Na webu Rakovnického deníku od 3. ledna běží anketa o nejlepšího rozhodčího okresu, které stále vévodí Josef Váňa. Nominovaným sudím jsme položili šest otázek a jak jste se mohli dočíst v úvodu, nyní se zaměříme na druhou z nich – Kdo je nejemotivnějším trenérem okresu.

V Česku působí celá řada emotivních koučů a vybrat toho nejemotivnějšího snad ani nejde. Pro někoho to může být bývalý Sparťan Zdeněk Sčasný, pro jiného František Straka nebo Petr Rada a někdo si zase moc dobře vzpomíná na bouřliváka Petra Uličného. Za to v rakovnickém okrese se téměř všichni oslovení arbitři shodli na jednom jméně – a sice trenérovi Olešné Miloslavu Doležalovi. „Celá lavička Olešné je hodně emotivní. Pan Doležal se s Itnerem docela dobře doplňují,“ říká jeden ze sudích.

Pětačtyřicetiletý kormidelník aktuálně devátého týmu okresního přeboru fotbal opravdu velmi prožívá, což i sám přiznává. „Něco pravdy na tom určitě bude. Ono už stačí, když přijdu do kabiny před zápasem a počítám omluvenky. Když pak zjistím, že mi chybí osm lidí, o kterých nevím, to už je základ mých emocí,“ usmívá se olešenský trenér a pokračuje: „To se pak přenáší i na hřiště. Když se vyvíjí zápas proti mým představám, dávám to rozhodně najevo. A rozhodčí? To je jiná kapitola,“ říká Doležal, který ale jinak po závěrečném hvizdu rychle vychladne. „Při samotné hře jsem často hodně naštvaný. Hlavně tehdy, když nás píská pětkrát za sezonu stejný rozhodčí a pokaždé používá jiný metr. Ale jinak vím, že to mají těžké, nezávidím jim to. Po zápase si s nimi podám ruku a už se zase bavíme normálně. Problém s nimi tedy nemám,“ promptně dodává.

Miloslav Doležal ještě nedávno nastupoval za olešenské béčko, předtím hrál i za áčko Olešné a Panoší Újezd a jak sám přiznal, býval tehdy větším bouřlivákem. „Ježišmarja, to bych raději ani nerozváděl, ale rozhodčí i spoluhráči si užili své. Ale teď už jsem se malinko zklidnil. Navíc máme v týmu zkušené kluky jako Radka Poláška, kteří to taky dokáží usměrnit.“

Olešenští se po podzimní části nachází až v dolní polovině tabulky – konkrétně na deváté příčce, se kterou Doležal moc spokojen pochopitelně není. „To je přesně to, co jsem říkal na začátku. My tu máme fotbalovou kvalitu na okres nadstandardní, ale je to o tom, že se nikdy nesejdeme a hlavně prakticky vůbec netrénujeme,“

Ilustrační foto
Okresní stolní tenis: Lídr III. třídy Nouzov padl s déčkem rakovnického Sokola

Olešenský lodivod ale na druhou stranu přiznává, že vinu na špatné tréninkové a zápasové docházce má i fakt, že řada hráčů žije či pracuje v Praze. „To je pak těžké, abych po nich chtěl dojíždět šedesát kilometrů na tréninky, když to hrají jen pro radost.“

Přes nevýrazný bodový zisk (19 bodů) však Miloslav Doležal nehodnotí půlsezonu co se týká předvedené hry až tak špatně. „Není to o tom, že bychom v zápasech, které jsme prohráli, byli horší. Přejely nás akorát Lány, které byly jediným týmem, jenž nás přehrál. Problém je, že jsme nedávali góly,“ posteskl si nejemotivnější trenér okresu, jenž doufá, že se jeho svěřenci v jarní části vrátí tam, kam patří – tedy do první šestky.

Olešenský kouč ale není jediným, na koho si rozhodčí vzpomněli. „Vedle Doležala mě napadá ještě Cafourek z Lán, kteří jsou ale jinak slušní. Z nižších tříd pak Vopat z Lubné,“ říká jeden z nich.

Zajímavostí je, že dva sudí na dotaz kdo je nejemotivnější trenér uvedli jedno jméno, ale zcela v jiném kontextu. „Pan Kučera ze Senomat občas dokáže pěkně vypěnit,“ řekl jeden z nich, naopak druhý ho považuje za jednoho z nejklidnějších. „Odpovím opačně. Nejklidnější je senomatský Jirka Kučera, který má můj respekt a obdiv jako bývalý vynikající hráč i jako bývalý kolega rozhodčí.“

Další dotázaní muži s píšťalkou jmenovali například Josefa Mudru z Čisté, Miroslava Macáka (dnes trenér pavlíkovských Lvic), nebo Antonína Sýkoru, kouče Olympie. „Ač byl Toník můj kolega, zmíním jeho, protože umí dát emoce pěkně najevo.“

Za týden se budeme zabývat tématem – Který klub nabízí rozhodčím nejhorší a nejlepší zázemí.

Ilustrační foto.
Rakovnická Lokomotiva podruhé v sezoně vykolejila