Ostrý chlapík, voják z povolání, válečník z Afghánistánu. Kdysi velmi surově bránil svého tátu v hledišti fotbalového zápasu. Kolenem vážně zranil protivníka z Louňovic a dostal od disciplinární komise obří tříletý trest. „Cítím se vinný i ukřivděný,“ řekl tehdy v otevřeném zpovědi redaktorovi Sportu.
Tenkrát prodal kopačky, dělal bojová umění, další sporty. Přesto se k fotbalu po uplynutí trestu vrátil. Hráče jako on Strašecí potřebovalo, každý podobný klub by ho rovněž bral.
Původně bek se postavil v posledních letech na stopera a vůbec nevadí, že není žádný obr. Jen tak někdo přes něj neprojde. Navíc umí dát gól. „Naším hlavním hrdinou byl v Sedleci brankář Tomáš Hejduk, protože chytil dvě penalty, to se jen tak nevidí. Duci nám pomohl střelecky. Ve chvíli, kdy byli domácí zdeptaní, že zahodili penaltu, si vzal třicet metrů před bránou míč a z trestňáku ho pověsil do brány,“ smál se hrající kouč Jan Mrázek.
Ducárův kamarád, koneckonců spolu mužstvo před časem trénovali, to bylo ještě v krajském přeboru. Pak se klub rozhodl vzhledem k úbytku hráč a špatným výsledkům dobrovolně jít do A třídy, kde se může měřit s každým. Ducár už trénovat nechtěl, a tak pozici přenechal právě Mrázkovi, jemuž pomáhá další zkušený borec Marek Hartman.
Soustředí se spíš na hru, jak už bylo řečeno, v Sedleci přidal ještě jeden povedený trestný kop a uzavřel na 0:3. Celkem má na kontě osm gólů, což je na stopera (v útoku téměř nehlavičkujícího) opravdu hodně. A pokud byste hledali jeho karetní tresty, je už jinde než dřív. Nasbíral šest žlutých, červenou žádnou.
Divoké srdce v těle slovenského borce určitě bije dál, ale Ján Ducár ho už dlouho ovládá ve správném mantinelu. A protože má skvělou fyzickou kondici, určitě na něj bubáci mohou ještě roky spoléhat.
