Osobnost Deníku

Co ho k tomu vedlo? Rozhodnutí valné hromady MFK Havířov o novém směřování klubu. Potvrdily se tak informace, o kterých Deník už dříve psal. Divizní muže, jejichž cílem bude postup do MSFL, povede se svým realizačním týmem od roku 2024 v pozici sportovního manažera Pavol Bugáň, někdejší šéf Řepiště.

„Respektuji to. Tohle je fotbal a změny v něm jsou úplně normální. Je to jak v životě, všechno má svůj začátek i konec a já to takhle i beru,“ říká třiačtyřicetiletý Miroslav Matušovič.

V Havířově jste mohl zůstat jako šéftrenér mládeže. Proč jste nabídku odmítl?

Není to proto, že bych byl zhrzený, ohrnoval nad ní nos, bál se jí, nebo mi nezáleželo na klubu. Ba naopak, Indiáni byli vždy moje srdcovka, a tak to i zůstane. Nikdy mi nešlo o funkci a o moc, ale vždy jen o havířovský fotbal a o to, jak ho posouvat dál s pracovitými a zdravými lidmi. Obětoval jsem tomu i svou fotbalovou kariéru. Všichni, kdo mě opravdu znají, to vědí, a to mi stačí. Teď už to ale nejde a já ani nechci.

Můžete prozradit důvody, kvůli kterým odcházíte?

To, že nám na valné hromadě vedení klubu oznámilo změny ve výkonném výboru, plány do roku 2024 nebo příchod pana Bugáně na pozici sportovního manažera s tím, že celý A-tým si bude dělat sám, naprosto respektuji. Jen mě mrzí forma, jakou se to udělalo, i to, kdo to udělal. Z toho jsem upřímně zklamaný. Myslím, že bych si zasloužil za ty roky práce v klubu, aby se mě aspoň někdo zeptal na názor, co si myslím o směřování klubu. A to se nestalo. Ale obecně byl celý poslední rok dost hektický a já už prostě nemohu dělat s lidmi, kteří mě zklamali.

Indiány opouštíte na osmém místě tabulky po první části divize F. Jak podzim hodnotíte?

Určitě bylo hodně remíz, ale také jsme prohráli jen dvě utkání. Získali jsme 23 bodů a od první trojky nás dělí čtyři body, což si myslím, že úplně špatné není. I proto, že nás potkala spousta zranění a kádr zase tak široký nebyl. Mě ale těší naše herní stránka, protože se odvážím říct, že v drtivé většině zápasů jsme byli lepším týmem a zároveň jsme hráli atraktivní fotbal.

Myslíte si, že se teď havířovský fotbal posune výš?

Kluci z vedení klubu si to takhle přáli, připravili i udělali a já to samozřejmě respektuji. Tohle je fotbal a změny v něm jsou úplně normální. Je to jak v životě, všechno má svůj začátek i konec a já to takhle i beru. Nemíním hodnotit, jestli ta rozhodnutí jsou dobrá nebo špatná. Na to všechno odpoví až čas.

Odnášíte si kromě zklamání i jiné pocity z desetiletého působení v klubu?

S čistým svědomím můžu říct, že jsem pro havířovský fotbal udělal maximum toho, co jsem mohl, ale už nastal čas na změnu. Za tuhle zkušenost jsem neskutečně rád, protože mě mnohé naučila. Chci poděkovat všem lidem, které jsem za ty roky měl možnost poznat a dělat s nimi fotbal v Havířově. Pravým Indiánům ze srdce přeji, aby se jim dařilo, byli šťastní a úspěšní. Teď už se ale těším na novou výzvu, do které půjdu se stejným, ne-li větším zápalem jako když jsem přicházel sem. Fotbal jsem vždycky dělal poctivě a stejně tak ho chci dělat dál.

Už víte, kde to bude?

Nějaká jednání proběhla, nabídky jsou z vyšších i nižších soutěží. Samozřejmě si všech vážím, ale ještě nevím, kam moje další cesta povede. Zatím tomu nechávám volný průběh.

Budete se rozhodovat podle úrovně soutěže?

Pro mě je důležité, aby ten klub měl jasnou vizi a nějaký cíl. Čím vyšší, tím lépe, protože mě baví být na sebe náročný a jsem zvyklý pracovat pod tlakem, ale zároveň ty cíle musí být i reálné. Důležité pro mě je, aby fotbalem v klubu žil každý člověk od uklízečky až po majitele, všichni měli pozitivní a přátelské myšlení. Abychom společně dokázali být nároční na sebe, vzájemně se respektovali a přitom tahali za jeden provaz. A je úplně jedno, jestli to je v okrese nebo v lize.


Načítám tabulku ...