Rasismus. Zřejmě nejodpornější nadávky, které někdo může použít, jsou ty, pokud někdo poukazuje na barvu pleti. Však lidi jsou lidi a všichni jsme si rovní. Pravdou však je, že tyto názory nesdílí úplně všichni. Na to poukazuje i jeden z aktérů konfliktu ve Zdechovicích na Pardubicku, kde se poprali hráči přímo na hřišti.
"Lidi se hloupě rozdělují a upřímně já v tom nevidím rozdíl. Jako dítě jsem byl šikanovaný a od dospělého věku jsem pochopil, že když se ostatní se mnou budou chtít bavit, když jsem slušný, tak s barvou kůže opravdu mít problém nebudou. Mimo trávník se s tím nepotkávám, ale občas v zápase nějaké narážky slyším. Není to běžné, ale stává se to v momentech, kdy se to právě takhle hrotí. Lidi nevědí, do čeho bodnout a poukážou na to," říká v rozhovoru pro Deník, Marek Vasilev, který konflikt odstartoval úderem hlavou do jednoho z hráčů Zdechovic.
Pojďme od začátku. Dle slov předsedů obou klubů se na hřišti dost nadávalo a mluvilo. Jaký byl ten průběh podle vás?
Prvně chci říct, nechci hájit mě ani můj tým, že jsme nevinní. Oba manšafty na tom máme svůj podíl. Z obou dvou stran padalo spousty slov hned od úvodních minut. Hrálo se hodně tvrdě na obě strany a bohužel to nebylo vůbec oceněno žádnou kartou. To je ten největší problém a odstartovalo to pomyslnou válku. Tím, že pan Ledajaks nepískal, jak by měl, tak se hrálo na to, kdo déle vydrží. Například na mě byly tři fauly a ani jeden nebyl odpískaný. Ve vašem článku navíc pan Kautský (hráč a předseda Zdechovic) zmiňuje, že jsem mu o poločase vyhrožoval, ale to není absolutně pravda. Proti tomu se chci ohradit.
Z vašich úst tedy podle vás nevyšlo, že si ho v zápase najdete?
Má pravdu v tom, že jsme si vyměnili pár slov. Rozhodně jsem mu ale neříkal, že si ho najdu.
Od pana rozhodčího padla slova, že se bál některých hráčů a proto prý nerozdával karty. Co vy na to?
Osobně si myslím, že to je spíše jeho obhajoba. Kdyby od začátku rozdával karty, tak k tomuhle nikdy nedošlo. Mraky faulů byly opravdu o kotníky. Nemyslím si, že by měl důvod se někoho bát. Je to starší člověk, kterého všichni známe. Nikdo by si nedovolil mu cokoliv udělat. Já například mám na hřišti rozhodčího za Boha a v životě bych si nedovolil mu něco udělat. A věřím tomu, že to tak máme všichni v týmu.
Lituji toho…
Údajně se rozhodčímu hrubě nadávalo. Co vy na to?
Nemám v hlavě, že by se něco takového stalo.
Pojďme k samotnému konfliktu. Jak se to událo podle vás?
Hráč s číslem 33 (Kamil Kautský) do mě ryl od začátku. Já mu to samozřejmě oplácel a téměř celé utkání jsme do sebe šili. Dvakrát mě zfauloval a já jsem mu řekl, ať nehraje tak hrubě, že nemám zapotřebí být půl roku na marodce. Slovně mě pak urazil. Říkal mi, že jsem „papírovej“, ať jdu hrát šachy atd. Padaly od začátku i menší rasistické urážky na moji osobu. Slyšel jsem slova jako opálený. Asi mi záviděl dovolenou v Egyptě (úsměv).
Takže emoce byly velké… Jak to pokračovalo?
Byla přerušená hra poté, co se dva kluci srazili a pan Kautský řekl: „To zas někdo simuluje, jako tenhle.“ a ukázal na mě. Já mu odpověděl, jestli to bylo na mě, což potvrdil. Rozběhl jsem se a hlavou jsem ho udeřil do oblasti prsou. On spadl a já od něj šel pryč. Nevím, kde se vzalo, že jsem do něj měl chtít kopnout. S tím nesouhlasím a popravdě mě to uráží, v životě bych tohle neudělal. Jsem férovej člověk a tohle se nedělá! Každopádně lituji toho, že jsem do něj bouchl. Byl to zkrat a nemělo se to stát.
Co následovalo poté, co jste otevřel celý konflikt?
Pak už jsem viděl kupičky lidí, jak se mezi sebou mydlí. Sám osobně jsem lidi odhazoval od sebe. Moc dobře jsem si uvědomoval, že jsem to odstartoval já a chtěl jsem to uklidnit. Viděl jsem skupinku běžících lidí ze střídačky Zdechovic. Jeden z nich doslova nohama nalétl do jednoho z bratrů Vrtáčků. Mě pak vzali raději stranou, protože já bych se musel bránit.
Fanoušky fotbalu i ostatní lidi nejvíce rozčílila slova o tom, že do jednoho z hráčů Zdechovic se mělo kopat na zemi a dokonce do hlavy.
Upřímně řečeno si toho nejsem vědom, že by se něco takového stalo. Byla tam skupinka lidí, kde se to mlelo, ale tohohle jsem si nevšiml. Nemohu to tedy potvrdit ani vyvrátit.
S odstupem času. Litujete celé té události?
Rozhodně. Jsme hráči fotbalu a hrajeme to pro srandu. O nic nám ve výsledku nejde. Lituji těch činů, ale největší podíl na tom má pan rozhodčí. Kdyby se rozdávaly karty, tak to takhle vůbec nemuselo dopadnout. Omluvil jsem se celým Čivicím i klubu a dokonce jsem navrhl, že s fotbalem skončím. Celý tým se za mě postavil, ale dost nad tím přemýšlím. Jsem celkově znechucený. Dává to hodně špatný obraz na fotbal jako takový.
Komentář předsedy a hráče Zdechovic, Kamila Kautského:
"Už o polovině mi vyhrožoval hráč s číslem 7 (Marek Vasilev), že si mě najde. Já jsem to ale nijak neřešil a říkal jsem mu, ať je v klidu a jdeme si zahrát fotbal. Samotný moment začal tím, že v 84. minutě se srazili dva hráči na velkém vápně a rozhodčí přerušil hru a šel se tam podívat. Já v té chvíli stál na polovině a periferně jsem viděl, jak ke mně již zmíněný Vasilev běží a hlavou mě udeřil do žeber. Jak jsem se svalil, tak jsem ještě viděl jeho nohu u mé hlavy a bylo vidět, že mě chce kopnout."
Za rasismus vysoké tresty
Trochu jsme odskočili. Jak celá potyčka skončila?
Já popravdě ani nevím. Kluci mě odvedli do kabiny. Poté jsme měli všichni hlavy dolů a byli jsme naštvaní, že nám to zkazilo sobotu a rozlučku s podzimní částí. Hloupě se to sešlo. Já největší chybu vidím v rozhodčím. Pan Ledajaks by už neměl pískat tyhle soutěže. Moc mu přeju zdraví a jsem rád, jestli ho to baví, ale měl by spíše už chodit pískat pouze žáky nebo dorost. Chápu, proč chodí soudcovat zápasy, ale na druhou stranu už na to opravdu nemá. Kdyby od první minuty měl respekt, tak se to nestane a vůbec se tady nemusíme o tom bavit.
Zmiňoval jste rasismus. Setkáváte se s tím často na hřišti?
To nikdy nevymizí. Lidi se hloupě rozdělují a upřímně já v tom nevidím rozdíl. Jako dítě jsem byl šikanovaný a od dospělého věku jsem pochopil, že když se lidi se mnou budou chtít bavit, když jsem slušný, tak s barvou kůže opravdu mít problém nebudou. Mimo trávník se s tím nepotkávám, ale občas v zápase nějaké narážky slyším. Není to běžné, ale stává se to v momentech, kdy se to právě takhle hrotí. Lidi nevědí, do čeho bodnout a poukážou na to.
play_fill
Jak snášíte tyhle urážky?
Vadí mi to. I jsme s Čivicemi jednou byli na disciplinární komisi, ale bohužel za to nepadají moc velké tresty. S tím nikdo nic neudělá. Rasismus byl, je a bude. Jsem s tím vcelku smířený. Když se někdo takhle chová, tak je to pro mě hlupák. Když to někdo má zapotřebí, tak je to ubohé.
Jak proti tomu bojovat?
Když budou padat vysoké tresty. To je jediná možnost. Nebál bych se říct, že někdo mi řekne, že jsem čokoládovej nebo opálenej, tak bych mu za to napálil rok zákaz. Je to opravdu ubohý, když někdo poukazuje na barvu kůže. Kdybych něco takového slyšel od svých spoluhráčů, tak to hned zastavím a hrubě se proti tomu ohradím. Do sportu tohle prostě nepatří.
