FOTBALOVÝ DETEKTIV: Fotbal na Lázeňské? Luxus pro hráče, strohý servis pro fandy

Poloha hřiště v těsné blízkosti historického centra města je docela unikátní. Přináší s sebou ovšem i úskalí. Pokud by na utkání zamířila nadprůměrná návštěva několika stovek diváků, může být zaparkování fuška. Sobotní duel I. B třídy s Byšicemi nebyl tím případem. Patnáct minut před výkopem se v ulici od náměstí několik volných míst najít dá. Mimochodem, pokud byste po Lázeňské pokračovali, dojedete na další posvátné místo. Tentokrát české atletiky. Právě tím je Zátopkovými rekordy proslavený nedaleký stadion v Houšťce.

Ale zpátky na fotbal. Po zaplacení třicetikorunového vstupného (důchodci a ženy vytáhnou o deset méně a děti do dvanácti let jdou zdarma) se před vámi otevírá plac, který mohou leckde závidět. Nakrátko střižený, dopoledne ještě orosený pažit nemá na první pohled chybu. Kompletně zatravněno je i v brankovištích. Je vidět, že správce, kterým je zároveň trenér a v případě potřeby i hráč Miroslav Sunkovský (správcuje i v Brandýse), se činí. Tady se musí hrát jedna báseň!

Na servisu pro diváky se ale nějaké ty mouchy přece jen najít daly. Místo pro sledování zápasu si můžete vybrat libovolně prakticky po celém obvodu ohrazené hrací plochy. Jen s místy na sezení příliš nepočítejte. Sledovat zápas v sedě lze pouze z terasy v rohu před kabinami. Obsazeno bylo už před výkopem. A to se návštěva tentokrát pohybovala jen okolo padesátky diváků. Víc jich kvůli v té době platným koronavirovým opatřením do hlediště ani nesměla. S odmítáním klub problém evidentně neměl. O omezení ostatně informoval den předem na svých poměrně živých facebookových stránkách.

Nakolik se to projevilo, těžko soudit. Nějakou měrou nejspíš ano. Obvykle prý bývá „za klandrem“ o něco plněji. Dva týdny zpátky dorazilo na možná největší derby aktuální sezony s Radonicemi dokonce pětinásobně víc.

FOTBALOVÝ DETEKTIV: Skvělé klobásy a super mládež. Na Pšovce si fotbalu váží

První říjnovou sobotu dělalo zápasu kulisu ještě velmi příjemné babí léto. Pokud by ale pršelo, nechat doma deštník by bylo nemilé, schovat se na Slavoji opravdu není kde. Tedy zatím. Jak prozradil šéf klubu Josef Matějovský, je zastřešení terasy před klubovnou v plánu dalších vylepšení.

Těch má areál v poslední době za sebou celou řadu. Stěžejní byla kompletní rekonstrukce zázemí. Po střeše, fasádě a samotných kabinách přišla na řadu renovace klubovny, záchodů a chodby. Klubovna vyzdobená artefakty spojenými s nejslavnějším odchovancem klubu a sourozencem předsedy Markem je skutečně parádní a stále ještě voní novotou.

V sobotu byla ovšem spojená i s jedním méně milým překvapením. Tedy alespoň pro nezasvěceného. V útulných prostorách si šlo koupit něco k jídlu a pití. Výběr byl ale až nečekaně strohý. K jídlu jen ohřátý párek, k chuti brambůrky. Na spláchnutí pak točená Plzeň za čtyřicet, žlutá a černá limonáda. S kávou už máte nabídku kompletně vyčerpanou. Na klobásu nebo nealko pivo se návštěvníci dotazovali marně.

Prvotní rozpaky nad absencí kulinářské fotbalové klasiky mírnilo až pozdější vysvětlení předsedy Matějovského. Obvyklou občerstvovací stanici v protějším rohu areálu mimořádně uzavřely vážné rodinné důvody provozovatele. „Museli jsme narychlo improvizovat a udělat alespoň nějaké občerstvení v klubovně,“ vysvětlil s tím, že klobásy na Slavoji před sobotním obědem zase tolik nefrčí. Tentokrát to prý nebylo slavné ani s pěnivým mokem, nevytočil se ani celý sud.

Ještě jednu maličkost by možná diváci ocenili. Přestávková předávka dárkového koše k šedesátce jedné z bývalých opor – za to palec nahoru – podala důkaz o velmi kvalitním ozvučení hřiště. Skoro škoda nevyužít alespoň k představení sestav, případně novinek z klubu.

FOTBALOVÝ DETEKTIV: Zruč obstála. Ale do příště má co zlepšovat

Ale dost už kritizování. Kdyby snad náhodou samotný fotbal nudil, skrývá areál i některé nevšední možnosti zábavy. Nejmenší návštěvníci a ruku v ruce s nimi jejich doprovod ocení dětský koutek s houpačkami a skluzavkou. Starší pak mohou vyzkoušet fotbal jeden na jednoho ve speciální kulaté kleci nebo teqball. V poslední době čím dál populárnější sport je něco jako nohejbal hraný přes zakřivený stůl. Ve výbavě jej má už i řada evropských velkoklubů. Tady Boleslavští zabodovali.

A jak tedy v sobotu bavil samotný zápas? Na rovinu - fotbal příliš krásy nepobral. Světlými výjimkami byly gólové situace, první dvě ze vzduchu po exkluzivně kopnutých standardkách, rozhodující v závěru po brejku. Plusem byla i zápletka až do konce.

Pokud byla na začátku řeč o skvostné ploše, tak na obou stranách oslabené sestavy její potenciál ke kombinaci po zemi trestuhodně nevyužívaly. Míče létaly převážně vzduchem. Na úzkém hřišti se tak hlavně bojovalo. Občas i dost za hranou pravidel. Žlutých zákroků bylo rozhodně víc než jen tři, jak usoudil zkušený hlavní Daniel Asník. Udělil i jednu červenou. Domácí špílmachr Kovařík si první žlutou vyřečnil.

I bez něj se tým hnal za obratem, jenže v úplném závěru zapomněl na zadní vrátka a rozháraným dojmem působící parta okolo střeleckého matadora Gabča (47) z ojedinělé akce vyměnila depresi za euforii, vyhrála 2:1.

Navzdory zklamání v domácím táboře, došlo mezi hrstkou příznivců, zřejmě rodinných příslušníků, k malé pozápasové děkovačce. Vítězný křik ale burácel z kabiny hostů ze sousedního Mělnicka.

FOTBALOVÝ DETEKTIV: SK Vinařice? Rodina na nakloněné rovině

Ztráta letošní domácí suverenity sice mrzí, dvanáct dosud získaných bodů je ale dobrým vkladem do osmé B-třídní sezony v řadě. Návrat do kraje tým z Lázeňské vykopal ještě coby Brandýs B. V letech 2008 až 2013 jméno boleslavského Slavoje z fotbalové mapy zmizelo. Stalo se tak po historických čtyřech ročnících v krajském přeboru.

V nejvyšší středočeské soutěži nejdříve oba rivalové soupeřili, po pádu Brandýsa níž se ale rozhodli spojit síly. Kýžený efekt to ale nepřineslo. Po několika sestupech na obou březích Labe následoval rozchod. Dnes společný projekt úspěšně pokračuje na úrovni mládeže.

 „V asi deseti kategoriích máme okolo sto osmdesáti dětí. Horší je to s trenéry, těch je nedostatek,“ hlásí Matějovský. Sám je i ve čtyřiceti nadále aktivní. A nejen na za starou gardu, která dělá modročerným barvám od roku 2014 pravidelně čest.

Poté, co Brandýs letos otevřel velkou umělku, chystají rozšíření tréninkových ploch také u sousedů. „Hned za strouhou vedle našeho stávajícího hřiště plánujeme vybudovat obrovskou travnatou plochu o výměře přibližně dvou a půl hřišť. Bude to taková tréninková louka anglického typu. Otevřená by měla být široké veřejnosti. Když všechno půjde dobře, za rok by mohla být k dispozici,“ nastínil Matějovský chystaný projekt. Spolykat by měl okolo čtyřech milionů korun a klub na něm spolupracuje s městem.

Od něj se mu vůbec dostává vřelé a zvlášť v dnešní době vítané podpory. Ovšem výhradně na vylepšení zázemí nebo na mládež. Zhruba čtyř set tisícový roční rozpočet pak pomáhá naplňovat i několik místních firem. Na chod samotného A-mužstva doplácejí jeho členové čtyřmi tisícovkami za rok. Další důkaz, že na Slavoji dělají fotbal hlavně pro radost…

Jakou známku ve Staré Boleslavi nechat? V případě perfektního servisu pro diváky by se dalo uvažovat i nad jedničkou. Na místě je ale tentokrát horší dvojka.

FOTBALOVÝ DETEKTIV: Hřebeč? Ligový trávník! Jako v ráji se zde necítí jen hráči