Kliknutím zvětšíte
„Že jsem na čele tabulky střelců, zní opravdu pěkně a jsem za to rád,“ říká dvacetiletý střelec. Ten mimochodem pochází ze stejného městečka na pomezí Kladenska a Rakovnicka jako jeho starší a slavnější jmenovec Jiří. Kromě Stochova oba pojí ještě působení ve Spartě, byť v případě Jindřicha šlo jen o mládežnické kategorie. „Hodně lidí se ptá, ale příbuzní nejsme,“ odpovídá student fakulty tělesné výchovy a sportu na otázku, která se přímo nabízí.
Předpokládám, že jako většina střelců sledujete pořadí těch nejlepších ve vaší soutěži. Tak co říkáte na to aktuální?
Určitě to sleduji. Není to tak, že bych se potřeboval s někým předhánět. Prostě chci dát gólů co nejvíc a pomoct tak týmu. Že jsem na čele, zní opravdu pěkně a jsem za to rád.
V letošním prvním utkání o body vám to vyšlo asi nad očekávání, že? Čím to bylo, že jste soupeře ze dna tabulky přejeli tak výrazně?
Vyšlo to opravdu fantasticky. Kdyby nám před zápasem někdo řekl, že to tak skončí, tak bychom mu asi nevěřili. Přece jen hrajeme s Ostrovem každý rok a máme zkušenosti, že je to těžký soupeř. Zvlášť u nás na umělce, která je trochu menší. Věděli jsme, že to bude hodně soubojové. Tím se to hodně lišilo od přípravných zápasů, kde se všichni snaží hrát fotbal. Tady to bylo o soubojích a nakopávaných balonech. Výsledek nás překvapil, ale jsme za něj rádi. Vstoupili jsme do jara hodně dobře a myslím, že nám to dodá i dost sebevědomí. Musíme to hned v neděli zase doma potvrdit s Chomutovem.
Jak jste byl spokojený s vlastním výkonem?
Ale jo. Mohl jsem dát ještě o jednu branku víc, příležitost na to byla. I tak spokojenost.
Celkově je sezona podle vašich představ?
Za mě dobrá sezona. Jsem rád, že se mi střelecky daří a je to hodně i zásluha týmu. Dokážu si ale představit, že bychom měli víc bodů a byli v tabulce výš. Doufám, že se nám to v této polovině sezony povede a zabojujeme o lepší umístění.
Ze Stochova jste poměrně brzy zamířil hrát fotbal do hlavního města…
Po úplných začátcích na Stochově jsem šel ještě jako malý do Sparty. Na rok jsem zamířil do Kladna a pak na Duklu, kde jsem strávil zatím asi nejvíce let. Poslední zhruba čtyři roky jsem na Meteoru.
Vaše pozice na hřišti byla vždy v útoku?
Odmala jsem chtěl vždycky dávat góly. Na Meteoru hrajeme na dva útočníky, hraju tedy hroťáka ještě s jedním. Když bylo na podzim potřeba, postavil mě trenér i do středu zálohy, ale nejlépe se cítím na hrotu.
Meteor trénuje bývalý obávaný pražský kanonýr Jan Fíček. Není na vás jako útočníka přece jen přísnější?
Jeho jméno je opravdu mezi kanonýry hodně uznávané. Ale že by byl třeba na mě nějak zvlášť přísný, to ne. Myslím, že k nám přistupuje stejně a je přísný na všechny. Samozřejmě, že v kabině třeba chce od některých ofenzivních hráčů víc gólů, než dávají. Ale s tím se dá naprosto souhlasit. Čekalo se od nás celkově víc gólů.
Teď odbočka od Meteoru. Máte už představu, co budete dělat po studiích?
Nejraději bych se motal kolem fotbalu, nebo učil. Už nyní trénuji na Meteoru děti a rád bych třeba jako trenér pokračoval i v budoucnu.
Přemýšlíte i o hráčské kariéře? Jakou soutěž byste si třeba rád zahrál?
Je mi teprve dvacet. Chci se ukázat a dát co nejvíc gólů. Doufám, že dostanu příležitost jít někam výš a ukázat, že na to mám. Ideální by samozřejmě bylo zahrát si v Česku třeba v první lize. Fotbalovým snem je pak bundesliga, zahraničí.
Co považujete za svůj dosud největší fotbalový úspěch?
Na velkém fotbale je to, když jsme s devatenáctkou Meteoru vykopali přes baráž proti Teplicím celostátní ligu. Hraju zároveň i malý fotbal. A tam byl největší úspěch reprezentovat Českou republiku na mistrovství světa do 23 let na Ukrajině.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
