Je fotbal ve středních Čechách co se týče nedostatku hráčů podle vás v ohrožení?

Možná vás překvapím, ale nemyslím si to. V posledních dvou letech jsme zaznamenali nárůst členské základny. Pomohly tomu zejména náborové akce, které probíhají pravidelně v květnu a září. Alespoň tak hovoří čísla.

Máte už čísla konkrétní?

V roce 2018 zatím vidíme spíše setrvalý stav, ale komplexní zářijová čísla včetně náborů budou k dispozici až v listopadu. Jinak máme v kraji okresy s početnou členskou základnou i s nižší. V září se odehrálo na druhé Národní grassroots konferenci mimo jiné i hodnocení okresů a krajů napříč ČR s ohledem na stav členské základny v přepočtu na počet obyvatel v regionu. Vítězem se stal Okresní fotbalový svaz Benešov a OFS Nymburk skončil na druhém místě. Jako kraj jsme byli pak v rámci ČR druzí. V absolutních číslech, vzhledem k velikosti našeho kraje, pak v ČR dominujeme. To však neznamená, že jsme se současným stavem uspokojeni, musíme se neustále snažit o příliv nových členů našich klubů.

Proč je někde tak málo mládežnických mužstev (Kutná Hora, Rakovník) a jinde tak hodně jako v Benešově nebo Nymburku?

Nemám k dispozici přesné aktuální informace o počtu mládežnických klubů. Nicméně z pohledu na celkové údaje má v současné době celkový největší počet klubů zahrnující mládež i dospělé okres Praha - východ a Kolín. Za nimi pak zmiňované OFS Benešov a Nymburk. Na druhé straně jsou to rovněž vámi zmiňované OFS Kutná Hora a Rakovník. U nich to koresponduje s počtem členské základny v těchto okresech. Konkrétní odpověď však neumím dát, byla by to pouhá domněnka.

Jakými projekty se FAČR nebo SKFS snaží motivovat mládež do hraní fotbalu? Znám Měsíc náborů a Můj první gól (v září jich proběhlo v ČR 64)? Jsou úspěšné?

Projektů je celá řada a Měsíc náborů a Můj první gól jsou asi nejznámější. Dalším je například Škola v pohybu, kdy navštěvujeme hodiny tělesné výchovy ve školách a snažíme se učitele tělocviku inspirovat v rámci rozvoje všeobecné pohybové průpravy praktickými ukázkami přímo v hodinách. V rámci tohoto projektu pak Fotbalová asociace ČR podpoří i některé školy darováním pomůcek, které mohou dále využívat ve zmiňovaných hodinách tělocviku. Bohužel zásoby těchto pomůcek nejsou neomezené. V létě pak začali na většině okresních fotbalových svazů pracovat noví tzv. Grassroots okresní trenéři mládeže, jejichž hlavním úkolem je podpora malých klubů v rámci OFS formou aktivní účastí a inspirací v rámci tréninkového procesu mládeže přímo v klubech a rovněž osvěta spojená s rozvojem všeobecné pohybové průpravy právě na školách v hodinách tělesné výchovy.

Nejsou tyhle projekty umělou pomůckou, která věci moc nepomůže a slouží k utracení peněz? I takové názory občas slýchám…

Absolutně odmítám spekulace o vyhozených penězích investovaných například do Měsíce náborů, neboť pokud takto investované peníze přivedou děti ke sportu, co více si můžeme přát. Budu konkrétní, poslední náborové akce přivedly do klubů šest tisíc dětí.

Kolik je vůbec registrovaných klubů, hráčů a mládežníků v SKFS? Jak si vedou střední Čechy oproti ostatním krajům?

Jak jsem už uvedl, vzhledem k velikosti našeho kraje v absolutních číslech dominujeme. Ve středních Čechách evidujeme podle posledních červencových statistických údajů 734 klubů a přes 53198 členů.

Sledujete i problémy nejmenších vesnických klubů, kde sotva dají dohromady sestavu a pak jim ještě nejlepší jednotlivce vezmou větší kluby? Dá se těm nejmenším nějak pomoci? Protože tím, že zruší nějakou kategorii, asi přicházejí i o peníze…

Samozřejmě sleduji a vnímám. Navíc osobně navštěvuji spolu s kolegy v rámci projektu "Létajících týmů trenérů" - tedy dalšího projektu podporujícího mládežnický fotbal a hlavně vzdělávání mládežnických trenérů, malé kluby napříč celým krajem, kde se v rámci ukázkových tréninků s dětmi snažíme inspirovat mládežnické trenéry. I tady vnímám problematiku, která rezonuje krajem. Máte pravdu, že se někde potýkají s menším počtem hráčů, nicméně se s tím kluby snaží vypořádat například slučováním kategorií nebo spojením se sousedním klubem. Tak leckdy kluby týmy zachovají. To, že se někdy talentovaný hráč posune do velkého klubu, je, myslím, přirozený vývoj. Pokud se takový hráč ve větším klubu uplatní, měl by ten malý z transferu profitovat finančně a peníze investovat do dalšího rozvoje mládeže. To je můj názor.

Máte i jiné problémy?

Jeden větší vnímám, to je oslabení počtu klubů v krajských a potažmo okresních soutěžích vznikem mládežnických divizí. Ze středočeského kraje se do těchto soutěží posunula řada klubů. Budu konkrétní. Trénuji zhruba 23 let a posledních dvanáct jen mládež. Když jsem s trénováním začínal, "moji" dorostenci hrající krajský přebor dorostu plynule přešli do krajského přeboru dospělých. Časem vznikly divize, které se tuším po osmi letech zrušily jako nepotřebné a nyní se zase nastavily jako potřebné. Respektuji současnou vůli fotbalového hnutí respektive vůli některých klubů, kterým se řídící orgány soutěží snaží vyhovět, ale soutěž samotná, jen protože se jmenuje divize, nikdy kvalitního hráče nevytvořila. Když mluvím s trenéry, tak například slyším, jaké soutěže dospělých chodí hrát dorostenci z divizí, když přecházejí do kategorie dospělých… Dům by se podle mého názoru měl stavět od základu, tedy od okresních soutěží včetně posilování členské základny a kvalitního tréninkového procesu.

S čím ještě se kluby a jejich trenéři potýkají?

Ať přijedu, kam přijedu, vždycky přijde na řadu otázka týkající se chování rodičů nebo i některých trenérů hlavně při zápasech. Přestože se situace oproti nedávné historii zlepšila, myslím si, že je potřeba ještě větší osvěty. Možná si ještě řada rodičů nebo trenérů vzpomene, když si šli zahrát fotbal někam za barák. Položme si otázku, jestli jim v tu chvíli do fotbalu nějaký trenér nebo rodič "kecal". Někteří rodiče a i trenéři si myslí, že instrukcemi míněnými určitě dobře, naučí hráče hrát fotbal. Zapomínají přitom na to, že děti nejsou zmenšení dospělí s paletou zkušeností, ale stále jenom děti, které zkušenosti teprve získávají.

Budu opět konkrétní. Nedávno jsem na jednom zápase vzal devítiletého kluka, kterého tatínek neustále v dobrém hlasitě povzbuzoval, běhej, vystřel, do něj, zpátky apod., v poločase za tatínkem a řekl mu: "Tatínku, Toník hraje dneska moc dobře, že?". Odpověď tatínka? "Ano, hraje". A teď otázka na druhou stranu: "Toníku, taťka ne tebe něco křičel, že?" Odpověď Toníka: "Ano, křičel." A co Toníku říkal?" …"Já nevím". Dítě totiž pokud je zaujato hrou, tak tyto pokyny stejně nevnímá. Tatínek byl chytrý chlap a nechal Toníka druhý poločas bez svých pokynů, aby si kluk hru ve svém emočním prostředí užil. To je ten lepší případ.

Horší je když se zvýšeným křikem a instrukcemi vychováme takzvaného "playstationového" hráče, který ač již starší, čeká na instrukci, jelikož není schopen sám nic vytvořit nebo se dokonce bojí cokoliv udělat, aby nebyl zase pokárán. Proč to říkám: važme si všech, kdo se ve svém volném čase věnují dětem, ale myslím si, že kultivované prostředí a kultivovaní vzdělání trenéři dokáží přilákat k fotbalu ještě více dětí.

Jaromír Jágr si v Třinci zatrénoval s místní mládeží a oznámil, že jeho start na led se odkládá.
Jágr: Skončit? To by bylo moc jednoduché, ne?