Čtvrteční večer ve Dvoře Králové nad Labem patřil fotbalovým fanouškům. Zdaleka ne jen za nimi do města dorazila legenda české reprezentační scény Jan Koller. Devětačtyřicetiletý obrovitý útočník, historicky nejlepší střelec české i československé reprezentace, však nezamířil do sportovního areálu pod Hankovým domem. Kdepak, on ve městě spojil plánovanou návštěvu kamaráda Roberta Noska a přijel do kina Svět na představení dnes již velmi úspěšného, přesto stále nového filmu Jan Koller – Příběh obyčejného kluka.
Ve Dvoře byl sice film k vidění už v srpnu, kdo si však čas na jeho promítání nechal právě až na říjnový čtvrtek, přidal si k jeho zhlédnutí ještě nevšední zážitek. Nejslavnější Honza ze Smetanovy Lhoty se už hodinu před začátkem filmu obětavě podepisoval desítkám zájemců o autogram a kdo chtěl, tomu věnoval i podpis. Na připravené pohlednice, ale třeba i na ruku nebo na kopačky.
Jan Koller před kinem SvětZájemců byla spousta, ať už šlo o děti, převážně z řad malých fotbalistů, jejich tatínky, trenéry, fotbalové fandy, ale i fanynky. Nálada před kinem Svět byla skvělá a protáhla se do devatenácté hodiny, která značila začátek promítání.
Ještě než se spustily úvodní titulky, věnoval „Dino“ divákům několik slov, jimiž společně s Robertem Noskem představil jak film, tak historky z jeho natáčení. V zaplněném sále navíc přivítal své kamarády z rodné obce, kteří do Podkrkonoší přijeli s ním a jak diváci později poznali, objevili se i v samotném filmu.
A jaký že Kollerův příběh byl? Na úvod stačí pár slov: zajímavý, chvílemi smutný, místy samozřejmě zábavný, rozhodně však dojemný. Jak řekl například třináctiletý Jakub Kotyk ze Žacléře, byl i napínavý. Měl pravdu. Scénky z nejslavnějších zápasů Kollerovy kariéry musely vtáhnout do děje i malé kluky, jimiž se to v sále doslova hemžilo. Vždyť právě oni kariéru slavného borce naplno prožít nestihli a před čtvrtečním večerem o dvoumetrovém borci slýchali jen z vyprávění tatínků nebo z televizních šotů.
Řada čtenářů Kollerův nepopsatelný až pohádkový příběh dobře zná, někdo si jej přečetl v neméně úspěšné knižní biografii a kdo by chtěl fotbalistu teprve více poznat, nechť určitě neváhá a na film koukne brzy v televizi.
Mimochodem v královédvorském kině Svět si přítomní ve čtvrtek museli chvílemi připadat pomalu jako na o pár metrů vzdáleném stadionu. Při řadě scén se místy až bouřivě tleskalo, nechybělo ani skandování „Dino Koller, Dino Koller..“, při němž fotbalista s radostí pokynul. V uvolněné atmosféře se sám hlavní protagonista filmu musel cítit skvěle. Jak sám v rozhovoru pro Krkonošský deník řekl, stačilo mu dokument vidět třikrát a pak už se dívat ani nechtěl. Tentokrát ale v sále vydržel až do konce a po skončení filmu ještě přijímal děkovná slova, která od diváků zněla nejen spontánně, ale i upřímně. Tohle byl pro zúčastněné opravdu povedený večer.
Ohlasy: Silný příběh, skvělý člověk, v kině jak na fotbale
Stanislav Ježek (44 let), fotbalista a šéftrenér královédvorské mládeže: „Jana Kollera a jeho pohádkovou kariéru znám a ve filmu jsem si spoustu věcí živě vybavil. Některé informace jsem nevěděl a opět si připomněl, že prostředí profi fotbalu nemusí být pouze růžové a jednoduché. Pro mladé kluky je 
O autogramy byl zájemfilm poučný, inspirativní a najdou zde spoustu motivace. Stejně, když to člověk vidí, opět si říká, že tohle snad ani není možné - z nuly až na totální vrchol. I když toho dokázal hodně a mohl by chodit, jak se říká, s nosem nahoru, on zůstal obyčejným klukem, který nezapomněl, kde jsou jeho kořeny.“
Zuzana Růžičková, fotbalová trenérka a maminka fotbalisty: „Jana Kollera znám jako sympatického útočníka fotbalové reprezentace. Že je to skromný a přátelský člověk, o tom jsem se mohla přesvědčit ve čtvrtek, kdy Jan Koller zavítal do našeho města. Líbilo se mi, jak se při autogramiádě před kinem, především malým fotbalistům, podepisoval na dresy, míče nebo kopačky. S každým zájemcem se trpělivě vyfotil. Atmosféra v kině byla parádní a samotný film? Silný příběh výborného fotbalisty a skvělého člověka.“
Milan Straka s Janem KolleremMilan Straka (50), sportovní fanoušek ze Dvora Králové nad Labem: „Film mě bavil, byl zajímavý od začátku do úplného konce. A velice mě potěšil pan Koller, který na všechny strany působil velmi příjemně. V kině to chvílemi vypadalo jak na fotbale, občas se i skandovalo, bylo to vážně super.“
Jakub Kotyk (13 let), brankář žákovského týmu Baníku Žacléř: „Výlet a tátou na film jsem si hrozně moc užil. Líbil se mi hlavně jeho začátek, jak byl napínavý a jaký to byl příběh. Nevěděl jsem, jak hluboký má Koller hlas, po celý film seděl tři metry ode mě a i to byl pro mě zážitek. Když se řekne Koller, vždycky se mi vybaví hlavně Dortmund. Jeho góly, které ve filmu padaly, se mi ale moc nelíbily. Byly to pořád samé hlavičky nebo procházení obranou. Nebyly to góly, jaké střílí třeba Messi (usmívá se). Hlavně si ale nemyslím, že by měl fotbalista šanci se takhle prosadit z malého oddílu, pokud není do patnácti letech v lize. Jeho příběh je neuvěřitelný, měl vlastně obrovské štěstí. Každopádně je to velký sympaťák a jsem rád, že jsme se s taťkou jeli podívat.“
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
