„Opravdu jsem fotbal chtěl dát stranou, odmítl jsem šest nabídek, ale práce s ženami je pro mě svým způsobem i výzva, tedy po trenérské stránce. Když jsem holky na soustředění poznal, tak jsem na nabídku klubu kývl," vysvětluje na úvod Dvořák, kterého jsme se zeptali na spoustu dalších věcí.

Od koho nabídka trénovat FK Rakovník přišla a co se vám honilo v hlavě jako první?
Byl jsem kontaktován pány Učíkem a Pastyříkem. Ti mě oslovili. Sjednali jsme si schůzku o možnosti trénovat holky. Se setkáním jsem souhlasil, nejprve spíš ze zvědavosti, jaký ženský fotbal je, protože to je pro mne dosud neznámé. Nepředpokládal jsem, že se na nějaké spolupráci domluvíme. Od prosince jsem dostal šest nabídek, všech si vážím a těšily mě, ale já dál trénovat nechtěl. Ukončení na Lánech pro mě bylo opravdu vyčerpávající a dále jsem tam byl ve své práci už bezmocný. Otrávený nekalostmi ve fotbale… To, jak schůzka dopadla, mají na svědomí hlavně děvčata, která mne svým nasazením a vztahem k fotbalu velice překvapila, a to hlavně při seznamovacím soustředění ve Chvojkovském Mlýně. Tam jsem se také rozhodl znovu trénovat.

Jaký obrázek jste si takhle na začátku o týmu utvořil?
Družstvo jsem viděl v půlce února na soustředění, což byla velice krátká doba, v níž se sehrály tři přípravné zápasy. Z toho plynou mnohé nedostatky a možné překážky, ale to k fotbalu patří. Pochopil jsem, že ani děvčata nebudou mít stoprocentní účast, protože se sjíždějí z nejrůznějších měst. Ale jejich hra má svoji úroveň a vedení se podařilo vybudovat perfektní zázemí.

Jak vnímáte to, že za Rakovník hrají už jen tři hráčky okresu a zbytek se sjíždí z Kladna, Plzně, Berouna atd.?
Já v tom problém nevidím. Je mi absolutně jedno, kolik hráček odkud je, pro mne je důležité to, kolik se nás bude scházet. Negativní je to tím, že tréninky trpí menší účastí a práci trenéra limitují, třeba naposledy na Lánech byla účast mizerná.

Kde tedy trénujete, když vy jste z Lán a děvčata zase odjinud? Domácí zápasy sehrajete na SK Rakovník, jak se díváte na tento fakt?
Měl jsem v plánu udělat pár tréninků na Lánech, ale zdejší plac je jako kus ledu, takže zůstane původní plán, tedy středy v Unhošti a pátky v Rakovníku. Ano, domácí zápasy bychom měli hrát na SKR, když by počasí dovolilo, mohli bychom se dostat i na hlavní hřiště, za což jsem rád, zázemí  na SK je lepší než na Zátiší, slyšel jsem, že tamní úroveň trávníku je hrozná.

V čem je práce s fotbalistkami oproti klukům jiná? Trénoval jste mládež i dospělé, ale ženy ještě ne, víte, jak na to?
Práce bude určitě jiná, je to pro mě krok do neznáma. Psychika dívky a třicetiletého chlapa není stejná, nevím, co je lepší. Možná zvolím  přístup bez rozlišování, třeba to bude ten správný. Určitě musí být náš vztah o vzájemné komunikaci. Problémy vyvstanou, s kolektivem se tomu nikdy nevyhnete a je jen na lidech, jak se dohodnou. Tento rozdíl v práci mě trochu láká, zajímá mě nová zkušenost. Zatím mám dojem ten, že ženy jsou pro fotbal zapálenější, odolnější a poctivější, i když se mi to těžko (jako chlapovi) říká (smích). Rád bych si tento dojem uchoval i pro další léta.

Před tím, než jste nabídku dostal, zajímal jste se o ženský fotbal? Sledoval jste výsledky Rakovníka či Pavlíkova?
Přiznám se, že nesledoval. Vůbec jsem neměl ponětí, jak jsou na tom holky v tabulce, výsledky jsem začal projíždět až teď. Do té doby mě ženský fotbal nezajímal, poslední má zkušenost byla už před několika lety, když jsem pozval na žákovský turnaj do Strašecí extraligové hráčky Stochova. Dostaly se až do finále, ale v něm si žáčci Havel, Oliva, Vojanec a další dělali z holek fotbalovou legraci. Vyhráli tenkrát 7:0, ale to už je dávno a od těch dob udělal ženský fotbal ohromný pokrok dopředu, což je evidentní. Dnes má dobrou úroveň, a to po technické i taktické stránce.

Při těch pár trénincích a zápasech jste si určitě všiml i nějakých talentovaných dívek, pokud v týmu jsou?
Hned několik jich tam je. Byl to i jeden z impulzů rozhodování. Práce s holkama je zatím výborná, nechají si poradit a snaží se pokyny na hřišti plnit. Mezi nejtalentovanější hráčky patří sedmnáctiletá Adéla Vedralová, patnáctiletá Denisa Fedorková, Sára Plzáková, ale i další holky mají v sobě hodně fotbalovosti a citu pro hru. Právem hrají v horních patrech druhé ligy.

Máte představu, jakého umístění chcete při první jarní části dosáhnout?
Situaci nepodceňuji a hlavně nechci zklamat sám sebe, hráčky a vedení. Musíme si na sebe zvyknout,to je důležitější než umístění v tabulce, ale musím říct, že současné druhé místo je pro mě zavazující, nahoru to asi nepůjde a dolů to jde vždy snadno a hlavně je to vidět, budeme se snažit takové místo udržet.