„Geograficky patříme do Ústeckého kraje, ale už roky tady hrajeme v rakovnickém okresu, tedy ve středních Čechách. Dojezdová vzdálenost je podstatně kratší,“ vysvětlil 27letý příbuzný držitele Zlatého míče a fotbalové legendy Josefa Masopusta.

S vicemistrem světa a nejlepším evropským fotbalistou roku 1962, který byl bratrancem jeho dědečka, se setkal jen třikrát. „Dvakrát mi na turnajích předával cenu pro nejlepšího hráče, jednou jsme se viděli v Praze,“ tvrdí šikovný většinou středopolař, jenž nejraději nastupuje jako desítka.

Podobně jako legendární předek, jehož prvním klubem byl ZSJ Uhlomost Most, patří do líhně mosteckých odchovanců. „Tam jsem byl vlastně až do šestnácti. Měl jsem nabídky ze Sparty, Bohemky, ptala se na mě Ostrava, ale z rodinných důvodů z přestupu sešlo. To byl asi první zlomový okamžik. Druhý přišel v osmnácti, když jsem měl nakročeno do juniorky Dukly, ale bohužel jsem se zranil, nedopadlo to a dokonce jsem ani nějaký čas nehrál,“ listuje v paměti.

Zahrál si třeba divizi za Most, byl v Domoušicích, na podzim válel krajský přebor za Žihli na Plzeňsku, ale když tam zanikl A tým, tak kývl na nabídku strýce Radima Worzischeka, místopředsedy petrohradského klubu, a pomáhá ve III. třídě. „Dostal jsem za úkol dát za jaro deset gólů, zatím jich je v sedmi zápasech osm, tak se mi to snad povede,“ věří obdivovatel španělského forvarda Fernanda Torrese.

Proti Kroučové dal dva góly z přímáků, jeden z dorážky. „Kluci mi standardky nechávají. Občas dva tři góly v jednom zápase dám. Co mě bude hattrick stát? Spoluhráči už mi říkali o lahvinku na dokopnou,“ přiznává borec, který dohrával s povedený zápas dokonce s poraněným kotníkem: „Nějaký stařeček po mně šel, chtěl jsem střídat už o poločase. Vazy mám naštěstí jen natažené a třebaže bych si měl dát čtyři týdny pauzu, tak o víkendu půjdu alespoň na lavičku. Čeká nás v neděli důležitý domácí zápas proti TJ Slabce. Potřebujeme vyhrát a co nejdříve se zachránit. Ted bysme měli do konce sezony vítězit, ty těžké soupeře už máme za sebou.“

Co bude v další sezoně? To zatím není jisté. „Stejně jako rodičům, kteří mě přivedli k fotbalu, děkuji i přítelkyni, která mi v kariéře nebrání. Máme ale tříměsíčního syna, a tak se moje kariéra bude odvíjet podle toho, kde budeme bydlet. Mám nabídku z třetí ligy, něco řeším s jedním klubem v krajském přeboru, ale všechno musí dávat nějaký finanční i časový smysl. Nemůžu třikrát týdně dojíždět padesát kilometrů a pak ještě na zápasy,“ dodává čerstvý otec Jiří Masopust.