Jakými cestami se ubírala vaše dosavadní trenérská kariéra u týmů dospělých?
Když o tom přemýšlím, tak Branov je vlastně moje první „normální “ angažmá v pozici hlavního trenéra u dospělých. Před mnoha lety jsem střídal na Tatranu Zdeňka Weisse na sedm jarních zápasů, ale vedení klubu mělo již pro další sezónu připraveného pana Pichnera.
Já jsem to nevěděl a dodnes toho lituji, že jsem to vzal. Chybami se člověk učí. Druhé působiště bylo v době, kdy jsem chytal v Lužné a byl zraněn. Oslovil mě Ruda Kulhánek, abych převzal tým po panu Setničkovi.
Také se jednalo o rozehranou soutěž. Do třetice jsem byl osloven ve stejné situaci coby asistent trenéra do SK Rakovník, kde jsem zůstal tři a půl roku. V Branově jsem začal v rozjeté přípravě 27. července a každý, kdo dělá fotbal, ví, že to není zrovna ideální. Situace se však takto vyvinula a vedení branovského fotbalu i fanoušci budou muset mít trochu více trpělivosti, než se vše dostane na správnou kolej.
Jak vypadala tedy letní příprava, co hráčský kádr a vůbec prostředí na Branově?
Můj první trénink s týmem byl na konci července, takže spoustu věcí jsme museli a ještě budeme muset řešit za pochodu, velkou práci na začátku přípravy odvedl hrající asistent Petr Podzemský.
Hráčský kádr doznal bohužel hned několik změn, na které jsem ale neměl vliv, protože rozhodnutí hráčů Doška a Opla padlo již během jarní části, nebo na jejím konci, před zahájením I. B třídy pro mě nepochopitelně z osobních důvodů odešel Karel Červenka.
Zdravotní problémy nedovolují zatím nastoupit Michalu Červenkovi a další ztráty počítáme po prvním kole v Braškově v osobách Šindeláře a Poláka, který by měl však být brzy v pořádku.
Naopak hostování Helebranta se změnilo v přestup a také Milan Polák patří Branovu. Máme další vytipované hráče, ale hostování a přestupy se dělají v letní pauze a já jsem vzhledem k okolnostem takový prostor neměl.
Víte, Sokol Branov spoustu lidí nemá rádo, někdy jsem poslouchal a poslouchám takové nesmysly. Pro oddíl pracují lidé, kteří si zaslouží jako jinde úctu a ne zbytečné urážky.
Tím, že jsem se stal trenérem, tak i já budu mít a mám spoustu „příznivců“, ale takový je náš národ. My se s tím musíme vypořádat a přesvědčit fotbalový okres, že chceme dobře reprezentovat a přispět k tomu, aby fotbal měl na Rakovnicku vzestupnou tendenci. A prostředí? Kraj Oty Pavla je přece nádherné a tak trochu nadčasové místo, nemyslíte?
Jaké jsou cíle pro I. B třídu, co je vaším přáním a největší výzvou?
Mínusem je fakt, že branovský fotbal nemá mládežnickou základnu. Chceme ale postupně stabilizovat kádr a doplňovat ho o typy hráčů, které potřebuji do své herní filosofie. Bude to běh na delší vzdálenost.
Co se týká letošní sezóny v nové soutěži, chceme hrát důstojnou roli a nemít obavy ze záchranářských prací. Musíme si uvědomit, jaká je doba, že na této úrovni není pro hráče fotbal priorita.
Budu chtít, aby branovské hřiště bylo pro kluky místo, kam se budou těšit, zapomenou na chvíli na starosti, které jim běžný život přináší, a když už tady budou, tak poctivou prací v tréninku a nasazením v zápasech budou přinášet radost těm, kteří jim drží palce.
MIROSLAV KOLOC
