Větší cestovatel je starší Lukáš, který byl naposledy na Tatraně Rakovník a pak odešel do Tuchlovic. Právě poslední sezona mu ukázala hned dvě strany fotbalové mince. Na té jedné bylo vážné zranění achilovky, ale na jaře zpříjemnil jeho návrat postup tuchlovického celku do krajského přeboru.

Honza prožil žákovský věk na SK Kladno, do dorostu se podíval na SK Rakovník a ještě jako dorostenec přešel v sezoně 2003/4 do Strašecí, kde byl až doposud. Celou dospěláckou kariéru strávil Jan v Novém Strašecí a je tam spokojený.Vždyť taky občas nosil kapitánskou pásku a Strašeckým se podařilo v minulém ročníku zachránit divizi. Právě do té se vrací vysoký útočník a starší z bratrské dvojice.

Příprava už klukům začala a nemají to lehké. Nový kouč Libor Šíma jim dává pořádně zabrat. Nicméně se na spolupráci s ním oba „Pindové", jak jim každý říká, strašně těší. Tréninky prý musí mít šťávu a hlavně musí zaujmout, a přesně tohle by jim mladý a ambiciózní kouč měl dát.

Po zranění achilovky jste odehrál jaro v Tuchlovicích, kterým se podařilo postoupit do kraje, jak se vám tento půlrok líbil?
Lukáš: Pro mě to nebylo moc ideální, byl jsem po vážném zranění a herně se mi nedařilo tak, jak bych si představoval, prostě to nebylo úplně ono. Nicméně s přístupem a herním projevem celého týmu to bylo dobré, po této stránce to tam bylo fajn.

Když jsme spolu mluvili v únoru, tak jsem se ptala, zda se v létě do Nového Strašecí vrátíte. Víte, že jste mi odpověděl: „To netuším, jestli bych to ještě udejchal."? Kdy a na čí popud jste se nakonec rozhodl do svého srdečního klubu vrátit?
Lukáš: Rozhodl jsem se sám a velkou roli v tom hráli kluci, které tady mám. Brácha, Duci, to se člověk vrací rád. Navíc jsem tady doma, nemusím nikam jezdit, parta je tu dobrá a už jsem taky věděl, že trenérem bude Libor, kterého jsem už zažil, tak jsem věděl, do čeho jdu… No a jestli jsem prve říkal, že to možná neudýchám, tak v tom mám pochybnosti i nadále (smích). Trošku potrénujeme a uvidíme. Když bych na to neměl, tak pořád je v záloze Mšec, naše farma, která hraje I. B třídu.

V únoru, kdy jsem zpovídala Lukáše, ještě nebylo jasné, zda se Strašecí v divizi vůbec zachrání. Honzo, co bylo klíčové pro to, aby se to podařilo?
Jan: V zimě jsme posílili a to bylo to klíčové. Byla by to ostuda, abychom divizi s takovým kádrem, jaký jsme měli, nezachránili.

Nakonec se to povedlo s velkým přehledem a Strašecí poráželo i týmy z prvních míst tabulky. Zažíval jste hezké chvíle?
Jan: Tak určitě. Byla to euforie… Když máte v zádech takové hráče, jako jsme měli my, věříte si, hraje se prostě jinak, lehce… Vládla pohoda i v kabině, parta byla dobrá, těšili jsme se na tréninky. Vše bylo samozřejmě důsledkem toho, že se dařilo a vyhrávalo.

Po jaké době budete hrát zase spolu? Svědčí vám to, nebo si spíš lezete občas na nervy?
Lukáš: Budeme spolu hrát zase po dvou letech. Já byl na Tatraně a v Tuchlovicích.
Jan: Jsme na sebe zvyklí. Nemáme spolu žádný problém, odehráli jsme spolu dobře pět sezon a jestli jsme se chytli jednou – maximálně dvakrát (smích).

Váš otec zůstává v Tuchlovicích, ten vás také oba provází celým fotbalovým životem. Jaké to je hrát pod ním?
Lukáš: Řekl bych stejné, jako všude jinde. Nesmí se to tolik vnímat. Je jasné, že na nás byl táta přísnější.
Jan: Já bych řekl, že hrát pod ním bylo o trochu těžší. Byl na nás přísnější a měl trochu vyšší požadavky. Pokud se nám něco nelíbilo, nemohli jsme si mu dovolit tolik říct, s tátou přece do křížku nepůjdeme (smích). Myslím, že i pro něj to bylo náročný…

Teď vás oba povede Libor Šíma, jak se na spolupráci těšíte? Zkuste odhadnout, jaké jsou jeho přednosti a proč právě on by vám měl v divizi pomoct?
Lukáš: Já už s Liborem zkušenost mám z Tatranu Rakovník. Tam se mi jako trenér líbil, měl zajímavé a propracované tréninky, zajímal se vždy o soupeře a dokázal nastolit adekvátní taktiku. Baví ho to a je to na něm vidět, věnuje se tomu naplno. I tento faktor, že do Strašecí jde Libor, mě utvrdil v tom, že se vrátit opravdu chci.
Jan: Já mohu soudit pouze ze dvou tréninků, které jsem pod Liborem dosud absolvoval. Zatím jsme běhali a dostali pořádně do těla, tak nevím, jestli ho budu chválit (smích). Mám ale informace od kluků z Tatranu, že má moderní tréninky, což nám hodně chybělo. Věřím, že nás bude fotbal bavit.

Honzo, vy jste se střídal o pásku s Honzou Ducárem, víte už, kdo ji bude nosit v tomto ročníku?
Jan: Vloni jsme se střídali s Ducim, netuším, jak tomu bude teď. Třeba si nový trenér vybere někoho jiného, ale stálým kapitánem Nového Strašecí je Bláža (Martin Blažej, pozn. redakce), který je dlouhodobě zraněný.

Zkuste si tipnout, na jakých postech budete s bratrem nastupovat nejčastěji a kde by se vám to nejvíc líbilo?
Lukáš: Asi v útoku. Pokud se to ale vyvrbí jinak, Honza by mohl možná nastoupit i na stoperu. Nový trenér může mít ale jiné představy. Já doufám, že budu hrát ale v útoku (smích). I na Tatraně jsem pod Liborem v útoku nastupoval.

Oba znáte moc dobře Honzu Ducára, který bude i nadále asistentem trenéra, jak hodně je jeho role v týmu důležitá?
Lukáš: Já to nemohu hodnotit, za mě byl Duci v kádru ještě jako řadový hráč. Že je platný, to přeci víme. Jeho výhoda je v levé noze. Umí tvrdě odcentrovat a vystřelit.
Jan: Těžko hodnotit. Za trenéra Ecka měl Honza hodně prostoru – Libor naopak vypadá, že si bude dělat spoustu věcí sám. Duci přináší nové nápady. Platný je samozřejmě jako hráč.

Strašecí bude hrát divizi A, bude to lepší než loňská divize B?
Jan: K tomu řeknu jen to, že toto rozhodnutí udělalo vedení a my ho respektujeme.