V posledních letech si ho nikdo neuměl představit v jiném dresu než Tatranu Rakovník. V klubu, kde vyrůstal od malička, už hodlal zůstat, ale pak se věci změnily a z trápícího se klubu přestoupil. Sám však o důvodech mluvit nechce, přece jen je tohle téma ještě pořád citlivé. „Je tam dost věcí, na které mám jiný pohled já a jiný lidé v klubu. Nechci to jitřit, protože jsem na Tatranu vyrůstal, vždyť jsme tam měli zahradu a děda v klubu zanechal velkou stopu,“ připomíná Kučera muže, jenž u lesa pomáhal starat se o areál, hospůdku, prostě co bylo potřeba.

Jenže Kučeru fotbal v poslední době přestával bavit. Což je v jeho věku 34 let a ve chvíli, kdy se potřebuje věnovat rodině, malé dceři a firmě, docela problém.

A tak se rozhodl odejít. Nabídek měl několik, dokonce prý i z vyšších soutěží, ovšem od začátku favorizoval Zavidov.

Proč?

„Spoustu kluků tam znám, Koryho (Korčáka), Štillera, Hornyho (Hornofa) a další. Pak jsme si sedli s (trenérem) Danem Deverkou a bylo to jasné,“ vrací se ke změně dresu a pochvaluje si ji. „Konečně zase mám to, co fotbalista potřebuje: chuť hrát. Fotbal mě v Zavidově baví, také parta je skvělá jak na hřišti tak mimo něj. Doufám, že to takhle bude dlouho pokračovat,“ přeje si.

SK Rakovník B (ve žlutém) na závěr podzimu uhrál remízu 0:0 s Jílovištěm. Ve skluzu František Kalaš
KANONÝR DENÍKU: Srdce nechal v SK, proto Kalaš Tatran odmítl

Jak už bylo řečeno, Petr Kučera začal jako malý kluk na Tatranu, ale v mládeži se pohyboval také na SK, to podle toho, kde se hrála vyšší soutěž. Později přešel do Viktorky Plzeň, kde fotbal skloubil se studiem na sportovní a podnikatelské škole. Zahrál si i za muže Doubravky a Chanovic, kde byl klub spojen právě s jeho školou, ale nakonec se vrátil do Rakovníka.

„V SK se hrála tehdy divize a hráli tady nejen skvělí hráči, ale kolem borců jako Fojtík nebo Vaidiš byla i skvělá parta. K tomu bezvadný trenér Suchánek, rád na tuhle zkušenost vzpomínám,“ vrací se myšlenkami do minulosti.

Pak už přešel zpátky na Tatran a i s ním si nakonec divizi zakopal. Dlouho docela úspěšně, jenže poslední roky ovlivněné covidem už pro klub dobré nebyly, byť Kučera pořád držel výkonnost vysoko a dokazuje to i teď v Zavidově.

Hattricky do sítí Jesenice a pak Braškova to dokazují. „Mně ale střelba ze začátku angažmá nešla, takže jsem rád, že jsem to konečně protrhl. Hodně si cením i toho hattricku za béčko, protože klukům to moc nešlo, prohráli pár zápasů a potřebovali se chytit. Což o víkendu potvrdili další nesmírně cennou výhrou nad Olešnou. A Braškov? Tam jsme jeli s áčkem vyhrát a nakonec v deseti zachraňovali remízu 4:4. Takže i tu musíme brát, ale trochu mě zlobí, že dostáváme góly z věcí, o kterých si před zápasem povídáme. Tohle bychom měli změnit,“ přeje si Kanonýr Deníku Petr Kučera.

Jaroslav Daniš, kanonýr Českého lva Kolešovice
KANONÝR DENÍKU: Jaroslav Daniš se těší, až si zahraje se synem