Do pole ho to však stále táhne a stejně velkou radost jako z výborného zákroku má i ze vstřeleného gólu, kterých, ač coby brankář, vstřelil za svou kariéru poměrně slušné množství.

Již řadu let chytáte za Olympii. Vloni vyhrála okresní titul, letos je čtvrtá. Jak jste s umístěním spokojen?
Umístění podle mě odpovídá tomu, jak se v Olympii trénovalo a jak jsme se scházeli na jednotlivá utkání. Měli jsme spoustu hráčů zraněných, takže čtvrté místo je odpovídající.

Jak jste spokojen se svými výkony?
Já osobně jsem nepředpokládal, že se do branky vrátím, protože jsem měl domluvu se Zdeňkem Křováčkem a Zdeňkem Špimrem, že už chytat nebudu. Nakonec jsem nastoupil a musím říci, že jsem to zdravotně odnesl, protože v jednom zápase jsem si poranil koleno na tolik, že už to asi nebude úplně v pořádku a už předem mi bylo řečeno, že nejsou v pořádku ani záda, takže se mám vyvarovat pádů. To byla další věc, která pro mě byla dost krutá, ale chtěl jsem pomoci týmu, mám to ve svém fotbalovém myšlení. Ale od jarní části už se nejspíš v brance neobjevím, maximálně ještě v prosinci na Retro Viole, kde jsem kdysi chytal.

Takže jako padesátiletý do brány už nevkročíte?
Těžko říci, možná se už neobjevím ani v poli, ale netvrdím, že to tak bude stoprocentně. Spíš budu takový kosmonaut náhradník, který bude týmu vypomáhat tehdy, když jich bude málo.

Také čtěte: V rakovnické nemocnici zatím lékaři nechybí

Váš trenér Antonín Sýkora si stěžoval, že jste se z brány tlačil do pole a Olympie pak kvůli tomu v Mutějovicích prohrála. Už jste si to vyříkali?

V tom byl právě ten problém. My jsme měli brankáře Petra Šímu, který slíbil, že týmu pomůže. Na začátku byla domluva, že určitý počet zápasu odchytá on a určitý já. Mělo to být v poměru 8:5. Jenže pak se vedení s Petrem nepohodlo, Petr k tomu přistoupil, jak k tomu přistoupil a dopadlo to tak, že Olympie druhého brankáře neměla. Pro mě ale bylo po zdravotní stránce strašně těžké, abych chytal pravidelně, navíc mám i svůj věk.

Takže v poli byste si ještě zahrál?
Otřesy na páteř z pádů jsou daleko horší, než běhání a osobní souboj v poli. Rád bych si ještě zahrál, ale pokud nebudu mít v týmu místo, tak se nic neděje.

V Olympii jste již přes deset let, nechtěl jste si na závěr kariéry ještě zkusit jiný tým?
Já jsem ani jiná angažmá nehledal. Do Olympie jsem chodil na pravidelná hostování z Lužné a v posledních letech už mě vůbec nenapadlo, že bych byl někde jinde. Jen občas jsem z Olympie na pár měsíců odskočil, když jsem trénoval třeba Branov. To jsme neměli brankáře ani hráče, tak jsem si udělal hostování, abych v případě potřeby mohl do branky nebo do pole vlézt a nakonec tomu tak i bylo (úsměv). Takže jsem si po čtyřicítce ještě zachytal krajskou soutěž.

Jak berete vaše angažmá v Olympii?
Je to jedno z mých nejlepších období kariéry. Ač se to někomu nezdá, je tam skvělá parta. Na hřišti se sice hodně hádáme, ale za pár minut to vyprchá a hrajeme dál. Mám tam spoustu kamarádů a je to velmi hezké období mého sportovního fotbalového života.

Olympie byla v sezoně 2013/14 v III. třídě druhá, ale postup do okresního přeboru akceptovala až o rok později. Nemělo k postupu dojít už tehdy?
To je jediné, co mě v Olympii mrzelo. Většina hráčů bohužel postoupit nechtěla a tak jsme v III. třídě nakonec zůstali. Myslím si, že jsme tam měli být už předtím, já za sebe jsem řekl, že bych si chtěl přebor ještě zahrát. Nakonec jsme po roce soutěž vyhráli a postup už akceptovali. Bylo vidět, že kádr na to měla Olympie již tenkrát, ač bychom třeba ještě nebyli tak úspěšní, jako v loňské sezoně.

"Moje asi nejhezčí období bylo pod trenérem Michálkem, který na SK tenkrát přišel na rok z Plzně a já jsem to jeho druhé půlroční období mohl být pod ním, neboť jsem se tehdy do Rakovníka vrátil a na toto období vzpomínám asi vůbec nejraději."

Bylo pro vás překvapením, že Olympie po postupu do okresního přeboru soutěž hned vyhrála?
Myslím si, že vloni jsme využili toho, že ostatní naši konkurenti hodně ztráceli a my naopak v mnoha zápasech měli i štěstí. Byla tam utkání, ve kterých byl soupeř lepší, ale buď jsme vyhráli, nebo alespoň bodovali. Jako příklad za všechny uvedu oba duely s rezervou SK, se kterou jsme bodovali na podzim i na jaře, ale v obou zápasech mělo béčko SK vyhrát. Tyto body pak chyběly nejen jí, ale třeba i Kněževsi nebo Hředlím.

V týmu hrajete i se synem Tomášem. Představoval jste si třeba před 15 lety, že byste spolu mohli jednou nastoupit?
Svého syna jsem trénoval v mládežnických kategoriích i v dospělém týmu v Berouně, takže ho znám a myslel jsem si, že bude pokračovat ve vyšších soutěžích, ale situace je taková, že musí za prací dojíždět mimo okres a volba hrát II. třídu je tedy logická. Jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát, protože je to jeden ze snů otců, kromě ambic, aby hrál syn co nejvýše, si s klukem zahrát v jednom týmu.

Jste na něj při zápase přísnější, než na ostatní?
Určitě. Odnesl si to nejen, když jsem byl jeho trenér, ale i jako jeho spoluhráč. On už ví, jaký jsem. Ale na druhou stranu musím říci, že to pak doma v klidu rozebereme a nakonec ho i ve většině případů pochválím. Chci ale samozřejmě od něj víc.

Jak jste s fotbalem vůbec začínal?
Někdy v devíti letech jsem chodil v Kutné Hoře na tréninky, ale nebyl jsem zapsaný jako její hráč. Pak jsme se přestěhovali do Rakovníka a tím, že jsme bydleli u potoka a já to měl blízko na SK, tak jsem tam přišel a od deseti let jsem začal hrát fotbal v Rakovníku. Zde jsem zůstal až do dospělé kategorie, kdy jsem pak začal svoji další cestu a postupně působil v TJ Zátiší, hrál jsem také za Sokol Družec, Tatran Rakovník, Mutějovice a další týmy v krajských soutěžích.

Chytal jste za SK i třetí ligu?
Ano, hrál jsem i za áčko a mám ve třetí lize pár zápasů odehraných. Vzpomínám na to velice rád. Moje asi nejhezčí období bylo pod trenérem Michálkem, který na SK tenkrát přišel na rok z Plzně a já jsem to jeho druhé půlroční období mohl být pod ním, neboť jsem se tehdy do Rakovníka vrátil a na toto období vzpomínám asi vůbec nejraději. Tedy včetně dorosteneckého období, kdy jsme s trenérem Krobem válčili v druhé dorostenecké lize proti Slavii B, Karlovým Varům či Českým Budějovicím.

Nastupovali proti vám nějací reprezentanti?
Právě za Vary nastupoval třeba Horst Siegl, další pozdější reprezentant Jiří Němec hrál za Budějovice, Honza Suchopárek se mnou hrál už ve školním týmu a potkávali jsme se i jako protihráči, neboť hrál tehdy za Kladno. S Honzou mě doteď pojí velké přátelství.

Na SK jste se potkal i s vaším současným trenérem Antonínem Sýkorou…
Tonda Sýkora mě zaškoloval jako dorostence, který přišel v 16ti a půl do áčka, neboť tenkrát chyběl druhý brankář a pro mě to byla obrovská škola. Sýkora, Závodský, Helebrant, Eck Květ, v brance Čepelák, Zdeněk Vodrážka, Zděněk Brabec, to byly tenkrát ikony, na které nikdy nezapomenu a jež mě hodně ovlivnily.

Potkával jste se na SK ještě s někým dalším z Olympie? Třeba s Martinem Kokšálem?
Martin Kokšál se mnou hrál v dorostu. Dále tam byl ještě Michal Beneš.

Byl jste vždycky brankář?
Brankářem jsem odjakživa. Jelikož chytal i můj tatínek, se kterým jsem se jezdil dívat na zápasy, tenkrát chytal za Pustověty a já to bral tak, že půjdu v šlépějích svého otce. Musím říci, že když si to zpětně vezmu, tak vzhledem k tomu, jaké jsem měl fyzické předpoklady a techniku, možná jsem měl radši hrát spíš v poli. To je ale život, prostě jsem se rozhodl být v brance a zpětně to nejde vrátit.

Takže proto jste se na podzim hnal tolik do pole…
Přesně tak, už to trvá asi deset let. Dříve jsem dával i více gólů, ale postupně mě začali brát jako univerzála, který může hrát všechno, tak jsem se vracel do defenzivy a jsem brán spíš jako defenzivní hráč. Ale rád bych ty góly ještě dával (úsměv).

Nepřehlédněte: Rakovnickým hokejistům skončila sezona

Tak si jako brankář můžete dát gól alespoň z penalty…
To zase jo, penalty střílím pravidelně. Jak v dorostenecké, tak i v dospělé kategorii jsem se tam vždy hrnul a snažil se dát gól alespoň z nich. Tenkrát byli ještě trenéři přísní a tak, jak je to dnes, že k přímáku se postaví i gólman, to tehdy nebylo. Penalty jsem si ale užil a gólů jsem z nich dal dost.

Byl nějaký brankář, kterého jste obdivoval?
Ze staré školy Ivo Viktor, na kterého jsem jako malý kluk koukal. Samozřejmě musím zmínit i svého otce Bedřicha staršího a velký respekt měl pro mě v době, když jsem začínal Franta Čepelák, který měl svého času i nabídku ze Sparty. Kromě brankářského umění jsem u něj obdivoval i jeho charakter.