V posledních letech si ho nikdo neuměl představit v jiném dresu než Tatranu Rakovník. V klubu, kde vyrůstal od malička, už hodlal zůstat, ale pak se věci změnily a z trápícího se klubu přestoupil. Sám však o důvodech mluvit nechce, přece jen je tohle téma ještě pořád citlivé. „Je tam dost věcí, na které mám jiný pohled já a jiný lidé v klubu. Nechci to jitřit, protože jsem na Tatranu vyrůstal, vždyť jsme tam měli zahradu a děda v klubu zanechal velkou stopu,“ připomíná Kučera muže, jenž u lesa pomáhal starat se o areál, hospůdku, prostě co bylo potřeba.

Jenže Kučeru fotbal v poslední době přestával bavit. Což je v jeho věku 34 let a ve chvíli, kdy se potřebuje věnovat rodině, malé dceři a firmě, docela problém.

A tak se rozhodl odejít. Nabídek měl několik, dokonce prý i z vyšších soutěží, ovšem od začátku favorizoval Zavidov.

Proč?

„Spoustu kluků tam znám, Koryho (Korčáka), Štillera, Hornyho (Hornofa) a další. Pak jsme si sedli s (trenérem) Danem Deverkou a bylo to jasné,“ vrací se ke změně dresu a pochvaluje si ji. „Konečně zase mám to, co fotbalista potřebuje: chuť hrát. Fotbal mě v Zavidově baví, také parta je skvělá jak na hřišti tak mimo něj. Doufám, že to takhle bude dlouho pokračovat,“ přeje si.

Jak už bylo řečeno, Petr Kučera začal jako malý kluk na Tatranu, ale v mládeži se pohyboval také na SK, to podle toho, kde se hrála vyšší soutěž. Později přešel do Viktorky Plzeň, kde fotbal skloubil se studiem na sportovní a podnikatelské škole. Zahrál si i za muže Doubravky a Chanovic, kde byl klub spojen právě s jeho školou, ale nakonec se vrátil do Rakovníka.

„V SK se hrála tehdy divize a hráli tady nejen skvělí hráči, ale kolem borců jako Fojtík nebo Vaidiš byla i skvělá parta. K tomu bezvadný trenér Suchánek, rád na tuhle zkušenost vzpomínám,“ vrací se myšlenkami do minulosti.

Pak už přešel zpátky na Tatran a i s ním si nakonec divizi zakopal. Dlouho docela úspěšně, jenže poslední roky ovlivněné covidem už pro klub dobré nebyly, byť Kučera pořád držel výkonnost vysoko a dokazuje to i teď v Zavidově.

Hattricky do sítí Jesenice a pak Braškova to dokazují. „Mně ale střelba ze začátku angažmá nešla, takže jsem rád, že jsem to konečně protrhl. Hodně si cením i toho hattricku za béčko, protože klukům to moc nešlo, prohráli pár zápasů a potřebovali se chytit. Což o víkendu potvrdili další nesmírně cennou výhrou nad Olešnou. A Braškov? Tam jsme jeli s áčkem vyhrát a nakonec v deseti zachraňovali remízu 4:4. Takže i tu musíme brát, ale trochu mě zlobí, že dostáváme góly z věcí, o kterých si před zápasem povídáme. Tohle bychom měli změnit,“ přeje si Kanonýr Deníku Petr Kučera.