Po excelentním jaru však svěřenci Libora Šímy do posledního kola pronásledovali hvězdné Zbuzany. Ty nakonec skončily třetí a postoupily do divize, Rakovník byl na čekačce. Po týdnu se štěstěna usmála i na něj a konal se tak velký návrat do soutěže, kterou Rakovničtí léta pravidelně hráli. A ani v divizi A se nováček neztratil, ba naopak. Díky vynikající domácí bilanci přezimuje na snové druhé příčce, hned za suverénními Vary. Trenér Libor Šíma je s podzimní části pochopitelně spokojen, hlavním cílem ale pořád zůstává záchrana.

Druhá příčka a dvacet sedm bodů. To je předpokládám nad rámec vašich očekávání?

Nad rámec určitě. Chtěli jsme mít tak dvacet dva až dvacet tři, takže tolik bodů jsem nečekal. Pořád je ale naší prioritou soutěž hlavně zachránit. Druhé místo sice vypadá hezky, ale na patnáctého máme náskok jen devíti bodů. To jsou tři zápasy a můžeme být na opačném pólu tabulky.

Na konci června to chvíli vypadalo, že nejspíš zůstanete v přeboru. Jaké to bylo být v nejistotě?

V nejistotě jsem byl asi týden. Nejprve jsme si mysleli, že budeme divizi hrát, pak zase, že ne. Samozřejmě jsem si přál, aby se situace co nejdříve vyjasnila, protože na divizi se lépe shánějí hráči a hledají i soupeři.

S letní přípravou panovala spokojenost?

V letní přípravě jsme měli kvalitní soupeře a až na zápas s Mostem, který skončil předčasně, zápasy splnily účel. Prostřídal jsem dost hráčů, minimálně dvacet včetně několika dorostenců, což bylo jedině dobře a postupně se vykrystalizovala sestava. Jediné, co mě mrzelo, bylo zranění Zdeňka Schwendta těsně před sezonou.

Považoval jste kádr za dostatečně silný?

My jsme do toho šli s tím, že to zkusíme s hráči, které máme. Nějaké hráč jsme oslovili, ale nakonec se podařilo přivést jen bratry Schwendty, Kubu Krupičku a Lukáše Dratvu.

Říká se, že divize A je o něco slabší, než třeba béčková. Spoléhal jste na to?

To se říká. Je pravda, že méně týmů má takovou kvalitu, jako v béčkové, ale nedá se úplně říci, že by byla lehčí. Divize je pořád divize. Samozřejmě béčko se hraje hodně kolem Prahy, je zde více kvalitnějších fotbalistů.

První polovinu soutěže jste odehráli velice dobře. Dařilo se vám hlavně doma, kde jste soupeřům dávali v průměru čtyři góly na zápas. Čekal jste takovou produktivitu?

Abych se přiznal, tak nečekal. Bylo to způsobeno tím, že jsme měli vysokou produktivitu dua Matěj Schwendt, Jarda Červený, kteří se řadili k nejlepším střelcům soutěže. Navíc soupeři ze začátku nevěděli, co od nás čekat, takže jsme hráli jednoduše, přímočaře, což bylo super.

V druhé části už to tak slavné nebylo…

Ke konci, třeba i v posledních Přešticích, soupeř hrál, co potřeboval, dobře bránil a my jsme dělali zbytečné chyby. Museli jsme hrát, což nám nevyhovovalo, neboť na to hrát v utkání prim jsme nebyli zvyklí. Týmy se prostě na nás v další fázi podzimu mnohem lépe připravily, zaměřily se na Červeného a Schwendta, a až na výjimky si je pohlídaly.

Kde vidíte hlavní posun oproti loňskému roku?

Jako hlavní příčinu bych označil stoprocentně příchod Pavla Besty, který dal týmu nějaké zkušenosti v defenzivní činnosti. Potom celý tým, když tam má takovouto personu, dokáže lépe bránit.

Jaký zápas považujete za vůbec nejpovedenější?

Já si myslím, že hned ten první s Aritmou. Nevěděli jsme, co od toho pořádně čekat. Pražská Aritma je silný tým, sice jsme ji v přípravě sledovali, ale oproti letní přípravě tam měli nějaké změny. V zápase na nás byla znát ta euforie a nakonec jsme 3:1 vyhráli. Hezký zápas, ač jsme prohráli, jsme sehráli i ve Varech.

Po utkání ve Varech jste se bavil s ex-rakovnickým Martinem Psohlavcem a prý jste byli jediný tým, který tam přijel hrát fotbal…

A platí to stále. Chtěli jsme tam hrát a až na to vyloučení, které mě mrzelo, jsme hráli pěkně a mohli nějaké body odvézt.

Na venkovních hřištích jste vyhráli pouze v Hořovicích. Kde vidíte příčiny venkovních nezdarů?

Myslím si, že jsme se ještě nesžili s cestováním. Nejsme profesionálové a biorytmus člověka je nějak nastavený. Když jsme hráli v 10:15 v Březové, nebo v Krumlově, kluci neměli biorytmus nastartovaný tak, jako byli běžně zvyklí. Tedy od osmi do čtyř do práce, odpoledne na trénink, v sobotu volno a v neděli až odpoledne zápas. Podle mě je to tedy tím, že jsme se ještě nesžili s časem výkopu.

Většinu duelů odchytal Kabele, celkem dost si ale zachytal i druhý gólman Pešek. Jak jste s nimi spokojen?

Ani jeden z nich nenastoupil jako jasná jednička. Péša odchytal celou přípravu, Petr Kabele přišel později, takže ze začátku dostával šanci Péša. Pak se to nějak prolínalo. Momentálně ani jeden na tom není tak, že by převyšoval druhého.

Jak to vypadá s posilami do jarní části. Už se nějaká rýsuje?

Posily sháníme, ale zatím nebudu konkrétní. Máme rozjednané čtyři hráče, na každý post jeden. Uvidíme, jak to dopadne, všechno je otevřené.

A odchody?

Kromě Petra Hornofa, který odchází do Zavidova a Martina Krupičky, o kterého má zájem Nové Strašecí, tak o žádném dalším nevím.

Ve většině duelů nenastoupili Nwogu a Polák. Jak to s nimi vypadá nyní?

Polka se tuším zranil v Mariánkách a od té doby laboroval se svalovým zranění. Poté několikrát zkoušel do zátěže, což se ale nepodařilo, takže jsme se domluvili, že tomu dáme klid a nastoupí do zimní přípravy. Chris je stejný případ, laboruje s kolenem. Podle mě, co se týče rekonvalescence tomu nedává tolik, kolik by měl, tak uvidíme, co s ním udělá zimní přestávka.

Váš věkový průměr kádru je velice nízký, v řadě utkání dostali šanci i mladší či starší dorostenci. Jak jste s nimi spokojen?

S kluky se pracuje dobře, jsou ještě tvární. Ale v každém týmu je potřeba někoho, kdo usměrní kabinu i hru na hřišti, protože jenom na mladých se to stavět nedá. Všichni kluci mají svoji kvalitu, i když neprošli ligovým fotbalem, což je škoda. Na to, aby se ale udrželi ve středu divizní tabulky, si myslím mají všichni.

Jak bude vypadat zimní příprava?

Začínáme 16. ledna a měli bychom sehrát duely s Duklou U19, Hostouní, Tuchlovicemi, Domažlicemi a Motorletem.