Necháme-li stranou velmi dobré umístění, splnily se vaše představy i o herním projevu týmu?
Domnívám se, že až na několik výjimek jsme předváděli fotbal, na který se dalo koukat. Myslím, že jsme společně s mým asistentem Jardou Hamouzem a vedoucím mužstva Františkem Přibylem poskládali fotbalově dobrý tým, kterému nechybí bojovníci ani fotbalové individuality.

Třetí místo je maximum, kterého jste mohli dosáhnout, nebo jste mohli být ještě lepší?
Při ohlédnutí za podzimem si myslím, že jsme mohli být ještě lepší než třetí. Ale nezvládli jsme zápas v Berouně, který je předposlední a z jedenácti získaných bodů má tři od nás. Ovšem v Berouně je to vždy těžké, ať se vám tam fotbalově daří nebo nedaří, neboť jeho osvědčené „opory“ jsou sudí Hůla a Košťálek. Co si tito pánové dovolí zapískat nebo nezapískat… Další bod jsme věnovali posledním Čelákovicím. Měli jsme snad patnáct vyložených šancí a uhráli pouze remízu 1:1. V neposlední řadě jsme prohráli i se čtrnáctibodovými Kosmonosy, kde jsme ale nastoupili v silně kombinované sestavě. Musím ale také říci, že nemalý podíl na nezvládnutí zápasů se soupeři ze spodku tabulky měl i laxnější přístup hráčů k těmto zápasům.

Jaké jsou přednosti a slabiny mužstva?
Jeho silnou stránkou je vyrovnanost. Naopak zapracovat musíme na udržení koncentrace a herní disciplíny po celých devadesát minut, protože skoro v každém zápase máme slabší úsek hry, kdy soupeři nabízíme možnost zkorigování nebo dokonce otočení vývoje utkání. V tom vidím naši největší slabinu.

Na které zápasy vzpomínáte s potěšením a na které byste nejradši zapomněl?
Tak těch zápasů, na které vzpomínám rád, je víc. Určitě k nim patří zápas s Mnichovým Hradištěm, kdy po nerozhodném poločase 1:1 s velmi dobrým soupeřem jsme ve druhém předvedli výborný výkon a vyhráli 4:1. Hodně mě potěšil i poslední zápas v Příbrami, kde naší hře nechyběl pohyb, důraz, rychlost, výborná kombinace a střelecká produktivita. Prostě jsme hráli fotbal, jaký bych si představoval. Naopak rád nevzpomínám na utkání ve Vlašimi, kde jsme nedokázali udržet vedení 2:0 třicet minut před koncem a po herním kolapsu odešli s porážkou 2:3. Je nutné ale uznat, že Vlašim nás jako jediná tu půlhodinu fotbalově přehrávala a vyhrála nakonec naprosto zaslouženě. Na tento zápas by však rozhodně neměli zapomenout hráči a měli by se z něj poučit.

Kteří hráči si za své výkony zaslouží pochvalu?
Pochvalu za podzim si především zaslouží mužstvo jako celek. Někteří hráči si udrželi vysoký standard po celé období, někteří střídali lepší okamžiky s horšími. Určitě si pochvalu zaslouží osa mužstva Jakub Kučera – Jakub Sklenka – Jaroslav Červený. K výborným výkonům se rozehrál Tomáš Mates. Naopak více jsem očekával od Petra Červeného, který si dlouho nemohl zvyknout na odlišnost stylu fotbalu v mladším a starším dorostu. V závěru podzimu měly jeho výkony stoupající kvalitu, a proto věřím, že na jaře bude znamenat pro soupeře stejné nebezpečí jako v minulosti.

Takže lze říci, že téměř vše bylo podle vašich představ. Nebo se mýlím?
Bohužel musím říci, že někteří hráči mě zklamali. A to ani ne svým fotbalovým výkonem, ale jednáním. Například Matěj Schwendt, který se k nám vrátil z Příbrami, kde ze zdravotních důvodů dlouho nehrál. Když se začal rozehrávat, zlomil si na soukromých aktivitách kotník. Když se dal znovu do pořádku a měl nám fotbalově pomoci, odešel do Kladna. Dalším je Jakub 
Sixta. Hráč základního kádru si v březnu na tréninku poranil kotník s tím, že má mít klid tři týdny. Od té doby jsem ho na hřišti neviděl. Jediné, co mne napadá, je, že si spletl termín týden a rok.
Třetím je Jakub Vávra. Ten byl týden na Kladně, týden v Rakovníku, týden v Berouně, týden zase někde jinde. Prostě to zkoušel, kde by mu trpěli, že by nemusel trénovat, ale jen hrát, což se u mě naprosto vylučuje. Přitom je to, pokud by dával fotbalu, co by měl, jeden z fotbalistů s perspektivou hrát na úrovni minimálně krajského přeboru i v kategorii dospělých. Musel by si ale uvědomit, že SK Rakovník není Vávra a šestnáct ostatních hráčů, ale že Vávra je jeden ze sedmnácti hráčů. A tak to vyřeší jak? Končí a půjde někam na okres. Ochotné lidi, kteří mu jeho přístup k fotbalu umožní, asi najde. Místo aby takovým hráčům vštěpovali, že mají hrát co nejvyšší soutěž, protože na ni mají, tak jim naopak pochlebují, jak dělají dobře. Ať vědomě nebo nevědomě zabíjí další fotbalový talent.

Jak vypadá zimní příprava týmu na jarní část nejvyšší krajské soutěže?
Vzhledem k tomu, že mistrovské zápasy odstartují už 10. března, zahájili jsme zimní přípravu již 2. ledna. Do poloviny února budeme trénovat čtyřikrát týdně. V pondělí chodíme do tělocvičny, kde se zaměřujeme na posilování. V úterý využíváme umělý trávník na Šamotce, ve středu a v pátek nabíráme kondici na oválu hřiště na Zátiší. Od 23. do 28. ledna jsme na zimním soustředění ve Slatiňanech, kde kromě okolního terénu budeme využívat i hřiště s umělou trávou, fitness a pro regeneraci wellness v Chrudimi. Po návratu budeme využívat i umělou trávu na našem stadionu a od poloviny února přejdeme na tréninkový cyklus pondělí – středa – pátek. Zpestřením zimní přípravy jsou zápasy na kvalitně obsazeném turnaji Meteoru Praha a týden před zahájením soutěže, 3. března, sehrajeme poslední přípravné utkání v Rakovníku s účastníkem dorostenecké ligy TJ Karlovy Vary.

S jakým předsevzetím půjdete do odvetných mistrovských zápasů?
Máme mladý perspektivní tým, který v létě opustí pouze čtyři hráči ročníku 1993 ze sedmnáctičlenného kádru. Chceme předvádět kombinační a ofenzivní fotbal, na který budou diváci rádi chodit. Pokud se nám budou vyhýbat zranění, tak věřím, že jsme na jaře schopni obhájit současné velmi pěkné postavení v tabulce.

JAROSLAV MOKREJŠ