Dušička je z Hadačky, což od Rakovnicka není daleko, víska s kouzelným názvem leží mezi Kralovicemi a Plasy. V Čisté působil už v mladších kategoriích, našel tady spoustu dobrých přátel, a tak si řekl, proč se nevrátit a nezkusit to. Litoval nemusí.

Letošní bilanci má neuvěřitelnou, klidně může zvládnout pokořit metu 50 gólů. Sám si to ale odhadovat netroufá. „Sám se svým gólům divím, a jsem zvědav kolik jich ještě bude,“ směje se.

Trošku ho mrzí, že tým trochu strádá a zdá se, že k postupu bude mít v konkurenci Janova, Mšeckých Žehrovic a hlavně Pavlíkova přece jen daleko. „Náš tým bohužel pro jarní část celkem dost trpí zraněnými hráči, takže myslím, že na postup to stačit nebude. Ale určitě se pokusíme o něj porvat. Pro nás je však nejdůležitější, že máme skvělou partu,“ opakuje.

Hrát proti Dušičkovi je pro mnohé obránce ve III. třídě Rakovnicka skoro za trest. Vyniká velkým zrychlením, těžké je ho pak chytat. „Rychlost je asi moje přednost a občas i nějaký ten čich na gól (úsměv). Také mám však slabiny: občas se mi motá míč pod nohy, ale to je způsobeno tím, kdy a v kolik se vrátím domů z nějaké akce,“ směje se mladý borec, který v poslední době musí odhánět zájemce o své služby od vrat. „Nikdy jsem nebyl nějak extra žádaný, ale co jsem v Čisté, už jsem dostal nějakých pět nabídek, což mě samotného překvapilo,“ nezastírá.

Ondra Dušička je od malička velkým fanouškem slavné Barcelony, dokonce kvůli tomu ani nemá v Česku žádný oblíbený tým. Také vzor si vybral v Katalánsku, Geralda Piqueho. „Vím, že je obránce a já útočník. Nevím, proč je zrovna on mým vzorem, ale obdivuji ho,“ má jasno fotbalista, který kromě honění meruny po hřišti miluje ještě jednu hru – šipky. Rád si zajde také do fitka, ale největší světový sport si v portfoliu ponechá dál. „Dokud mi bude držet zdraví a bude mě to bavit, tak bych chtěl fotbal hrát,“ dodal Ondřej Dušička.