Hrával jste fotbal? Kdy jste s ním začal a kdo Vás k němu přivedl?
Mé fotbalové začátky patří do Žďáru nad Sázavou, na velké hřiště mě přivedli kamarádi asi v osmi letech. Tam jsem odehrál žákovské i dorostenecké kategorie, v 17-ti vyzkoušel i áčko a ještě jako dorostenec přestoupil do tehdy divizního Brandýsu nad Labem, kde jsem studoval pedagogickou fakultu. Potom přišlo Nové Strašecí a nakonec Lány.

Kdy jste začal s trénováním a jak jste se k němu dostal?
Právě na fakultě. Mezi mnoha slečnami fotbalový tým neexistoval, tak jsme jej s hrstkou nadšenců (hokejistů, atletů, muzikantů i antisportovců) založili. Výsledky byly nečekaně dobré, trápili jsme i profíky z FTVS, v lize vysokoškoláků patřili k těm lepším. A vypomáhal jsem též u brandýských žáčků. Po zabydlení v Novém Strašecí jsem ihned začal trénovat starší žáky, zde jsem pracoval 18 let, vedl sportovní třídu s výbornými kluky, dorost, celou mládež – na tyto časy vzpomínám moc rád.

Co říká na Váš koníček rodina? Nevyčítá Vám, že ji obíráte o čas?
Nevyčítá a myslím, že ani nemůže. Mám vlastně druhou rodinu, pro obě jsem dýchal, žil, byla a je na prvním místě. Partnerku jsem poznal „v kopačkách“, první společná cesta vedla na fotbal, děti jezdily na moje soustředění, chodily na tréninky… Manželka mi v mnohém pomáhala a pomáhá dál, občas si rýpne, ale to musí být. Konečně, každá ženská je asi ráda, když chlap občas vypadne. Třeba na fotbal.

Co Vás dokáže na fotbale skutečně vytočit?
Podvody, tendenčně řízená utkání arogantním sudím, který ví své… Každý fotbalista ví, o čem mluvím.
V lize to prasklo, ale co se děje v nižších soutěžích, nemá se sportem nic společného. Nejvíc mě štve, jak se o tom normálně všichni baví, kritizují, ale nikdo s tím nic nedělá a nechce dělat, raději se „přizpůsobí“. Je těžké něco dokazovat - žádný důkaz nikdy nemá. Ve zkorumpovaném státě nelze hledat čistý fotbal.

Máte oblíbený nějaký český a zahraniční klub?
Fandím Spartě, i když je už pár let tragická, což mi v jejích luxusních tuzemských podmínkách přijde nepochopitelné. Nejsem ale zarytý klubista, naše liga se příliš prožívat snad ani nedá. Obdivuji hru Barcelony, jako asi každý.

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání Rakovnického deníku v sobotu 20. března 2010.