„To jsou strašní mlaďoši, co tam mezi nimi dělám? Já ani o žádné anketě nevěděl,“ smál se třiapadesátiletý borec po návratu od doktora. Na stará kolena mu našli alergii, tak se musí čas od času kurýrovat.
MYŠLENKY NA KONEC JSOU SILNÉ
Tak jako po podzimním zranění lokte, který se mu stalv dresu téměř mateřských Lánů v souboji s Klobuky.S fotbalem byl konec, a protože se na jaře nehrálo kvůli covidu, je Kut bez fotbalu už osm měsíců. I proto uvažuje o konci kariéry. „Kdyby se hrálo dál, asi bych takové myšlenky ani neměl. Ale takhle to bude těžké. Hlava by asi ještě končit nechtěla, ale rozum říká: Už to nech těm mladým!“ vypráví trochu posmutněle.
Takový konec si totiž rozhodně nepředstavoval. Přece jen tenhle kluk vyhrál hodně zápasů, nasadil svoje zdraví za tisícovky spolubojovníků, došel z mateřského Rynholce až do druhé ligy. „Proto ještě nechci říkat definitivně, že končím. Uvidím v létě,“ uklidnil lánský klub, jemuž pomáhá v závěru kariéry.
Z DOMOVA V RYNHOLCI DO STRAŠECÍ A KLADNA
Tu začal o kousek blíž Rakovníku, doma v Rynholci. Bylo mu šest a teprve později přešel do sousedního Nového Strašecí, kde nakonec odchytal největší část kariéry. Tehdejší kouč áčka Zdeněk Kudela si ho vytáhl ještě před vojnou, kterou pak absolvoval v dalekém Frýdku– Místku. Ne v ligových Válcovnách plechu, ani v divizním Slezanu, ale v přeborové Rudé hvězdě. Ale vyčapal se a paradoxně se hned po vojně do Frýdku vracel! „Trenér Josef Štěpán mi hodil laso z Kladna z druhé ligy a hned první zápas se jelo do Frýdku, kde jsem měl spoustu známých. Ale byl jsem ucho, chytali zkušenější Sork s Hrádkem,“ vzpomíná.
ŽIVOTNÍ ZÁPASV HRADCI KRÁLOVÉ
Nakonec se v Kladně do brány propracoval a paradoxně začal hned zápasem, který řadí ke svým vrcholům kariéry. Před deseti tisíci diváky hájil v roce 1990 bránu Kladna v Hradci Králové, který tehdy postupoval do nejvyšší soutěže. Přesto Kut skvělým výkonem vychytal remízu 1:1.
„Když si vzpomenu, jak jsem byl oblečenej, musím se smát. Na nohou maskáčové kalhoty s červenejma záplatama, zatímco můj protějšek Honza Musil všechno od Reusche. Nicméně Honza Geleta dal branku a já pustil jedinou, jinak mě to všechno trefovalo,“ směje se.
Mimochodem Musil nakonec skončil právě v Kladně, kde se snažil o velký fotbalový projekt Martin Michal, pozdější manžel zpěvačky Heleny Vondráčkové.
To už však Kut odešel do SK Rakovník, v Kladně totiž přibyla konkurence – Josef Zlata. Třetí ligu chytal Kut na SKR dva roky a zamířil už bez větších ambicí domů do Strašecí, kde byl až do roku 2001.
POHODA V KOLČI I RALLY KARLOVY VARY
Pak přišla zajímavá nabídka od podnikatele Vladimíra Vopata, jenž vytvořil skvělý tým v Kolči. Kut tam znal pěkných pár borců z bývalé kladenské party, Zetka, Svobodu, Hláska, Vlasáka, a tak se zase stěhoval. „Byla to dobrá volba. V Kolči byla skvělá parta, vyhrávali jsme, lidé kolem fotbalu byli super. My snad za celý podzim ani jednou neprohráli, a tak mi zavolal Eda Novák z Kladna, kde byli úplně poslední ve třetí lize, ať jim jdu píchnout. Měli snad sedm bodů, ale nakonec jsme hráli dobře a spadli až po posledním kole, protože nám uškodila výhra Sparty B ve Varech. Vary vedl Standa Procházka, který mě tam přetáhl, ale to jsem si dal,“ ucedí Kut.
Slavný kouč, který se s ničím nepáral a uměl slůvkem stejně dobře pohladit jako pořádně švihnout, vozil brankáře na zápasy. Na jízdy Opelem Aguila vzpomínal před časem s úsměvem i další Strašečák Marek Isteník a na Karlovarce tehdy šlo o zdraví. „Standa vždycky podřadilz pětky na trojku, za kamionem vykoukl z okýnka a ptá se: stihneme to? Pak zase přišel s tím, že já budu řídit. Ale zpátky už mu to nevycházelo, s klukama jsme si vždycky rychle dali pivko,“ směje se Míček.
ZPÁTKY DO LIGY A ZASE SLÁVA. TELEVIZNÍ!
Po návratu do Kladna Kuta mnozí odrazovali, když tým od Jiřího Nose převzal Miroslav Koubek. Prý si u něj moc neškrtne. Opak byl pravdou. I když byl gólman po operaci, Koubek ho hned poslal chytat přípravu s Plzní. Kuťák lapil penaltu a už byl jedničkou!
To bylo v divizi, jenže Kladno už mělo díky tehdejšímu poslanci Krausovi rozjednaný kšeft s Neratovicemi, od nichž koupilo druhou ligu. Kut vůbec nepočítal, že by ho v pětatřiceti někdov lize chtěl, ale stalo se. Jedničkou byl sice Václav Winter, jenže toho po úspěšném podzimu vyřadila nemoca zase to bylo na Kutovi.Odchytal celé jaro a Kladno tehdy patřilo k elitě soutěže. Skončilo čtvrté za Boleslaví, Drnovicemi a Bohemkou, jen čtyři body od postupu.
„Boleslav doma slavila postup a my jí tam naložili 4:0. A doma s Drnovicemi, to byl můj druhý životní zápas. Měli tým jako blázen, ale my vyhráli 1:0. Tenkrát tam byli televizní štáb, byl jsem slavnej,“ uculuje se.
PROFISMLOUVUS DÍKY ODMÍTL
V Kladně vydržel až do chvíle, kdy klub postoupil do nejvyšší soutěže. Pak mohl dostat svou první profismlouvu, ale s díky odmítl a vrátil se do Strašecí. „Bylo mi osmatřicet a nechtěl jsem riskovat, že přijduo práci a oni mi za půl roku řeknou, že už mě nechtějí,“ vysvětluje.
ZLATÝ TELEFON OD DAVIDA Z TATRANU
Určitě v té chvíli netušil, že doma v Bubákově bude čapat ještě dalších deset let. A ani to že ještě nebude konec. „Jen mi nevyšel poslední návrat na Kladensko. Ve Lhotě byli fajn lidi, ale nesešlo se to, mančaftu to nekopalo. Nepovedené angažmá,“ tvrdía dodnes je vděčný sekretáři Tatranu Rakovník Davidu Svobodovi, že mu tehdy zavolal, a oslovil ho. „Na Tatranu mi bylo čtyři roky strašně fajn. Příjemné prostředí, příjemní lidéa celkem si myslím, že jsem tam ještě něco chytil. Parádní vzpomínka,“ přitakává s tím, že si jenom maloval v lepších barvách návrat domů do Lán.
Bohužel, koronavirus byl proti.
VZPOMÍNKY NA SKVĚLÉ SPOLUHRÁČE
Na krásné zápasy Petra Kuta už jsme narazili, ale zajímalo nás, jaký byl jeho nejoblíbenější stoper v kariéře, přece jen jich vystřídal pěknou řádku a hrál i za stříbrným medailistou z Eura Janem Suchopárkem.
„Ten byl v Kladně spíš na kraji. Každopádně to mělv noze a vždycky se s ním rád potkám. Rád vzpomínám také na Pindu Mrázka a Míru Šonu ve Strašecí, ale úplně nejlepší byl podle mne Míra Obermajer z Bohemky. U něj jsem pokaždé věděl, co udělá. Každého nejdřív dvakrát přebrousil a pak byl klid. Tehdy nám pomáhal spolus Honzou Flachbartem a Danem Bukačem a byli to skvělí kluci i do kabiny, žádní machýrci,“ vzpomíná Petr Kuta doplňuje, že výčet skvělých stoperů by byl ještě mnohem delší. „V Rakovníku byl výborný pozdější ligový rozhodčí Luboš Helebrant,v Kladně zase Honza Trousil.“
Neoblíbeného útočníka, který by mu pravidelně dával gól za gólem, si nevybavil. Zlobil ho jen Radim Holub, skvělý hráč, který se technickými kousky dostal až do Sparty. „Zůstávali jsme po tréninku a on si ze mě dělal svými střelami rád legrácky, až mě trochu štval. Ale taky on byl naprosto skvělý kluk, takže jsme vždycky vyšli,“ zavzpomínal ještě Petr Kut.
ČAS NEZASTAVÍ…
A když ho člověk poslouchá, je mu trochu líto, že už byl měl končit. Jasně, sám dobře ví, že věk nezastaví, ale trocha starých časů přece ještě nikomu neublížila.
„Já to beru v pohodě, nemám žádné ambice. Jen mi trochu vadí, že dneska mladým ani nemůžete nic říci. Když jsem byl v Kladně, tak stačilo, aby borci jako Topka nebo Zetek něco řekli, a mlčeli jsme jako pěny. A to byli o tři roky starší než já. Tohle je dneska pryč,“ zakončil svoje vzpomínání třetí nejpopulárnější fotbalista okresu Rakovník pro rok 2021.
