V rozhovoru pro Rakovnický deník vyprávěl Erben o plánech do budoucna, zavzpomínal na své první trenéry, a co ho v současném fotbale nejvíce trápí.

Václave, v kolika letech jste začal s fotbalem?
Fotbal jsem začal hrát tuším, že to bylo v šesti letech.

V jakém klubu jste začal svou fotbalovou kariéru?
Mé první kroky vedly do Slavoje Chrášťany, tenkrát to bylo pod vedením pana Rolla.

V jakých dalších klubech jste dosud působil?
Ze Chrášťan jsem přestoupil do SK Rakovník, kde jsem strávil řadu let. V tomto klubu jsem vydržel vlastně až do chlapů a zde jsem si prošel všemi věkovými kategoriemi. Později jsem také působil v SK Pavlíkov – to byla B třída, dále jsem hrál za Sokol Branov a poté jsem se vrátil zpět do Slavoje Chrášťany, kde působím dodnes.

Jaké posty jste si dosud vyzkoušel?
Vyzkoušel jsem si asi všechny posty, které jsou. Hrál jsem jak stopera, tak útok, zálohu a také jsem si zkusil, jaké je to na postu brankáře. Když zrovna neměl kdo chytat, tak jsem rád zaskočil. Nejvíce mi však sedí post středního záložníka.

Věnoval jste se ještě nějakým dalším sportům?
Momentálně se věnuji pouze fotbalu, jelikož na jiné sporty nemám příliš čas, ale dříve jsem chodil do posilovny, hodně jsem toho naběhal a rekreačně jsem se věnoval boxu – dojížděl jsem do Zavidova k panu Mendíkovi.

Na jaký okamžik své kariéry rád vzpomínáte?
Nějaký vybraný okamžik to asi nemám. Spíše rád vzpomínám na celou svou fotbalovou kariéru. Nejvíce na léta prožitá v SK Rakovník, hlavně na období s dorostem, to byly určitě velmi dobré časy, na které si rád zavzpomínám.

Co vás naopak nejvíce mrzí?
Hodně mě mrzí, že jsem v době své puberty promeškal různé zajímavé nabídky, které jsem tehdy dostával. Když mi bylo kolem osmnácti let, měl jsem nabídku působit ve Slavii Praha a bohužel jsem této šance z vlastní hlouposti nevyužil. Tohle mě samozřejmě mrzí nejvíce.

Měl jste v dětství ve sportu nějaké vzory?
Přímo, že bych měl doma vylepené plakáty nějakých sportovců, to se říci nedá, ale samozřejmě se mi vždy líbil slavný hokejista Jaromír Jágr. Z fotbalistů to byli Luís Figo, dále David Beckham – převážně jsem sledoval středové záložníky. Z českých fotbalistů se mi nejvíce líbil stoper Sparty Praha Tomáš Řepka, který vždy hrál hlavně srdcem a to je mi sympatické.

Zažil jste nějakého trenéra, kterému jste nejvíce vděčný za získané zkušenosti?
Musím určitě zmínit Miroslava Procházku, který mě trénoval od žáků až po dorost. Později jsme se potkali již ve zmíněném SK Pavlíkov a tento trenér na mě měl velký vliv, za což mu jsem velmi vděčný.

Proti jakému týmu hrajete nerad?
Takhle to přímo nastavené nemám. Nemusím moc zápasy v Kroučové, ale neřeším, kde zrovna hrajeme. Vždy si jdu zahrát s chutí a fotbal hraji, jelikož mě to baví a dělám to rád. Proti komu hraji, je mi téměř jedno.

Jak by jste zhodnotil loňskou sezonu vašeho mužstva?
Sezona byla samozřejmě poznamenaná současnou covidovou dobou, nicméně si myslím, že začátek se nám celkem vydařil. V průběhu sezony to začínalo být horší, jelikož nám postupně odpadávali hráči. Sotva jsme se scházeli, lidí je bohužel málo a v takových podmínkách se moc dobře nehraje. Nicméně si myslím, že výsledky jsme rozhodně špatné neměli, takže nejhorší sezona to určitě nebyla.

Jak probíhaly vaše tréninky v době pandemie?
Spíše jsme se s klukama domlouvali na víkendy a chodili jsme si zaběhat. Párkrát jsme si zahráli fotbálek alespoň mezi sebou, abychom se trochu udržovali v kondici. Jinak nějaká tvrdá tréninková příprava to nebyla.

Máte nějaký úspěch, kterého si ceníte nejvíce?
Pro mě bylo nejhezčí období, které jsem strávil v dorostu za SK Rakovník, jak už jsem zmiňoval. Tam to bylo opravdu super, měli jsme tenkrát velmi dobré výsledky a troufám si říci, že jsme měli éru, kdy jsme byli neporazitelní. Rád bych také připomněl několik mezinárodních akcí – zúčastnili jsme se turnaje jak v Německu, tak v Holandsku, kde mimo jiné byly pražské a polské kluby a vlastně jsme prohráli až na penalty. Tento turnaj se nám tedy velice vydařil a rád na toto skvělé období své kariéry vzpomínám.

Jaké máte plány do budoucna? Přemýšlel jste třeba o postu kouče?
Také už mě to napadlo. Dokonce jsem si už vyzkoušel, jaké to je vést trénink. Zde v Chrášťanech je však bohužel velký problém s přístupem lidí. Jsou negativně ovlivněni nedostatkem času, i když to samozřejmě chápu – mají svou práci, rodinu, děti a podobně. Nejvíce mě mrzí přístup zejména mladých hráčů, u kterých si myslím, že je to spíše lenost a o sport nemají příliš zájem. Nicméně do budoucna o trénování uvažuji a chtěl bych si také udělat trenérské zkoušky. Určitě by mě to moc bavilo.

David ŠRÉDL