Kliknutím zvětšíte
Za úspěšným černobílým podzimem se Deník ohlíží v exkluzivním rozhovoru s trenérem Davidem Horejšem (41 let).
Po podzimu jste první, na druhou Jihlavu máte dva body k dobru. Kde dle vašeho soudu byly hlavní příčiny tak úspěšného podzimu?
Do sezony jsme šli s přáním hrát nahoře. Cílem, který mi vedení klubu dalo, bylo pokusit se hrát o postup do baráže (ta je letos novinkou: 2. tým II. ligy se utká s 15. týmem I. ligy a 3. celek II. ligy se 14. z I. ligy – pozn. red.).
Takže první příčka v tabulce, z níž se jde do ligy přímo, je tak trošku nad plán?
Věřili jsme, že mužstvo na to, abychom hráli nahoře, tu je. Zároveň jsme však dobře věděli, že to bude nesmírně těžký úkol. Že zpátky do ligy budou hned po sestupu chtít Jihlava i Brno, že velkou sílu a velké ambice mají Pardubice a Hradec Králové. My si ale už v letní přípravě v zápasech se silnými soupeři ověřili, že se nám podařilo složit hráčský kádr, který by mohl být konkurence schopný. A jsem velice rád, že se to potvrdilo. Ač zisk pětatřiceti bodů zřejmě nikdo z nás nečekal, to je dle mého soudu veliký úspěch. Vytvořili jsme si tím slibnou výchozí pozici pro jaro, ale víme, že nemáme vyhráno, že nic rozhodnutého není.
Druholigový podzim z vašeho pohledu by se dal rozdělit na tři části. První čtyři kola čtyři výhry a dvanáct bodů, pak ale v šesti kolech jen dvě vítězství, jedna remíza a tři prohry, zato závěr sezony byl famózní – pět výher, jediná remíza, žádná prohra!
My do začátku sezony dokázali přenést výkony z přípravy, která byla velice povedená a my v ní obstáli i s těžkými soupeři, jakými byly Sparta či Plzeň. Právě ta příprava naznačila, že bychom se mohli prezentovat dobrou hrou a dobrým fotbalem. Byť nám bylo jasné, že příprava je jedna věc a vlastní sezona věc druhá.
Ale její začátek vám vyšel možná nad očekávání…
Jak jsem říkal, my navázali na vydařenou přípravu. Přitom první zápas s Třincem, který minulou sezonu patřil k nejlepším, nebyl snadný a pak na Žižkově i doma s Vlašimí při nás stálo i stěstí a my rozhodli až v závěru. Štěstí však přeje připraveným a my tudíž jsme připraveni do sezony zřejmě šli.
Jenže v té střední části podzimu se vám nedařilo. Možná i proto, že jste hráli těžká utkání v Brně a Pardubicích?
V Brně nás čekal předpokládaný hlavní favorit soutěže a my smolně o gól padli, když se nám tam nepovedla první půle. Naopak v Pardubicích to po půli mělo být 3:0 pro nás, ale nakonec z toho byla prohra. I takové zápasy ale jsou a důležité je, že jsme se z toho dokázali vždy oklepat a zase se zvednout. Pořád jsme si věřili, že je na čem stavět, že jsme na správné cestě. Proto jsme konec sezony zvládli tak suverénně.
Právě ta důvěra ve vlastní síly a to zdravé sebevědomí zřejmě přispělo i k tomu, že jste se i po šokující domácí prohře se Znojmem dokázali zvednout a z dalších šesti kolech uhrát šestnáct bodů…
Mě zlobilo, když jsme porazili Hradec a pak v Chrudimi jen remizovali, když jsem slyšel kolem mě, pozor na to, loni na podzim jsme porazili Opavu a pak už udělali jen tři body. Já byl totiž přesvědčen, že teď máme úplně jiný tým. Že mi loni bylo čtyřicet, ale to mi už letos nebude. Hráčům jsem řekl, aby koukali jen na sebe, na své výkony. My se snažili hráče přesvědčit, že způsob hry, který od nich chceme, je správný. Že když do každého zápasu dají maximální koncentraci a nasazení, že to musí nést ovoce, že to i lidi od nich chtějí vidět. To byla naše filozofie a myslím, že i proto jsme těch posledních šest kol zvládli tak famózně a že jsme tam, kde jsme.
Nehledě na to, že ani při té prohře doma se Znojmem jste herně nepropadli.
Přesně tak. Ta porážka nás moc mrzela, samozřejmě, ale věděli jsme, že to bylo dílem náhody. Já klukům hned po zápase za hru poděkoval a řekl, že nás ta porážka nesmí položit. A to proto, řekl jsem, že vy, byť jste více než hodinu hráli jen v deseti, jste byli jednoznačně lepší a měli jste jasně vyhrát. Měli jste smůlu, ale kvalita byla na vaší straně. A oni tu kvalitu hned zápas nato v Sokolově potvrdili.
Na síle týmu se kladně podepsalo letní posílení týmu, kdy jste jistě nějaké hráče měli vytipované, hlavně jste ale měli i šťastnou ruku…
Především bych rád zdůraznil to, že k úspěšné sezoně přispěl příchod Jirky Kohouta z Plzně na post mého asistenta. Znali jsme se z trenérské školy a já o něj stál. Po jeho příchodu jsme si spolu sedli, shodli se na tom, s jakým stylem hry bychom do sezony chtěli jít a jaké hráče tudíž přivést. Chtěli jsme hrát ofenzivně, jenže tři klíčoví hráči do ofenzivy odešli, Hašek, Mashike a Pešek. Na tyto posty jsme tudíž hledali náhradu, ale chtěli jsme, aby se ti vytipovaní hráči do způsobu naší hry hodili. Těší mě, že jsme se trefili a že všichni, co v létě přišli, byli pro tým přínosem.
Navíc jste se trefili i do sestavy, do které jste v sezoně nemuseli příliš sahat. Mršić, Helešič, Havel a Novák odehráli všech šestnáct utkání, Javorek, Havelka a Táborský patnáct, Ledecký čtrnáct, to je skoro celé mužstvo prakticky bez střídání!
Měli jsme z toho radost, ale je v tom také trocha štěstí. Neměli jsme vážnější zranění, nebyly karetní tresty. Pro trenéra je to výhoda . I přesto, že to někdy bylo složité rozhodování, koho poslat na tribunu. Kádr jsme měli tak široký a tak vyrovnaný, že se všichni nevešli ani do nominace na zápas. Na rozdíl od minulé sezony, kdy jsme na jejím konci sváželi dorostence a kluky z juniorky… Když těm klukům máte říct, že půjdou na tribunu, neříká se to snadno, ale pro mě jako pro trenéra to je lepší než nemít koho postavit. Konkurence tady byla obrovská a kluci si tlaku, který na ně je, byli vědomi. Třeba uprostřed zálohy, kde střídali Wermke a Koval, po příchodu Grajciara byl velký přetlak. Proto ze sestavy zpočátku vypadl Patrik Čavoš a nenesl to lehce, ale postavil se k tomu správně, počkal si na tu příležitost, a když ji dostal, tak ji chytil za pačesy a v závěru sezony jeho forma gradovala. A tak by to mělo fungovat vždy.
Zmínil jste Grajciara, jenž se uvedl slibnými výkony. Jak jeho přínos pro tým vidíte?
Věděli jsme, že v minulé sezoně prakticky dotáhl Příbram do první ligy a že ty jeho zkušenosti budou ve druhé lize velice cenné. Já mu neslíbil, že bude mít zajištěnou základní sestavu, ale věděl jsem, že nám může pomoci, a to nejen na hřišti, ale i v kabině. Oboje splnil, dal nějaké góly a odehrál dobré zápasy. Pak ze sestavy vypadl, nicméně v kabině jeho fungování bylo skvělé.
A co Ledecký? To byla trefa do černého, jak jste ale na něj vůbec přišli?
Vlastně náhodou. Útočníka jsme hledali, a když jsme na soustředění v Třeboni hráli přátelsky s Táborskem, shodou náhod se tam byli podívat Martin Latka a Karol Kisel, kteří v našem týmu mají své hráče Mršiće a Wermkeho. Já si s nimi po zápase sedl na kafe a zmínil se, že sháníme někoho, kdo by dával góly. Padlo tam i jméno Ledeckého, já okamžitě zvedl telefon a volal mu, zda by k nám nechtěl jít. Zapojil se do toho i Martin Vozábal, jenž v tom odvedl velkou práci. David sice začal přípravu v Hradci, ale rozhodl se pro nás a myslím, že toho nikdo nelituje. Ani on, ani my. Dal deset gólů a já pochopitelně jsem rád, že ho máme.
Na rozdíl od Ledeckého ale příchod Matěje Mršiće asi náhodný nebyl?
Matěj byl po odchodu Kuby Peška do Liberce pro nás jasná volba, jasná priorita, okamžitě jsme se pro něj rozhodli. Chtěli jsme rychlého, levonohého hráče, který je schopný dát gól. A Matěje jsme znali z Táborska a nepotřebovali jsme u něj nic zkoušet. Jsem rád, že jsme se dohodli, jeho výkony byly po celou sezonu velice dobré. Oproti českým fotbalistům má nadstandardní věci, navíc i charakterově do týmu perfektně zapadl. Jediné, co by se mu snad dalo vytknout, je menší produktivita. V tomto směru jsme od něj čekali trochu víc, na druhou stranu v důležitých zápasech, ať už na Žižkově i teď se Žižkovem doma oba zápasy rozhodl. Za celou sezonu si rozhodně zaslouží pochvalu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
