Máte za sebou podzimní část sezony. Jak jste s ní spokojeni?

Na míru spokojenosti s účinkováním v I.B třídě se v našem případě musíme dívat ze dvou úhlů pohledu. Samozřejmě je jednoduché říci, že o spokojenosti nemůže být řeč, když se sedmi body uzavíráme tabulku. Ale podívejme se na to i z druhé strany. Postupovali jsme ze třetího místa v okresním přeboru mimo pořadí a po nabídce postupu jsme se museli rozhodovat rychle, aniž bychom úplně věděli, do čeho jdeme a co můžeme očekávat. A to nejen od soupeřů na hřišti, ale i třeba kvalitou zázemí, finančním zabezpečením na tuhle soutěž atd. Výbor respektoval vůli většiny hráčů, kteří se k postupu vyjadřovali přes sociální sítě, ale jejich názor nebyl zcela jednotný. Nicméně shodli jsme se na tom, proč si nejnižší krajskou soutěž nezkusit, neposbírat nějaké zkušenosti proti kvalitnějším soupeřům a nepřilákat více zvědavých diváků, když pro tuhle partu, složenou v drtivé většině z lišanských obyvatel nebo rodáků, což je při velikosti obce i v okrese a tím více v kraji docela rarita, je to jedinečná a možná poslední příležitost si I.B třídu zahrát. A tady ve výsledku o nespokojenosti, alespoň z mého pohledu, mluvit nebudu. Samozřejmě, že to mohlo být lepší, nicméně herně jsme až na malé výjimky nepropadli a ostudu neudělali.

Můžete zhodnotit jednotlivé zápasy?

Pokud jsme prohrávali, tak do desátého kola, vyjma utkání v Unhošti, všechno o gól nebo o dva, kdy jsme třeba i vedli nebo do závěrů živili naději na body, avšak zápasy definitivně ztráceli právě v koncovkách a platili nováčkovskou daň. Konkrétně mluvím o utkáních 1:2 hned v prvním kole doma se Slaným B, ve střetu nováčkovské eufórie s kvalitou soupeře. 2:3 v Hostouni, kdy soupeř překlopil vývoj ve svůj prospěch dvěma góly v poslední desetiminutovce. Dále 0:2 v Zavidově, 2:4 doma s rezervou SK Rakovník a 1:3 v Braškově. K těmto duelům bych přičetl i zmiňované utkání v Unhošti (1:5), kdy jsme si za stavu 1:2 patnáct minut před koncem dali nešťastně vlastence, což nás psychicky položilo. Všech sedm získaných bodů jsme uhráli doma. Premiérový po remíze 1:1 a prohře na penalty ve třetím kole s Klobuky byl pro nás málo, když jsme dokázali vyrovnat do šatny a po obrátce byli lepší, ale neproměnili šance. Asi nejlepší výkon jsme podali v pátém kole výhrou 1:0 nad rezervou Tatranu. Pokud by hráči, kterých v minulosti většina Tatranem prošla, byli stejně jako na Tatran, namotivovaní i na jiné zápasy, zřejmě bychom vyválčili bodů víc. Konečně výhra 3:1 v devátém kole nad naším konkurentem v tabulce a při vší úctě asi nejslabším ze soupeřů, Vraným, byla z mého pohledu naprosto zasloužená. Nicméně poslední čtyři podzimní kola byla výsledkově značně nepovedená – skóre 2:17. Začalo to prohrou 0:5 po jednoznačném průběhu v Jedomělicích. Asi nejslabší výkon z celého podzimu jsme podali doma s Lány, které jsme pod dojmem výhry 6:3 na jaře ještě v OP podcenili a odešli poraženi 0:4. Podobně vypadal i začátek našeho dalšího domácího duelu s Vinařicemi (0:3 v 17. minutě), avšak dokázali jsme se dvěma góly dostat zpět do zápasu a následně neproměnili další tři šance, což soupeř v závěru potrestal na 2:4. Podzimní derniéra na půdě silné Družce 0:4 vyzněla výsledkově jednoznačně pro hostitele, nicméně v poli jsme sehráli vyrovnanou partii a rozhodla kvalita domácích útočníků.

Co jednotliví hráči?

Vetšinou odváděli svůj standard a určitě nemohu říci, že by někdo vyloženě zklamal. Přínos Jardy Haiflera pro hru obrany je nezpochybnitelný, ať už nastupoval ve stoperské dvojici s bojovným Páťou Ledvinkou, navrátilcem po dvouleté pauze od fotbalu Pavlem Kindlem, anebo Lukášem Řepkou. Asi nejpříjemněji, ve smyslu zlepšení zodpovědnosti a zbavení se projevů psychické lability, která v minulosti často srážela jeho výkony, mě osobně překvapil Kuba Feher na postu levého beka. Před Kubou na levé záloze hrající Radek Žalud nepatřil k hráčům preferujícím postup, ale přizpůsobil se, zapracoval v letní přípravě a se třemi góly a čtyřmi asistencemi je nejproduktivnějším hráčem mužstva. Tři branky má na svém kontě další hráč s výhradami k postupu Vašek Mutinský, který však z mého pohledu ne vždy prodal na hřišti své kvality. U Vaška je neoddiskutovatelnou pravdou, že pokud sám nechce, je hrozně těžké, ba nemožné, jej namotivovat, což mi jistě s šibalským úsměvem odkývá a vůbec se neurazí. Mezi hráče, kterým se ne vždy úplně dařilo po herní stránce, ale kteří za všech okolností odmakali zápas na sto procent, patřil Martin Medřický, Honza Paseka nebo také Kuba Hamouz. Více branek a živější herní projev se všeobecně očekával od Dana Roušavého, který se však po zranění ze závěru jara v okresním přeboru ještě nestihl dostat do bývalé formy, ale po kvalitní zimní přípravě určitě půjde ještě nahoru. Hodně jsme si slibovali také od Michala Šutery, který přes léto podstatně zhubnul, odmakal přípravu, v jejím závěru se však již „tradičně“ zranil a mnoho toho neodehrál. Přes menší vytíženost jako další alternativa v útoku odváděl solidní výkony Láďa Krůta, autor rozhodujícího gólu s Vraným.

Je něco, co byste udělali s odstupem času jinak?

Pokud by tím mělo být myšleno, že jsme se rozhodli pro postup, věřím, že nejen za sebe, bych na tom rozhodnutí nic neměnil. Ostudu jsme zatím neudělali a věřím, že ani na jaře neuděláme. Kdyby mi v sezoně 2010/2011, kdy jsme si rok zahráli “prales“, někdo tvrdil, že se s mužstvem, složeným převážně z lišanských kluků jednou podíváme do I.B třídy, asi bych ho pokládal za blázna. Nyní ji hrajeme a nic horšího, než sestup do okresu s nějakými zkušenostmi k dobru, se nám stát nemůže.

Jaké jsou cíle pro jaro?

Rozhodně se tady nebudu bít v prsa a tvrdit, že uděláme vše možné i nemožné pro záchranu. Ono je totiž na zvážení, že i kdybychom se zachránili, přihlásíme okres a potom místo investice do rozsáhlých stavebních úprav, aby měli rozhodčí samostatnou sprchu, WC a komfortnější kabinu, budeme investovat do pro klub potřebnější revitalizace studny a vybudování lepší závlahy, aby nám do budoucna předpokládaná letní tropická vedra nedevastovala trávník, jako tomu bylo letos. Takže cílem bude udělat kvalitní zimní přípravu, na jaře předvádět kvalitní fotbal, aby chodili diváci, uhrát ještě nějaké body a třeba nebýt poslední. Naše postavení v tabulce ve vztahu k uvedenému rozhodně není tak beznadějné, jako např. loni postavení Lužné, kdy s Vraným jsme bodově srovnaní a na Klobuky ztrácíme pouhé tři body.

Bude nějaký pohyb v kádru?

Pokud ano, tak minimální. Rýsuje se výměna jednoho hráče za jiného, nicméně to zatím není jisté, takže konkrétnější aktuálně nebudu.

Proslýchá se, že trenér Jelínek končí a vy převezmete po půlroce opět mužstvo. Co je na tom pravdy?

I tohle je zatím v rovině spekulací, ovšem varianta, že Jirka skutečně skončí, má reálný základ. V tom případě mi nic jiného, než znovu mužstvo vzít, asi nezbyde. Přiznám se, že mě to začalo i trochu lákat jako výzva, neboť v I.B třídě jsem jako trenér ještě nepůsobil. Na druhou stranu stranu mám obavy, že zase budu dělat spoustu věcí, ale žádnou pořádně.

Prostor pro jakýkoliv váš postřeh, názor…

Čím vyšší soutěž, tím samozřejmě vyšší náklady na rozhodčí. A rozdíl mezi okresem a I.B třídou je markantní hlavně kvůli mnohem vyššímu cestovnému, kdy jezdí rozhodčí v rámci kraje. Aniž bychom s tím předem jakkoli kalkulovali, neboť o formě dotace FAČR pro kluby bylo rozhodnuto až někdy v srpnu, postup do I.B třídy se nakonec vyplatil i z ekonomického hlediska. Na jedné straně díky většímu počtu diváků byly vyšší příjmy ze vstupného, na straně druhé v roce 2018 hradí formou dotace náklady na rozhodčí za kluby FAČR, takže postup se na klubové kase nijak negativně neprojevil. K výkonům samotných rozhodčích mohu alespoň za sebe říci, že navzdory proklamacím, že jako nováček budeme od rozhodčích biti, byl jsem, snad vyjma zápasů v Unhošti a v Braškově, příjemně překvapen, neboť v tomhle ohledu nebyl sebemenší problém. (md)