Podle naší redakce tam zaručeně patří, a proto jsme 
s ním, stejně jako s Ladislavem Rácem a dalšími konkurenty v anketě, udělali rozhovor. Michal má totiž zkušenosti i ze zahraničí.

Z II. třídy jste byl nominován mezi pět nejlepších brankářů, čím jste si to, podle vás, zasloužil?
Jako celý tým jsme na podzim, pominu-li příděly od Zavidova a hned poté od Lužné, dostali velice málo gólů, dokonce jsem se dočetl, že šest zápasů bylo bez obdržené branky, tak asi tím.  Nutno podotknout, že celá obrana pracovala velice dobře a já se tím i svým způsobem trochu svezl, snažil jsem se nedělat chyby a když nějaká přišla, kluci to za mě uhasili a naopak. Sám jsem měl docela dobrý pocit z toho, jak se nám vzadu dařilo a jsem rád, že i tímto jsme byli oceněni a já se mezi pět nejlepších brankářů dostal. Každopádně zastávám ale názor, že takové ankety jsou sice pěkné, ale důležité věci se odehrávají na hřišti a málokdy se tento obraz do té či oné ankety odrazí (viz vedoucí hráč u hlasování o nejlepšího útočníka na internetu, s prominutím, to je fakt k smíchu, nebo tedy k pláči).

Máte zkušenosti z ciziny, můžete nám ve stručnosti popsat vaše působení v Německu?
Chytal jsem půl roku v Gieselu, který hraje tamní okresní soutěž. Možná by bylo nasnadě přirovnání k Pavlíkovu, ale to by byl velký omyl. Jak jsem na vlastní kůži poznal, je to velký rozdíl i v takové soutěži, jakou jsem hrál, od podmínek pro hráče (např. v každé vesnici jsou minimálně dvě hřiště, z toho alespoň jedno je uměle osvětleno atd.) až po zabezpečení týmů, nasazení, úroveň hráčů atd. Krátce, fotbal je v Německu úplně někde jinde a každému, kdo jej hraje, bych to přál zažít. Samozřejmě platí, že čím vyšší soutěž, tím se všechno ještě navyšuje a třeba Tomáš Vodrážka hrál v týmu s fotbalisty, kteří měli opravdovou kvalitu a jeden dokonce byl ještě rok a půl před působením v týmu, za který Tomáš hrál, hráčem základní sestavy tehdy ještě  druhobundesligové Jeny. Co se fotbalové stránky týká, byl jsem v Německu absolutně spokojen, po mém příchodu jsme vyhrávali, v domácích zápasech jsme navíc ani jednou neinkasovali a dařilo se mně i celé týmu. Jak jsem napsal, co se fotbalu týká, byla to velice dobrá zkušenost a jsem za ni opravdu rád.

Také jste byl v Novém Strašecí (tehdy KP), kde jste moc příležitostí nedostal, jak hodnotíte zdejší působení?
Tehdy jsem požádal pana Mrázka, trenéra tamního týmu, zda bych nemohl s nimi trénovat. Měli jsme dohodu, že budu k dispozici pouze, pokud by se stalo něco Míčkovi, to je vše. Šlo jen o tréninky a o to, že mi fotbal chyběl. Tímto bych mu chtěl poděkovat za to, že mi to umožnil. Protože jsem před tím fotbal chvíli nehrál, byl jsem za příležitost trénovat s tak kvalitním týmem opravdu rád. Musím podotknout, že ve Strašecí se dělá fotbal velice dobře, tréninky měly opravdu úroveň a myslím si, že je to momentálně nejlepší mužstvo z celého Rakovnicka.

Proč jste v minulé sezoně kývl na nabídku Pavlíkova do II. třídy? Nemyslíte, že byste mohl chytat někde ve vyšší soutěži?
Jsem kmenový hráč Pavlíkova, takže se o žádnou nabídku nejednalo, jen jsem se vrátil z hostování a začal za něj opět hrát. A myslet si to můžu, ale pochybuji o tom, že bych na tom byl tak dobře, 
že bych byl pro tým z vyšší soutěže posilou. Jsem pracovně docela dost vytížen a jsem rád, stihnu-li alespoň jeden trénink v týdnu. Hraji fotbal jen kvůli tomu, že mne baví a nemám vůbec myšlenky nebo snahu, dostat se 
do vyšší soutěže, ledaže bychom postoupili s Pavlíkovem (smích).

Jak jste v Pavlíkově spokojený? V hodně zápasech jste byl oporou týmu, dali vám to spoluhráči nějak najevo?
Za podzim, jak jsem uvedl výše, jsem do jisté míry spokojený, až na zápasy, které se nám opravdu moc nepovedly, ale i to k fotbalu patří. Na druhou stranu jsem rád, že jich nebylo moc a spíše, co se tedy obranné činnosti týká, se nám opravdu dařilo. A brankáři jsou v týmech vždy od toho, aby něco chytili, pokud mě párkrát za podzim „něco trefilo", je to jen dobře a i moji spoluhráči se na to dívají stejně. Když se něco povede jim, pochválím já je, někdy i oni mě, tak snad to bude pokračovat i na jaře. Ono je totiž pěkné, že se podzim vcelku povedl, ale jaro může být úplně jiné a je důležité si to uvědomovat.

Dostal jste 4 žluté karty, ty dostane gólman většinou za nějaké připomínky, co se vám na podzim nelíbilo?
Jenom (smích)? Myslím, že nějakou jsem dostal za zdržování a jinak se k rozhodčím nebudu vyjadřovat, to dělám někdy na hřišti a pak jsou z toho asi ty karty, ale já mám rozhodčí jinak rád a oni určitě mě taky.

Budete chtít skončit i po jarní sezoně do pátého místa?
Já budu chtít, reálně, skončit do druhého místa. Myslím si, že pokud budeme předvádět v obraně minimálně stejné výkony a přidáme, hodně, v útočné fázi, není to nic nereálného. A já chci vždy vyhrát!