Pavlíkov má navíc nejvíc obdržených branek, to historie nepamatuje.
Trenér Petr Čech tvrdí, že jediné pozitivní na tak nevydařeném podzimu by bylo, kdyby si to Pavlíkovští vybrali na 15 let dopředu a do té doby se zase jen dařilo. Ale už teď od jara. A příčiny takového poklesu nám prozradí sám.

Jaké je být dvanáctý?
Byl to náš totální výbuch. Musíme na to hned zapomenout a uvidíme, co přinese jaro, třeba se vzchopíme.
Zkusíme si projet všechny zápasy a vy je vystihnete jednou větou…
Hovořit déle o hrozném utkání by ani nešlo…

Kněževes, první zápas?
Tady bych možná mluvil déle. První zápas se nám povedl, byli jsme natěšení a dali osm gólů (výhra 8:1, pozn. autora). Prostě jsme na soupeře vlétli, tak to má být.

Remíza v Senomatech.
Co dodat, zbytečná! Vedeme 3:1 a necháme si dát dva góly.

Porážka doma od Hředlí.
No to jsme asi už vybouchli, zradila i disciplína. Prohrát doma jsme neměli.

Pak jste to trochu odčinili na Olešné…
Ano, výhra 4:2, jediné naše tři body z venku, a to je málo.

Pak vás ale zase doma porazil nováček z Janova…
Přesně tak, co je to platné, když výkony nejsou stabilní. Tahle prohra mě hodně mrzela. Mančaft se začal polorozpadat…

Druhý zápas v řadě doma, s Oráčovem, a najednou to zase šlo?
Právě, najednou to jde, jindy to zas nejde.

Pak už jste vyhráli jen jednou s Roztokami?
To byla takový povinná výhra, to ani jako úspěch neberu.

Porážky jako s Tatranem 9:1, s Jesenicí 6:1, Zavidovem 7:1, se Mšecí 4:1, Městečkem 4:0 – to asi muselo trochu bolet?
Jéje. Tatran nás úplně zesměšnil, od tohoto zápasu to šlo s námi z kopce. Hráči nechodili na zápasy a například ve Mšeci musela nastoupit stará garda. Dokonce jsem se musel převléci i já a Luboš 
Gebhart a to už musí být, aby se to stalo. Nás by nebylo ani jedenáct. S Jesenicí jsme hráli alespoň pěkný fotbal, akorát jsme nemohli dát góly a soupeř ano. Se Zavidovem bylo hotovo po deseti minutách, když jsme prohrávali už 0:3. Poslední utkání s Městečkem už se jen dohrával podzim a nikoho už to asi nebavilo.

Zapomněla jsem na 12. kolo, to jste doma remizovali s Lužnou.
Šance na tři body byly, ale opět se nám nedařilo v koncovce. Navíc když se blížil konec zápasu, byla pro nás remíza ještě zlatá.

Kde byl tedy celou dobu zakopaný pes? Hlavně tedy v druhé polovině soutěže?
Celkově si myslím, že jsme nezvládli učinkování v přeboru jako celek. Dostali jsme navíc 45 branek, což je nejvíc ze všech. Asi to o něčem vypovídá. Tréninková morálka je špatná. V pěti lidech na tréninku nic neuděláte a od toho se to všechno odvíjí.

Nepomohl vám ani George Sarichev nebo Petr Tvrz?
Ale pomohli, jenže George jezdí z Prahy a jeho zaměstnání mu nedovolí přijet pokaždé, navíc jeden hráč vám výsledek stejně neudělá. Petr Tvrz nám také pomohl, je mladý, ví, jak hrát, co od něj chci, jenže místo aby ho ostatní podpořili, tak se teď prostě vůbec nedařilo a mně je toho spíš líto.

Už jste začali přípravu?
Tu začneme dnes. Budeme chodit dvakrát v týdnu do tělocvičny. Máme v plánu soustředění v Liblíně, hráči to vědí už tři měsíce dopředu, tak jsem sám zvědav, kdo pojede a kdo zase přijde s nějakou tou „historkou“.

Také se setkáváte s nesmyslnými výmluvami?
To si pište. Dnes a denně. Někdy si dospělí dokáží vymyslet horší věci, které vůbec nedávají smysl, než děti. Prostě neumí jednat na rovinu a říct: odcházím, nebo nepřijdu, kolem všeho je spousta výmluv a dneska je problém, aby s vámi někdo jednal upřímně. I když si to mnozí zaslouží.

Zůstanete vůbec pohromadě? Nebo už někdo oznámil odchod?
Sám nevím. Přál bych si, aby do toho dal každý na jaře maximum a společně jsme to ještě zkusili nějak zvednout. Mám pocit, že bych se o nějakém odchodu možná dozvěděl až jako poslední. Alespoň se ukáže, kdo jaký je bojovník a jak má pavlíkovský fotbal rád. Já už jsem také mohl skončit, ale neudělám to určitě teď. Protože jak se říká: „Z potápějící se lodi vždycky utíkají první krysy.“ (smích).