„Holky byly namotivované a celý zápas se nechaly okopávat a urážet. Ke konci to v nich buchlo a už se to tam strkalo,“ řekl k potyčce trenér Jaroslav Červený.

Příkosice – SK Pavlíkov
3:2 (0:1)

První půli měly pavlíkovské hráčky více ze hry, ale chyběly brankové příležitosti. I přesto se dokázaly ujmout vedení, když po trestném kopu Kulhánkové dorážela balon za záda příkosické gólmanky Hlaváčková – 0:1. Soupeřky hrozily pouze po rohových kopech, ale Pavlíkov měl hru pod kontrolou.

Po změně stran se lvice tlačily dál dopředu a vytvářely si jednu šanci za druhou, ale nedůraz v koncovce se jim stal osudným. Soupeřky začaly trestat. V rozmezí deseti minut otočily výsledek ve svůj prospěch – 1:2. Pavlíkov se nevzdal a dokázal ještě srovnat. Po centru Pázlerové přidala druhou branku Slavíková – 2:2. Už to vypadalo, že si hostující celek odveze alespoň bod, ale sedm minut před koncem z rychlého brejku domácí fotbalistky rozhodly o tom, že tři body zůstanou doma.

„Jsem zklamaný z výsledku, protože jsme určitě měli fotbalově na víc než na porážku. Chyběl nám větší důraz,“ hodnotil utkání Červený.

SK Pavlíkov: Dolejšová – Pospíšilová, Bártová, Šarlingrová, Procházková – Brabcová, Hlaváčková, Pázlerová, Mladá – Kulhánková, Pavlíčková. Na střídání: Slavíková, Broumová, Bogliová, Kutílková. Trenér: Jaroslav Červený.

Očima kapitánky SK Pavlíkov Veroniky Bártové

„Mlátilo se to tam hlava nehlava, bylo to asi pět minut před koncem. Jejich holčina byla ve vápně a oni vystřelily na branku, Bára to vyrazila a ta jejich holka spadla a zařvala. Při tom nikdo okolo ní nebyl. Ona prostě simulovala, začaly si tam nadávat a příkosická hráčka se pustila do Soni, přiběhly tam další a začalo se to mlátit. Až tam byl takový chumel. Když skončil zápas, tak se to mydlilo znova. Jedna ta holka byla asi nějaká labilní, prala se i se svým trenérem, který ji tahal ze hřiště a ona mlátila i jeho. Celkově byly opravdu příšerné. Nadávaly nám celý zápas, padala sprostá slova. Kopaly do nás.

Vrcholem bylo také chování hlavního sudího. Nikoho nepotrestal ani kartou. Ještě půl hodiny po zápase jsem s ním seděla, protože jsem chtěla napsat námitku, že naše hráčka byla napadena a on mi tvrdil, že to napsat nemohu. Že prý žádná námitka na to, že naše hráčka byla napadená a on to „ neviděl“, neexistuje. Ať prý to podepíšu, že si zbytek dopíše večer doma, že se to tak dělá a mně do toho nic není. Tak jsem mu řekla, že zápis prostě nepodepíšu a on že jo, jinak že nám sebere registračky a pošle to na svaz, a že bych prý já nesměla pět zápasů hrát. Tak mi Jarda řekl, ať to podepíšu a vykašlali jsme se na to. Rozhodčí byl úplně mimo a hráčky nepříčetné. Tohle už není fotbal…“