První fotbalové krůčky jste dělal ve Slovči nedaleko Městce Králové. Jak na své první tréninky a zápasy vzpomínáte?

Velmi rád. S fotbalem jsem začínal v osmi letech. Mojí první větší akcí byl turnaj základních škol, kde nás vedl trenér Ladislav Langr. Ten se stal prvním trenérem, který mě vedl. Začátky byly těžké, protože nebyla kategorie přípravek a hrálo se proti o hodně starším spoluhráčům. Ti měli samozřejmě výrazně fyzicky navrch.

Kdo vás k fotbalu přivedl a kdy to bylo?

Táta s dědou. Zhruba v té třetí třídě základní školy, kdy jsem začal dojíždět na tréninky do Slovče.

Byl jste hned rozhodnutý, že budete brankář, nebo jste chtěl nejdříve dávat góly?

Začínal jsem jako hráč v poli. Do dvanácti let jsem hrál pravého obránce . A až v RMSK Cidlina jsem se posunul na pozici brankáře. Stalo se to úplnou náhodou, když se oba gólmani uprostřed sezony zranili a neměl kdo chytat. Padlo to na mě a já už v bráně zůstal.

Velkou část mládežnického věku jste strávil v RMSK Cidlina. Jak vzpomínáte na toto období?

V dobrém. Díky RMSK jsem se stal z pravého obránce brankářem. Byl to nápad našeho tehdejšího trenéra Martina Geletiče. Pro následující kariéru to bylo zásadní.

Kdybyste měl vybrat trenéra, který vám dal nejvíce, nebo vás toho ve fotbale nejvíce naučil, kdo by to byl?

Nejde říct jen jedno jméno. Ladislav Langr můj první trenér a výborný. Jeho role byla zásadní v tom, že nám všem předával svoje neuvěřitelné nadšení pro fotbal. Potom Martin Geletič, který měl nápad, abych se stal gólmanem. A z profesionálního brankářského pohledu Martin Shejbal v Pardubicích. Pod ním jsem udělal výkonnostní skok, kdy jsem přicházel z divize a po nějaké době odcházel do 1. ligy.

Po Cidlině jste zažil další štace. V Hradci Králové jste se stal mistrem republiky v kategorii U19. Jaké to bylo?

Vyhrát titul U19 byl skvělý zážitek, ale ten nejtěžší krok nás teprve čekal. Tím je přechod z dorosteneckého fotbalu do dospělého. Tož to období je nejtěžší pro většinu hráčů. U nás tomu bylo stejně. Fotbal jako svoji hlavní náplň má minimum členů tehdejšího kádru.

Na kterého spoluhráče z mládežnických kategorií nejvíce nebo nejraději vzpomínáte?

Se spoluhráči z Hradce jsme i dlouhou dobu po dorostu objížděli letní a zimní turnaje a udržovali nadále kontakt. Je jich víc a jmenovat jen jednoho nejde.

Profesionální kariéru jste si užil ve Viktorii Žižkov, Mladé Boleslavi, Pardubicích a nyní v Liberci. Kde vám bylo nejlépe?

Každé mělo něco do sebe. Na Viktorce tehdy začínal trénovat Jindřich Trpišovský a bylo to po všech stránkách zajímavé angažmá. V Liberci jsem zatím krátce na nějaké bilancování a hodnocení. Z těchto minulých angažmá to byly jednoznačně Pardubice.

Nyní jste hráčem Slovanu Liberec. Jak si to užíváte na severu Čech?

Jsem rád, že se mi podařilo dostat se do první ligy. To byl dlouhodobě můj cíl. Nyní bojuji o větší prostor na hřišti. Věřím, že jsem na dobré cestě.

Také jste prošel dvěma kluby v amatérských soutěžích. Mimo jiné i Kolín v době, kdy byl farmou Mladé Boleslavi a pak zase Pardubic. Jak na kolínské „miniangažmá“ vzpomínáte?

Byl jsem rád za prostor, který mi Kolín dal. Odchytal jsem celkem dost zápasů v ČFL a něco snad i v poháru. Navíc jsem to měl kousek od domova. Do Kolína jsem jezdil chytat rád.

Pamatujete si ještě někoho z tehdejšího kolínského kádru nebo jste s někým v kontaktu?

V kontaktu nejsem, ale určitě pamatuji. Ať už trenéra Veselého. Tak hráče jako Biško, Štoček, Seifert, Šourek, Čižinský.

Nejen fotbalový život teď sužuje koronavirus. Co říkáte na nařízení a opatření, která se musí dodržovat?

Z mého pohledu není jiná cesta. Opatření musí být tvrdá, abychom se všichni co nejdříve mohli vrátit zpět do normálního režimu. V této chvíli to jinak nejde.

Co teď děláte v době nuceného volna, když se zrovna nepřipravujete individuálně?

Individuální plán obsahuje celkem dost tréninků. Do toho mám doma dost knížek ke čtení a v létě mě snad čeká uzavření magisterského studia pokud se současná situace uklidní.

Věříte, že se letošní sezona vůbec dohraje?

Věřím, že díky posunu EURA o rok nakonec ano. Nebude to ale v původních termínech.

Že byl evropský šampionát o rok posunutý je podle vás správný krok?

Rozhodně ano. Letos byl navíc k výročí EURA zvolen formát turnaje po celé Evropě. To je v současné situaci nepředstavitelné.

Jaké jsou vaše fotbalové plány a cíle?

Posunout se do dobré zahraniční soutěže.

Nymburský basketbalista Zach Hankins
Hankins odjel domů. Je na prd, že všechno skončilo tak brzy, říká