Sám tvrdí, že s dalšími kluky jen udržují vatru, kterou kdysi v 70. letech zažehli jejich tátové. „To oni nechali postavit areál a stáhli svoje hráče z okolních Lašovic nebo Městečka. Když jim tady zvrhli škvárový podklad, musela nastoupit celá vesnice, bylo nutné to uklidit za půl hodiny než přijede další vlak,“ směje se Dušan.

Sám k fotbalu nějak extra netíhl. Začal až ve šestnácti, ale zlepšoval se rychle. Tehdy jejich útok nastřílel 60 gólů, každý ze tří forvardů po dvaceti, a přilétlo laso z Pavlíkova. „Já nešel, nechtěl jsem nechat kluky ve štychu. Později jsem se do Pavlíkova přece jen na pár měsíců podíval, ale doma je doma, rychle jsem se vrátil,“ vypráví, ovšem podotýká, že mezitím ho hodně přibrzdil vážný úraz. “Pamatuju se jako dneska, bylo 28. října 1994. Dopoledne hrálo béčko v Kounově, tam jsem měl zákaz. Pak jsem se chystal jako velkej fanda kladenského hokeje vyrazit na Jardu Jágra, protože byla stávka v NHL a on poprvé nastoupil za Kladno proti Olomouci. A večer mělo vše zakončit posvícení. Jenže já jel do toho Kounova a oni mi tam zlomili lýtkovou kost,“ vzpomíná na zlou chvíli kariéry.

Pavel Hekl, SK Pavlíkov
HRDINA OKRESU: Pavel Hekl, (nejen) technická stráž fotbalového Pavlíkova

Dušan si pak vytrpěl svoje, jedenáct měsíců marodil, třikrát ho operovali. Ale je srdcař, zase se vrátil, doteď aktivně hrál. Ale dneska má radost spíš ze hřiště a areálu celého. Stačí, když kolem něj projíždějí po parádní cyklostezce rodiny a zírají, jaký tady mají pažit, ale i vyžití pro malé děti. Za podobou areálu stojí i Dušanova práce. On nejvíc seká, hnojí, dokonce i lajnuje, pere klukům dresy, také je suší, kupuje jim čokoládičky, aby měli v těle ty správné cukry. Chystá i vodu a představte si, i borci Pustovět si poroučejí - jeden perlivou, druhý jemně, třetí neperlivou… Do toho organizuje i mimo sezonu turnaje, takže v sedmačtyřiceti letech nikdy nebyl u moře. Stejně nezapomíná poděkovat těm druhým. „Hlavně obci, té patří sekačka a platí nám benzin i další věci. Kluci také pomohou, ale ne vždy, i proto už nechci hrát. Naštvali mě, když jsem byl po čtyřiadvacítce (Dušan je policistou), pak spal jen hodinu a šel sekat. Chtěl jsem pomoci s lajnováním, aspoň s provázkem a nikdo mi neodepsal. To vás pak naštve,“ vykládá v podstatě čerstvý táta, šikovného kluka si totiž s přítelkyní pořídili teprve před dvěma lety.

Jestli je Dušan Šnobl srdcařem pustovětského fotbalu, pak části duše věnoval kladenskému hokeji. S pustovětskou partou vyrážejí na hokej velmi často včetně venkovních zápasů. „Teď budeme muset až do Chomutova, ale dáme to. Buď auty, nebo s fanklubem autobusem,“ říká jasně a věří, že i v azylu jeho Rytíři budou úspěšně bojovat o záchranu.

Naopak od Pustovět má letos vyšší očekávání, začaly sezonu výborně. „Je vidět, že kluci něco dělali i v té strašně dlouhé pauze. Pro mě je fotbal hlavně o pohodě, ale aspoň okres tady hrát chceme. Já s Pustověty prošel nahoru od čtvrté třídy, často nám k postupu scházel kousek, a když se to povedlo, zase jsme šli brzy dolů. Teď se držíme a už jen pro ten krásný areál si myslím, že hrajeme okresní přebor právem,“ dodal Dušan Šnobl.

Muž z množiny človíčků, bez kterých můžete na provozování fotbalového klubu zapomenout.

Tatran Rakovník B (v zeleném) zatím vládne okresnímu přeboru, doma velkým rozdílem přehrál Senomaty.
Nekompromisní Tatran sestřelil Senomaty, Olešná se na utkání nedostavila