Ještě než se dostaneme k hodnocení podzimní sezóny, jak jste se k Olympii jako dlouholetý bývalý fotbalista dostal?
Já jsem u Olympie třetím rokem, ale stále jsem ještě aktivním hráčem. Letos chci v šedesáti oficiálně ukončit aktivní kariéru a nastoupil jsem v podzimní části k jednomu utkání. Pouze k jednomu proto, že chci také nechat zakopat si i ostatní kluky, neboť je nás tam dost, takže se na hřiště zase tolik nehrnu, ale jinak s nimi trénuji, pokud tedy nejsem pracovně mimo republiku. Jelikož dělám u Zdendy Křováčka, na němž a Zdeňkovi Špimrovi celá Olympie stojí, a to jak po finanční stránce, tak po té správní, tak ten mě přivedl právě k Olympii.

Olympie Rakovník ještě vloni hrála III. třídu a nyní vede okresní přebor, čím si to vysvětlujete?
Po vítězství ve III. třídě jsem odhadoval, že budeme kopat v okresním přeboru kolem prostředku. My jsme ještě před sezónou doplnili mužstvo a je zde skloubena zkušenost s mládím a hlavně fotbalovost. Jsou tam kluci jako třeba Martin Kokšál, který dokonce kopal ligu za Příbram, je tam spousta kluků, kteří kopali ČFL, takže tam máme fotbalovost a zkušenost i dravé mládí, jako Standu Rouse nebo Tomáše Kocha, kteří jsou rychlí, naběhaní, což je také důležité, protože náš věkový průměr je podstatně vyšší než u jiných mančaftů. Z toho jsem měl trošku obavy a nepočítal jsem, že budeme až takhle vysoko. Před sezónou by mi stačilo být do osmého místa, nehrát o záchranu a v poklidu si kopat ten prostředek. Jenomže po prvních dvou kolech jsem si říkal, kádr má na víc, a cíl se tedy měnil a chtěl jsem kopat do čtvrtého místa. Já měl za horkého favorita rezervu SK, jelikož to při každém zápase mohou doplňovat kluky z áčka. Proti nim jsem nastoupil zrovna i já a kopal jsem proti klukům, kteří jsou o čtyřicet let mladší. Je to paradox, že okresní přebor vedeme my před SK, i když čelo je velmi nahuštěné a utvořila se taková silná čtyřka – Olympie, SK, Hředle a Kněževes. Pak už je trochu mezera, Janov to také doplnil, ale přece jen trochu ztrácí, po něm je Olešná, která má Tomáše Vodrážku, na kterém to také stojí, což je normální, každý z těchto týmů má nějakého borce ve svém středu, který je střelecky potentní, jako třeba u nás Kuba Číhař. My když vyhráli III. třídu, tam nám odešel Luboš Kozák, který byl schopen dát pětadvacet gólů za sezónu a šel zrovna do Kněževsi.

A když celkově zhodnotíte průběh podzimní části…
Když tedy celkově zhodnotím naše vystoupení z trenérského postu: Vyhráli jsme podzimního krále, jsem tedy nadmíru spokojen a jsem spokojen rovněž s přístupem hráčů. Chodíme trénovat ve velkém počtu patnácti až dvaceti lidí, což vzhledem k tomu, že všichni pracují, je pěkné číslo. Hezké je také to, že si kolikrát i zavoláme s Mírou Procházkou, který trénuje SK, a ten vezme své kluky a hrajeme my rivalové proti sobě na tréninku modelové utkání. I když je pak před zápasem velká rivalita, oni to proti nám hodně posilují kluky z áčka, přesto se dvakrát třikrát za podzim takto sejdeme.

Jste podzimní vítěz, máte i vyšší ambice, zahrát si třeba 1. B třídu?
Já jsem čekal, že se mě na tuto otázku zeptáte (s úsměvem). Řeknu to takto. My jdeme zápas od zápasu, máme tam řadu starších hráčů – Vencovi Eckovi je také přes padesát, Béďovi Kochovi bude padesát za chvíli a je to základní pilíř v bráně, v jeho letech měl úžasné výkony a přístup profesionála. Někteří kluci by mu mohli závidět. Já když hrál ČFL, tak neexistovalo, že bychom před zápasem chodili do hospody. Já když jdu kolikrát na plac před zápasem a z těch kluků to táhne… Neříkám že z mého mančaftu, tam už jsme si to ujasnili. Příkladem za všechny je Martin Havel, který se také rád napil, ale já mu hned řekl, že tady to dělat nebude, a neudělal to a je pro náš tým ohromným přínosem. Na tréninku máme výbornou partu, dobře se to stmelilo, po zápasech chodíme společně na jídlo, za což děkujeme Zdeňkovi Křováčkovi, protože to si taky každý mančaft dovolit nemůže. Ale abych se vrátil k otázce, podzim jsme zakončili nad má očekávání, mohu ho hodnotit pouze v superlativech, avšak na postup stále favorizuji rezervu SK, která je pro mě velkým favoritem na první místo. Já svému mančaftu věřím, ale nevěřím tomu, že bychom přebor vyhráli. Rezerva SK může tým kdykoliv posílit, a když tam potom hraje mladý kluk z krajského přeboru proti padesátiletému chlapovi, hrajícímu okres, tak je to znát. Ne ve fotbalovosti, ale hlavně v rychlosti.

Zmínil jste, že za vás nastupuje řada zkušených hráčů, máte také nějaké mladíky?
Kromě již zmiňovaných Standy Rouse a syna Bedřicha Kocha Tomáše žádné další mladé kluky nemáme. Pak je již trochu díra a jsou kluci kolem třiceti – Kuba Číhař, Ogurek, pak kolem čtyřiceti a pak padesáti. Přes zimu se možná někoho podaří získat, nechceme usnout na vavřínech, protože každý se snaží tým posílit. Hezké je, že k nám chtějí jít i top hráči z okresu, neboť u nás vidí právě tu fotbalovost. Když je někdo nejlepší střelec svého týmu, ale ví, že si ty góly musí vypracovat sám a nedostane takové přihrávky, jako by dostal u nás, tak má velký zájem jít k nám, nebo s námi alespoň trénovat, protože jeho tým třeba ani trénovat nechodí. My ale nejsme nafukovací a nemůžeme brát každého. Pro nás je to velmi těžká pozice, neboť jsme něco jako Sparta v lize. Každý se chce na nás vytáhnout a nemají nás moc rádi, protože je pro ně potupa, když je poráží hráči, kterým je čtyřicet, padesát let.

Řekl jste, že se k vám hlásí hodně hráčů, neuvažujete o tom, založit béčko?
Tady už jednou béčko bylo, byla tu velká euforie, chodilo hodně lidí, poté to postupně opadlo a pak to museli často doplňovat kluky z áčka. Najednou přišel stejný termín pro áčko i rezervu a béčko jelo hrát v devíti lidech. Z toho právě máme největší strach a také to něco stojí. Jen třeba sada dresů stojí třeba patnáct, dvacet tisíc, pokud chceme nějak slušně vypadat. Táhnou to dva, tři lidi a finančně je to pak velmi náročné, takže s béčkem zatím nepočítáme.

Poslední zápas jste sehráli s Lišany, které se nacházejí na předposledním místě, myslíte si, že soutěž udrží a naopak sestoupí beznadějně poslední Pavlíkov?
Lišany u nás sice dostaly pět gólů, ale bylo mi jich i líto, protože u nás hrály velice sympaticky a rozhodně si své umístění nezaslouží. Pavlíkov bude ztrátu těžko dohánět, už i herním pojetím, které teď předvádí. Tam si nezaslouží kopat III. třídu jediný hráč, a to je Lukáš Polcar, jinak tam nikoho nemají. To samé padlo předtím na Oráčov, kterému také skončila jedna generace fotbalistů, neměli nikoho, bum a čtvrtá třída. Teď to potkalo Pavlíkov, nikomu to nepřeji, ale mají pouze tři body a budou to dohánět velmi obtížně.

Jaké vy máte konkrétní cíle do jara?
Já se na jaro velmi těším, jsme v semifinále okresního poháru, kde je Kněževes, se kterou to bude také velmi těžký zápas. Takže na jaře to bude ještě velmi zajímavé a já budu rád, když v přeboru skončíme do třetího místa. To bych byl nadšený.

Jak bude vypadat zimní příprava?
Začali jsme minulý týden. Běháme kolem potoka k Bulovně, jeden den chodíme hrát na sokolovnu a jednou týdně potom ještě chodíme do posilovny. Na konci února nás čeká třídenní soustředění někde na horách. Máme také několik přípravných zápasů s béčkem Lhoty, s Pustověty, takže soupeře na rozehrání.