Také si jistě vzpomínáte na přátelský zápas Zavidova a staré gardy Slavie Praha k výročí 650 let obce. Přesně v minulém roce k týmu přišel nový trenér Zdeněk Pichner a i on má jistě zásluhy na tom, že se hráčům daří.
Při tom všem je pan Zdeněk hodně skromný člověk, i když by mohl o svých zkušenostech vyprávět celé týdny. Jaké to je vést okresní mančaft a kde je v Zavidově největší síla, jsme se zeptali právě tohoto trenéra.
Jaká byla v Zavidově nálada koncem sezony, když se dařilo?
Když se vyhrává, tak je nálada jiná, než kdyby se nedařilo. Byla samozřejmě dobrá. Až lituji, že to muselo skončit, když jsme měli takovou povedenou šňůru. Byly tam těžké zápasy, ale myslím, že jsme je zvládli.
Co byste vyzdvihl za přednosti týmu?
Když začnu od začátku, tak se vrátím až na post brankáře, který nás tlačil. Podařilo se nám přivést Michala Červeného a jeho kvality se na podzim ukázaly. Na post stoperské dvojice přišli Rek a Vanický, takže tím se vyztužila celá defenzíva, která byla, myslím, hodně dobrá. Obdrželi jsme nejméně branek v II. třídě (12), což je pro mě jakýsi ukazatel. Na druhou stranu nezapomínám na naši útočnou dvojici Korčák – Sekyra, protože dohromady se tito dva hráči postarali o 25 branek. Když chcete vyhrávat, musíte také dávat góly a nám fungovalo obojí. Ke všemu se samozřejmě připojí dobrý výkon celého týmu, který šance vypracuje nebo se podílí na bránění.
Čekali jste, že budete po podzimu první, nebo byl cíl jasný?
Chtěli jsme hrát v horních patrech tabulky, ale člověk raději nepočítá, že by byl první, protože pak přijdou zranění, pracovní povinnosti a nějaký sen o prvním místě je hned pryč. Přišli právě zmiňovaní noví hráči a já jsem byl spíše zvědav, jak se to skloubí a jestli to bylo dobré řešení. Uprostřed soutěže nebyly až tak dobré výsledky. Zvedli jsme se psychicky a fyzicky a bylo to zase lepší. Žádné tlaky z vedení nebyly, které by udávaly, kde se máme umístit. Ale na druhou stranu jsem si uvědomoval, jak kvalitní letos okres bude, což se potvrdilo. První místo je tedy spíš příjemným překvapením.
S kým jste měli největší problémy a co řeknete k nepovedenému zápasu v Srbči?
Zápas v Srbči byl vlastně jedinou naší prohrou, paradoxně zatím s posledním celkem. Navíc oni získali tři body pouze s námi. Byl tam nekvalitní a úzký terén, domácí hráli agresivně bojovali. Neodpustím si také zmínit neuznaný regulérní gól, kterým bychom vedli 1:0 a vše by se třeba vyvíjelo jinak. Ale říkám, nám se to také nepovedlo, domácí šli za výhrou odhodlaně a asi zaslouženě vyhráli. Další těžké zápasy byly doma s Pavlíkovem, když k nám přijeli v plné sestavě a do té doby se jim nedařilo, a také s Oráčovem je to vždy těžké utkání, to jsme vyhráli pouze 1:0 z pokutového kopu.
Naopak dalšího lídra soutěže, Mšec, jste porazili jasně, bylo to tak jednoduché?
Vždy hrajete, co vám soupeř dovolí. Měl jsem informace o jejich hráčích, Neužila se podařilo vyřadit ze hry, na čemž měl velký díl Koc. Možná si Mšec přijela až moc jasně pro body a my jsme jim je prostě vzali. Měli jsme šance a dokázali jsme je využít.
Kdyby se podařilo okres vyhrát, přemýšleli byste o postupu?
Na to je těžké odpovědět. Euforii se snažíme tlumit. Pořád je před námi polovina soutěže a jak jsem říkal, je vyrovnaná a kvalitní. Navíc zajíždíme na těžké zápasy ven a spousta oddílů se na nás bude chtít připravit. Pro nás budou důležitá první dvě kola a také jestli bude kádr zdráv a nebudeme mít problémy s absencí. Ale abych odpověděl, postupu bychom se asi nebránili.
Vyhlížíte nějaké změny v kádru?
Funkcionářské ne a z hlediska hráčského kádru bychom byli rádi, kdyby se podařilo podržet ty, kteří u nás jsou. Aby zůstali i hráči na hostování. Zatím nic konkrétního ohledně nových posil nevím.
Jaká bude příprava a plány na jaro?
Začíná 15. ledna v domácích podmínkách. Trénovat budeme třikrát týdně. Zatím nevím, jak to skloubíme, když je brzy tma a také mají hráči pracovní povinnosti. Ale trénujeme i s „béčkem“ a dorostenci. 20. až 23. ledna odjíždíme do Liblína na soustředění. Budeme využívat umělku i posilovnu. Také je v plánu 7 přípravných utkání během února a března.
Jaká je tréninková docházka a morálka?
Ne vždy všichni mohou, to je úděl dospělého fotbalu. Ze základu chodí tak 5 až 6 hráčů, kteří jsou doplněni hráči z B týmu a dorostenci. Většinou musím na tréninku improvizovat podle počtu, ale myslím, že v rámci možností je účast dobrá. Také je důležité, zda je přítomen brankář.
Jaké to všeobecně je, být na lavičce okresního týmu? Kdo byl největší oporou?
Nabídku do Zavidova jsem dostal před rokem a drží mě tam dobrá atmosféra, chuť do hry a samozřejmě dobrá parta. Trénovat mě baví a neberu to jako degradaci, i v takové soutěži může mít trenér svoji úlohu. Mám něco za sebou, ale teď jsem v Zavidově rád. Oporou byla naše kolektivní hra. Vidím jako plus určitě zdařilý post brankáře, ten naši hru zkvalitnil, pak již zmíněné výztuhy v sestavě a góloví hráči, i když všichni víme, že to není jen o gólech. Máme dobrou patru lidí a kapitán Devera dokázal vždy, když se nedařilo, kabinu podpořit. I na trénincích kluky povzbudil, a tak to má být.
Jaké máte fanoušky?
Ty máme dobré. Někteří jsou ti skalní, kteří s námi jezdí i ven. Průměrně na nás chodí doma tak 110 diváků. Když jsme hráli se Mšecí, tak přijelo dost lidí i z Rakovníka, to potěší.
Myslím, že Zavidov patří k těm slušných oddílům (v dobrém slova smyslu), souhlasíte?
Nějaké červené karty jsme obdrželi, ale vždy to bylo třeba po dvou žlutých za fotbalové zákroky, fauly, to k fotbalu patří. Za nedisciplínu nebo urážky rozhodčího jsme snad žádnou nedostali. Na to máme samozřejmě pokutovník (smích). Řekl bych, že patříme do toho průměru.
Kdo vám nejvíce pomáhal?
Díky Mírovi Šindlerovi jsem vlastně na nabídku trénování kývnul. Už jsem o tom moc neuvažoval, ale Zavidov má hodně dobré zázemí a materiální vybavení, za celkovou činnost a pomoc si zalouží poděkování právě Míra Šindler. Věnuje tomu dost svého času. Celý výbor nám také pomáhá a tomu také děkuji.