Začal v 5. minutě utkání III. třídy, sk. Západ a hotový byl v minutě 38.. Stav utkání proti Panošímu Újezdu byl v té chvíli 5:0 a zdálo se, že Králička míří snad za deseti góly. Jenže pak se hosté zlepšili a domácí naopak ubrali – už se nic zásadního nestalo. „Ze začátku mi to tam padalo skoro všechno, i když ještě dvě šance jsem zahodil. Ale je to i tím, že u nás v Chrášťanech kopu všechny standardky já. Dva góly jsme dal z penalt, jeden z trestňáku a jen dva ze hry,“ zlehčuje svůj skvělý počin Králička a nenaparuje se ani trestňáčkem. „On se totiž gólman postavil přímo za zeď, takže jsme to měl jednoduché,“ směje se odchovanec nedaleké Kněževsi.

Skóre prý zůstalo na stavu 5:0 i proto, že trenér Pavel Procházka dal šanci mladým hráčům. „A to bych řekl je moc dobře,“ chválil Králička.

Protože mu jako klukovi fotbal šel moc dobře, do žáků si ho vyhlédl SK Rakovník a do starších dokonce poskočil do žákovské ligy v SK Kladno. Hrál tam třeba s dnešní oporou Nového Strašecí Patrikem Svobodou či Markem Hejdou (aktuálně Povltavská FA). „Pro mě je to nejlepší fotbalová vzpomínka, byla to liga, dobří spoluhráči i protihráči, dobrá parta,“ vzpomíná.

Do dorostu se zase vrátil na Rakovnicko, do SK, kde si občas zakopal s o rok mladším Jaroslavem Červeným, skvělým střelcem SKR.

Pak už přišel přesun do vesnického fotbalu. „Vystřídal jsem Kněževes, Senomaty a nakonec Chrášťany. Proč zrovna ty? To je jednoduché, oženil jsem se a postavil tam dům,“ směje se osmadvacetiletý borec.

Zatímco řada jeho spoluhráčů třeba z rakovnického dorostu s fotbalem už dávno sekla, on ho miluje a jen tak neopustí. „Já bych ho hrál, i kdybych neměl nohy,“ říká opět s úsměvem mladý muž, jehož další velkou sportovní zálibou je hokej. „Ten samozřejmě jako fanoušek, nejvíc přeji Kladnu. Jezdím i pravidelně na zápasy, dneska jste od nás po dálnici na stadionu za dvacet minut,“ mávne rukou.

Jen si přeje lepší výsledky Jágrových Rytířů, kteří by se potřebovali odpíchnout podobně jako to udělaly Chrášťany proti Panošímu Újezdu.