Jeho tým porazil o víkendu v okresním přeboru druhé Senomaty 6:0 a po jedné prohře se zase rychle zvedl. Míří za záchranou, byť je pořád poslední. „Ztráta je už minimální a hrajeme dobře. Snad to vyjde, uvidíme,“ komentuje Vodrážka aktuální nepřehlednou situaci.

Výsledek proti Senomatům nepřeceňuje a zachovává vůči soupeři respekt. „Nejsou v jednoduché situaci. Dva hráči se jim zranili, Ukrajinec musel domů bojovat do války. Mají to teď prostě těžší a my toho využili,“ říká.

Olešná v zimě posílila o dva borce z Rakovníka plus gólmana Zemjanka a je to rázem znát. Podle Vodrážky zvláště v takové soutěži, jakou je okresní přebor.

Zda ho ale bude hrát na Olešné, i když by se nakrásně mužstvo zachránilo, to není vůbec jisté. Tomáš je odchovancem Pavlíkova, bydlí tam a místní klub je konečně po letech (téměř) zpátky mezi okresní elitou. Vede třetí třídu, těžko ho za postupem někdo zastaví, i když Janov se o to jistě pokusí. „Já to mám do Olešné kousek, osm kilometrů. Vyhodím kvalt a sjedu tam bez plynu,“ směje se Vodrážka, ale zároveň přiznává, že návrat domů ho láká. „Chtěli by mě v klubu, dokonce i rodiče mi říkají, ať se vrátím. V Pavlíkově se teď fotbal dělá moc dobře, vychovali si svoje kluky, chodí tam hodně diváků a asi bych měl kariéru završit tam, kde jsem ji začal,“ nezakrývá plán návratu do klubu, s ním hrával i I. B třídu.

Tatran Rakovník (v růžovém) - SK Kladno 0:1. Domácí  Petr Kučera
KANONÝR DENÍKU: Kučera se po horkém přestupu chytil dvěma hattricky

Čím dalším si Tomáš Vodrážka od dětských let v Pavlíkově prošel? V mládeži hrával na Tatranu i v SK Rakovník, pak také v dospělých. Na Tatranu krajský přeboru, v SK divizi, to je jeho fotbalový strop, aspoň v České republice.

Kopal totiž také v německém Grebenheinu čtvrtou regionální ligu a ta byla prý kvalitnější než divize. „Fotbal tam měl úroveň, vždyť třeba v přáteláku s Domažlicemi jsme vyhráli 6:1. Já tam šel jako střelec a abych kopal základ, musel jsem vzít krajního beka. Tam platí, že jako cizinec musíte být prostě jasně lepší než domácí hráč. Když vidíte dnešní SK Rakovník, tam to v poslední době neplatilo a jak dopadají,“ zabrousil k aktuálně palčivému tématu téměř jasného konce SKR ve třetí lize.

V Německu se Vodrážka osamostatnil. Nedojížděl, žil tam dohromady se spoluhráčem, brankářem Michalem Gloserem, byť ten hrál za jiný tým. Hospodařili, zvládali.

Nakonec se vrátil domů, prošel třeba Branovem a teď pomáhá Olešné. Během svých nejlepších let však zářil také na futsalové palubovce. Nejdřív v Atlanticu Rakovník, odkud si nejlepší borce vybral futsalový boss Benni Simitči. A tak Vodrážka stejně jako Tomáš Loder, Petr Šnídl a Jiří Urban zamířil do vrcholového futsalu, do týmu Benaga. Tehdy měl základnu ve Zruči nad Sázavou, dnes vystupuje jako Sparta Praha. „Na tohle vzpomínám hodně rád, v podstatě to bylo nejvíc, co jsem dokázal, nejvyšší soutěž. Hodně dobrých zápasů, hodně přátel,“ vybavuje si.

Futsal už nehraje, ovšem na hřišti pořád stráví o víkendech hodně času a naběhá prý 30-40 hodin. Kromě hraní za Olešnou zkouší s úspěchem i fotbalgolf doma v Pavlíkově, kde jeho výborná levá noha pořád exceluje a při víkendovém výtečně obsazeném Majoru mu vykouzlila šestou příčku.

Ondřej Dušička, kanonýr Čisté
KANONÝR DENÍKU: Střelecký čaroděj Dušička velebí v Čisté hlavně partu

Hlavně však rozhoduje zápasy okresních soutěží. Kdysi ho oslovil ligový rozhodčí Pavel Franěk, jeho pavlíkovský soused, a Vodrážka se pustil s píšťalou do díla.

Oproti jiným však nemá vysoké cíle, chtěl zůstat jen v okrese. Proč? „Má to několik důvodů: udržuji se tím v nějaké kondici, jako k hráči, který něco odkopal, si na mě jen tak někdo něco nedovolí, a proč to nepřiznat, je za to nějaká kačka. A že jsem nechtěl nikdy výš? Vím, co se výš děje a nechci toho být součástí, nikdy jsem to jako hráč neměl rád a nebudu se na tom podílet, protože si myslím, že ani po výměně fotbalového vedení se u nás nic moc nezměnilo. A vůbec, stejně bych při svém věku došel maximálně do ČFL,“ mávne rukou chlapík, který je v civilním povolání finančním poradcem u své maminky.

Rodinu už má také a na fotbaly, které ho hlavně o víkendy časově maximálně vytěžují, ji často bere. „Vybral jsem si ženu, která bude fotbal respektovat, je to moje velká záliba. U některých kluků jsem viděl, že mají s tímhle problémy, jít na zápas, nebo pak na pivo, to jsem nechtěl,“ otevřeně přiznává Kanonýr Deníku pro tento týden, Tomáš Vodrážka.

Jaroslav Daniš, kanonýr Českého lva Kolešovice
KANONÝR DENÍKU: Jaroslav Daniš se těší, až si zahraje se synem