Pane Aksamite, proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu? Oslovila vás Fotbalová evoluce, nebo jste se rozhodl sám?
Od každého kousek. Ve chvíli, kdy se situace v českém fotbale zlomila (i když dotyčný je pouze v přípravném řízení trestním, což ovšem neznamená, že musí být odsouzen, takže se z dění nakonec třeba ani nestáhne), je tady příležitost, která se nemusí opakovat třeba dvacet let. Tak jsem začal sondovat po okrese, zda by do toho někdo šel.

Ale mnozí namítnou a váš protikandidát Libor Zeman to udělal i v rozhovoru pro Deník, že jste sám bývalý rozhodčí a delegát…
Jistě, mám stigma rozhodčího, vím o tom. Ale v současném devítičlenném výkonném výboru OFS jsou čtyři rozhodčí nebo delegáti a v OFS celkem šest! Já – pokud nám to vyjde, budu sám. To je docela zásadní rozdíl.

Prvoligový delegát a předseda OFS Rakovník Libor Zeman.
Předseda OFS Rakovník Zeman odmítá kastování a bere všechny, kdo chtějí pomoci

Kdo do toho s vámi půjde? Bylo těžké lidi přemluvit?
Oslovil jsem lidi, které znám a jsem u nich přesvědčen, že jsou to slušní kluci. Třeba Standu Jansu z Městečka, Jirku Pesla z Řevničova. Jenže řekli mi, že mají málo času. Nakonec jsem zbyl sám, ale připomněl jsem si scénku z filmu Vesničko má středisková, kde doktor vysvětluje řidiči, proč by si měl nechat v posádce Otíka: protože je jedinej. A když je jedinej, tak musí (smích). U nás na Rakovnicku by Libor Zeman neměl žádného protikandidáta a to je špatně. Navíc on neukázal za minulé období žádnou sebereflexi.

Co vám funkce předsedy OFS, pokud ji získáte, může dát?
Mojí hlavní ambice je, že předseda OFS je volitel, který svým hlasem spolurozhoduje v krajských volbách i v těch celostátních. To je pro mne motivace a rovnou říkám, že nebudu volit ty, co tam sedí nyní. Chci nového člověka. Ideální by byl třeba doktor Petr Mlsna, který má kredit, je právník, ve fotbale se pohyboval dvacet let. Bohužel je čerstvě předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a do fotbalu se tak vrátí jen těžko. Co se mne týče, chci jen fotbal v okrese nastartovat novým směrem a předat. Mně přece nejde o moc nebo slávu, to vše mám za sebou. Pískal jsem mimo první ligy všechny soutěže, jako delegát jsem byl i v té lize, byl jsem tři volební období členem výkonného výboru krajského svazu. Já chci jen fotbal v okrese nastartovat a předat někomu mladšímu.

Žádáte změny v okrese, ale co na kraji? I tam lidi znáte…
Pana (předsedu SKFS) Libu znám dlouho a mám k němu výhrady, ale to je mezi mnou a jím. Myslím, že také on by měl mít sebereflexi a odstoupit sám. Je to však jeho věc. Znám ho stejně jako Romana Berbra, protože jsme v podstatě vrstevníci a potkávali jsme se na různých akcích od pískání přes výkonné výbory. Od určité doby jsem pro ně byl personou non grata, protože na jedněch volbách jsem nefungoval podle jejich představ. Já byl ještě za Luďka Macely delegátem první ligy, a když byl odejit, nová předsedkyně Dagmar Damková mne už na listinu nenapsala. A mám tedy přepych, že si mohu říkat, co chci. A kdyby teď přišel nějaký mladý kluk, který chce dělat předsedu OFS, ať mu s tím pomohu, rád to udělám a nikam se tlačit nebudu. Jde mi jen a jen o tu změnu.

Říkal jste, že někteří vámi oslovení lidé vaši nabídku odmítli, koho jste tedy nakonec do volebního boje sehnal?
Přemluvil jsem zmíněného Standu Jansu, a také jsem zjistil, že menší odboj organizuje Jirka Votroubek z Čisté, a tak jsem se spojil ještě s ním. Ten má kolem sebe pár slušných lidí (zavidovský Aleš Kraus, hředelský Jan Sklenář či Jiří Strouhal mladší ze Slabec) a našli jsme společnou řeč. Jsou to kluci, pro které měl úsloví Ivan Horník a v tomhle měl pravdu: dělníci fotbalu. Nic z toho nemají, jenom radost z fotbalu. A mně se jejich názory dost líbí. Třeba kritizují, že předsedou disciplinárky je bývalý rozhodčí (Ivo Duchoň). Protože má pohled rozhodčího. Nebo že by se z výchovných důvodů neměly vykupovat žluté karty. Leckdo si pak totiž řekne, že si bude faulovat, jak chce, klub to přece za něj rád zaplatí. Asi všichni v tom cítíme peníze, které inkasuje svaz. Na druhou stranu on je také potřebuje, ale dají se získat i jinak. Třeba od sponzorů a těch potenciálních znám na Rakovnicku hodně. Určitě bych je v případě zvolení oběhl a nějaké peníze na fotbal získal.

Cítíte na fotbalovém Rakovnicku pro svou aktivitu podporu, objíždíte kluby?
S objížděním klubů je to teď složitější. Nicméně podporu cítím, ale jako bývalý rozhodčí si vyslechnu i opačné názory. Spíš od hráčů než od funkcionářů, ti to berou nějak komplexněji. Připomenu bývalého předsedu Sparty Lužná Milana Šnajdra. U něj jsem cítil podporu i po zápase, který jeho klub za mého řízení prohrál gólem z penalty v poslední minutě a ještě jsem jim vyloučil dva hráče. Lidé se na mě sápali a on je odstrčil a mně řekl: „Těch lidí si pane Aksamit nevšímejte, vy jste pískal spravedlivě!“ Obrovská škoda, že pan Šnajdr už není mezi námi. Podobné chování ale mají Míra Sláma z Hředel, kluci z Janova, Venca Lexa z Čisté, doktor Hadrava z Městečka. Všichni dokázali i po porážce přiznat, že jsem byl férový rozhodčí. Hráči to berou nějak osobněji, hlavně ti, které jsem třeba vyloučil, nebo na ně pískl cokoliv jiného. Bohužel, všichni chtějí vyhrát a rozhodčí je obyčejně první na forhondě, když se to nepovede. Ale to jsme zase u rozhodčích…

A vy je ve vedení OFS tvrdošíjně odmítáte, což třeba Libor Zeman kritizuje, ten kastování odmítá a šanci podle něj mají mít všichni stejnou.
Jestli jsi aktivní rozhodčí nebo delegát, nemůžeš být v žádné svazové funkci, ať dobrovolné nebo placené. To už začalo platit za předsedy Chvalovského /a jak všichni úprkem opouštěli funkce, aby zůstávali delegáty a rozhodčími/. Nebo si myslíte, že bez souhlasu Romana Berbra by byl někdo na listinách rozhodčích nebo delegátů od divize po ligu? Nikdo a nikdy! O mně prý Roman někde řekl, že jsem nepředvídatelný, přeloženo do češtiny neposlušný, nemanipulovatelný, tedy pro něj nepotřebný. Což mi ovšem na druhou stranu lichotilo.

A jaký tedy byl Miroslav Aksamit jako rozhodčí nebo delegát?
Víte, jestli někdo tvrdí, že mu nikdo nikdy nenabídl úplatek, tak lže. Další je pak o morálce každého z nás. Protože fotbal, jak se ukázalo, může být pro některé lidi zdroj osobního obohacení a zisku, opojení podivnou mocí, samozřejmě, ale jen když mu to ti ostatní umožní. Proč odešli Příhoda, Mlsna, Hrubeš, Kovařík a Kordula, a proč tam zůstali ostatní? Jim to nevadilo? Ti nic neslyšeli na těch slavných seminářích, ti byli slepí, hluší a poslušní… Připadá mi to jako za války, co mi děda vyprávěl, jenže to měli lidé strach o život a to se dá ještě pochopit. Ale tohle?

Jste připraven i na protiakce vašich protivníků?
Uznávám, že ve válce, lásce a volebním boji je dovoleno vše. Mimo vraždy. Takže jestli mě protistrana sepsula, že jsem bývalý předseda komise rozhodčích, kterou jsem řídil pochybně a musel kvůli tomu skončit, nebudu jim to vyvracet. Ale je zajímavé, že v té době, kdy jsem to podle nich řídil pochybně, tak všichni tři (Zeman, Váňa, Duchoň) byli pod mou kuratelou a postupovali soutěžemi nahoru.

Co konkrétně byste na Rakovnicku změnil, pokud vám kluby dají hlas?
Hlavně se musí se změnami začít odspodu. Barák si také uklízíte odspodu, přece si nebudete špínu mést pod sebe. Takže začněme v okresech! A klidně s volbami, které by po úpravě stanov měly umožnit volit VŠEM oddílům v republice. Bylo by to demokratické, levné a rychlé! Ajťáci by určitě zařídili, aby to bylo regulérní. Chce to ale někdo? A jestli ne, je k zamyšlení, proč. Ušetřily by se miliony korun. Pamatuji, když se v roce 2005 konala valná hromada FAČR třikrát – a pořádání jedné stálo půldruhého milionu. Dál mi vadí dálkové řízení okresu. Jasně, nahrává tomu doba, ale ono bylo dálkové už před koronavirem.

Co konkrétně je nutné vylepšit v Rakovníku?
Je tady málo rozhodčích a já s tím zkoušel pomáhat i současnému vedení OFS. Bohužel náborovou akci nám přesekl covid. Je fakt, že téhle problematice rozumím nejvíc a chtěl bych vylepšit východu mladých rozhodčích. Ti se někdy po půlroční praxi chovají na hřišti, jako by tam pískali čtyřicet let. A to v klubech nemají moc rádi, správný rozhodčí na sebe tolik neupozorňuje. U tak mladých lidí to chce více pokory. Naopak u těch starých musíme pracovat na tom, aby neupadli do rutiny. Tam rezervy jsou.

A co mládež, v okrese bojuje i současné vedení z nedostatkem klubů…
Mládež, to je trochu populistické klišé. Vím, že si zaslouží pozornost, ale nejen od institucí. Nejvíc musí jít od rodiny, aby rodiče měli zájem o to, zda se jejich dítě hýbe. Selhává tady také společnost. Jinak si myslím, že se pro mládež dělá dost a peníze na ni vždycky jsou, pokud se tedy nebudou rozkrádat. Pak to bude fajn. Ale musíme zvolit takové lidi, kteří zajistí, že peníze shora skutečně k mládeži dojdou.

Jak to udělat?
V našem programu je i to, že účet OFS by měl být transparentní. Kliknete na stránku a uvidíte, že například Sokol Kotěhůlky dostal tři tisíce na pořádání turnaje žáků. A že na účtu svazu je aktuálně tolik a tolik peněz. V dnešní době internetu to není nic neřešitelného.

Co ještě kritizujete?
Už jsem mluvil o dálkovém řízení svazu. Dříve tam Jaroslav Kraus býval každý den od sedmi d sedmi. Teď je tam mladý kluk (Milan Vyhnanovský), který studoval a teď má práci v Praze. Jenže podle mě a mých spolupracovníků by sekretář měl ne jednou, ale aspoň dvakrát týdně odpoledne na svazu sedět. Zadarmo tu funkci nedělá.

Co vzkážete klubům na závěr?
Nejen já, ale i další lidé, kteří do toho jdou, jsme to shrnuli v poselství, které jsme klubů rozeslali: Pokud chcete v našem okrese změnu, jasné názory, neskloněnou hlavu a bezvadnou spolupráci, zvolte mne a své kolegy, obyčejné okresní funkcionáře, lidi jako vy, které dobře znáte a často je vídáte osobně na hřišti. Volte změnu! Volte svým srdcem a pak rozumem.

Miroslav Aksamit, 65 let

K pískání se dostal jako učeň ve slánském ČKD na popud kamaráda, jako Pražan pak začal s nejnižšími soutěžemi v hlavním městě. Postupně přešel pod OFS Praha-západ a v roce 1986 ho tehdejší šéf rozhodčích Středočeského kraje Miroslav Maurer vytáhl do krajského přeboru. Za krátký čas byl i v divizi, pak v České fotbalové lize a vrcholu rozhodcovské kariéry dosáhl v roce 1994, kdy jako devětatřicetiletý začal řídit zápasy II. ligy. Později se stal delegátem a jako takový se probojoval až do nejvyšší české soutěže. Vedl rovněž komisi rozhodčích Středočeského kraje, v posledních letech pískal zápasy okresních soutěží na Rakovnicku.

V civilním zaměstnání pracoval na kriminálce. Zabýval se etopedií (speciální pedagogika zabývající se výchovou delikventní mládeže), byl i komisařem, nakonec ale odešel do soukromého sektoru a vybudoval vlastní bezpečnostní agenturu.

Miroslav Aksamit je rozvedený, má dvě dospělé děti a žije s přítelkyní v Chlumu u Rakovníka.

FRANTIŠEK STRAKA se v exkluzivním rozhovoru pro Deník rozmluvil nejen o fotbalovém životě. Foto: Deník/Lukáš Kaboň
František Straka: Dokud budu žít, tak budu trénovat. Tatarák? To je velká story