Jiří Urban toho ve fotbale, ale také ve futsalu dosáhl docela dost. Na Rakovnicku rád vzpomíná třeba na cestu s Jesenicí až do krajského přeboru, to byl ještě mladým klukem.

Odchovanec SK Rakovník prošel i dalšími kluby, ale od roku 2006 je rád v Městečku. „Pár let jsme tam kopali B třídu, pak jsme sestoupili a ještě se tam na chvíli vrátili. Ale stárneme, padli jsme do přeboru, důležitá je tady ale skvělá parta, která pořád funguje, proto už zůstanu tady,“ říká Jiří Urban.

Mimochodem, vystudoval vysokou školu, což ve fotbalovém prostředí platí spíše jako výjimka. Urban kvůli tomu odmítal i nabídky z vyšších soutěží, třeba divizi mohl s přehledem hrát. „Nabízeli mi to, ale já dával vždycky přednost škole a pak zaměstnání. A také rodině, mám tři děti. Proto když mi nabízeli tu krajskou soutěž, odmítl jsem. Aby měl můj návrat výš smysl, musel bych mít čas na to, abych aspoň třikrát týdně šel na trénink a to já prostě už nedám,“ vysvětluje muž, který řídí manažersky prodej u jedné velké nadnárodní společnosti a denně tam dojíždí do Prahy.

Manažerem je tak trochu i na hřišti, ať už na tom travnatém, nebo na palubovce, protože hru mí řídit.

Jak už bylo řečeno, velké úspěchy sbíral Urban také ve futsalu. Za Benago Praha hrával i nejvyšší soutěž, za Rakovník druhou ligu. S akademickým futsalovým týmem své školy vyhrál mistrovský titul a bojoval také ve finále akademického šampionátu ČR fotbalistů. Tam dal dokonce asi životní branku. „Tehdy nám ten gól dával šanci na zlato, ale nakonec jsme bohužel prohráli 1:2. Nicméně v hlavě ho nosím dodnes,“ přiznává.

Důležitých tref dal kapitán Městečka víc, krásných pak mnoho. Umí trefit vingl, umí se dostat až před gólmana, položit si ho a zavěsit. Hattrick s Pavlíkovem pro něj není žádným milníkem, on totiž už v kariéře dal třeba pět gólů za jedno utkání.

Má k tomu i oblíbené spoluhráče? „Mám, ale jmenovat je nebudu, je a bylo jich hodně. Spíš to řeknu tak, že mám rád technické hráče, se kterými si zahraju kombinační fotbal. Jenže chovám respekt také k těm, co umí zabojovat, poprat se o každý míč, prostě poctivce se srdíčkem. Je jich pořád méně a méně,“ líčí.

Nespornou výhodou Urbana je pořád vynikající fyzická kondice, tou vždycky udivoval. Udržuje si jí nikoliv jen fotbalem. „Sport mám rád, ať je to badminton, squash, tenis, kolo, plavání, běh. Čili i triatlon, za sebou mám také Pražský maraton, i když je to už třináct let. Tohle mě baví a nabíjí. Kluci mě teď lákají na fotbalgolf, jenže ten je na mě ještě moc klidný,“ usmívá se muž, který v sobě nosí i jeden sen do budoucna – zvládnout klasického Iron Mana.

Jeho spoluhráčům i protivníkům se někdy zdá, že takový Iron Man, a ještě s šikovnýma nohama, běhá v dresu Městečka s číslem 6 na zádech a kapitánskou páskou každý týden.