Jak jste se dostal k fotbalu?
K fotbalu jsem se dostal díky tátovi, který byl skvělý fotbalista, kopal v Karlových Varech a pak trénoval v ČKD Slaný žáky, dorost i chlapy, kteří hráli krajský přebor a ten mě tedy v mých osmi letech přivedl k fotbalu. Za ČKD Slaný jsem hrál od žáků, absolvoval tam i dorostenecká léta a s dorostem jsme postoupili i do dorostenecké ligy.

Co bylo dál?
Poté jsem šel na vojnu, v Táboře se rozdělovali hráči do čtyři výběrů. Ti co hráli ligu, šli do Dukly Praha nebo Banské Bystrice. Já jsem tam šel z krajského přeboru z chlapů, a dostal jsem se do Dukly Brno, která hrála I. A třídu. Dokonce jsme spali dva roky vedle sebe s Čestmírem Kopřivou, trenérem brankářů Tatranu Rakovník. Zde byl opravdu velký přetlak, tak jsem nakonec kopal okresní přebor za Domašov. Později jsem se jako jeden z mála kluků dostal až do národní ligy, akorát Zdeněk Volek šel do Sparty, jinak většina šla kopat divize apod. Ještě předtím jsem se vrátil do Slaného a čtyři roky kopal opět v krajském přeboru.

A poté přišlo několik nabídek, z nichž jedna byla z SK Rakovník…
V roce 1981 jsem dostal několik nabídek, z Mostu, z Chomutova, nebo z Poldi Kladno, kde se tehdy hrála ještě druhá liga a v neposlední řadě přišla nabídka z Rakovníka. Nakonec nejlepší podmínky nabídli v ČKZ Rakovník (dnes SK Rakovník), navíc to bylo kousek, tak jsem přestoupil do Rakovníka a dodneška toho nelituji, jsem za to hrozně rád a můj život se naklonil tak, že jsem tady zůstal, i jsem se zde oženil a rozvedl. Pikantností je, že jsem si vzal dvakrát tu samou ženu a zase jsem se s ní rozvedl, ale jinak máme s bývalou ženou výborný vztah.

V SK Rakovník jste působil deset sezon, na které zápasy rád vzpomínáte?
V SK Rakovník (do roku 1983 ČKZ Rakovník, poté TJ Rakovník) jsem kopal třetí ligu a byla tady výborná parta. Tehdy jsme to měli nastavené tak, že když jsme třeba hráli s mužstvem z krajského přeboru, museli jsme vyhrát alespoň o pět gólů, jinak jsme nedostali prémie. Za tu dobu, co jsem zde působil, jsme sehráli spoustu zápasů s prvoligovými týmy. Hráli jsme zde třeba poháry se Spartou, na kterou přišlo čtyři tisíce lidí. Dále jsme tady sehráli dva přáteláky s Duklou Praha, za kterou hrál tehdy třeba Standa Pelc, Stromšík a další. My jsme je dokázali porazit 1:0 a gól dával Pavel Vybíral.

Během vašeho působení na SK jste si dokonce zahrál i proti národnímu mužstvu…
Přesně tak, jedno přátelské utkání jsme odehráli na SK a jednou jsme sehráli přátelák s nároďákem na Letné. Bylo to večer od devíti hodin kvůli tomu, že poté odjížděl na poslední utkání do Portugalska před postupem na mistrovství Evropy. Nakonec jsme prohráli 0:1, z penalty nám dával gól Michal Bílek a byl to opravdu zážitek.

S Rakovníkem jste zažil také sestup a následné boje o postup zpět do třetí ligy, jak na to nyní vzpomínáte?
To byly opravdu zvláštní zápasy, bylo to v sezoně 1984/85 a o první místo jsme se tahali s Rudou Hvězdou Cheb, což byla juniorka Chebu a kopali za ní kluci, kteří byli v kádru áčka a proti nám tak nastoupil třeba nebožtík Roman Kukleta. To byly zápasy, na které se nezapomíná. Bylo to velmi vypjaté, přišlo na nás 1500 lidí a nakonec to dopadlo dobře a my postoupili zpět do třetí ligy.

A co největší zážitek z gólu?
To jsme hráli tenkrát v Jablonci, tehdy se ještě jmenoval LIAZ Jablonec a když jsme tam přijeli, tak sněžilo a povrch byl úplně zledovatělý. Oni tenkrát nastoupili v kožených špuntech, které neklouzaly na ledu, což jsme my neměli. Tenkrát se do kopaček šroubovaly šrouby, i když se to samozřejmě nesmělo. No a tak jel masér s vedoucím mužstva do města a koupili nám bílé tenisky. Takže jsme nastoupili v národní lize v bílých teniskách! Nakonec jsme tam vyhráli 1:0, já dal gól hlavou a s mým velkým kamarádem a spoluhráčem Honzou Šulerem na něj dodnes rád zavzpomínám. To, co se dělo ve zpáteční cestě autobusem už bych raději nerozbíral (s úsměvem).

S SK Rakovník jste zažil mnoho krásných let, sledujete dění v klubu i nadále?
Hrozně mě mrzí, co se tam teď děje. Kolikrát se potkám s lidmi, kteří působí na ligové úrovni a ptají se mě, co ten fotbal v Rakovníku? Je mi z toho smutno, když jim říkám, jak to tady vypadá, jaká je na SK návštěvnost… Když se podívám na přístup některých kluků. Oni kopou krajský přebor, chodí na ně padesát lidí a oni si myslí kdoví co, po zápase jdou v klidu na pivo, opijí se… My jsme také chodili do hospody, neříkám, že jsme byli svatí, ale když vidím ty kluky kolikrát i před zápasem… To my jsme opravdu nedělali…

Myslíte si, že se SK někdy opět podívá do divize, či do ČFL?
Já bych jim to hrozně přál, ale co se tam děje za věci… Třeba ta trenérská rošáda. My jsme to s kluky, kteří kopali na SK, ať je to Béďa Koch či Martin Kokšál, probírali, je jim z toho také smutno a k vedení SK bych se raději nevyjadřoval. Asi tam něco vázne a dokud to tam bude váznout, tak ti sponzoři nebudou. Já když jsem skončil na SK jako hráč, tak jsem dělal ještě dva roky předsedu. Ráno jsem se oblékl do saka a do kravaty, vzal jsem si kufřík a šel jsem vyloženě žebrat po podnikatelích peníze pro SK. Bylo to hrozné, ale dělal jsem to. I jsem se kolikrát styděl, protože mě vyhodili, ale musel jsem to dělat, protože bez peněz to nejde.

Poté jste hrál za Tatran či Mutějovice, jak vzpomínáte na tato působení?
Tenkrát za mnou přišel pan Topinka, otec Radima, který se mnou hrál teď v Olympii, a ptal se, jestli bych jim nešel pomoci. Já mu kývl a hrál jsem dva roky v I. A třídě a poté jsem šel do Mutějovic, kde jsme vykopali postup do I. B třídy a poté i I. A třídu. Mezitím jsem kopal ještě v Senomatech. Jinka na tuto dobu vzpomínám také rád. V Mutějovicích byla výborná parta, tehdy jsem hrával třeba s Honzou Šuleřem, Pavlem Altmanem a hráli jsme dobrý fotbal.

Jeden rok jste hrál také za Zátiší Rakovník a kariéru zakončil v rakovnické Olympii…
Za Zátiší jsem kopal I. A třídu, tehdy to bylo SSM Rakovník, poté se přejmenovali na Zátiší Rakovník a hrál jsem tam třeba s Pavlem Fraňkem nebo Pepíkem Pekárnou, tedy s kluky, kteří dříve také hráli na SK. Kariéru jsem zakončil na Olympii, takže jsem tedy prošel všemi rakovnickými týmy. Až budu psát někdy paměti, můžu do nich napsat, že na fotbal mám jenom dobré vzpomínky.