V případě Aleše Krause je nominace do naší rubriky na místě ne pouze kvůli jeho výkonu na hřišti, ale i mimo něj. Kromě chytání míčů se stará také o další věci v klubu, o ty, které se jen tak někomu dělat nechtějí. "Je to hlavně kvůli tomu, že loni odešlo z klubu osm lidí, ale všichni pořád chtěli mít béčko. Žili na růžovém obláčku a pak jsme sestavu před prvním zápasem horko těžko lepili dohromady, aby nás bylo jedenáct. Od té doby jsem řekl, že si to vezmu na starost, a i když to není legrace, béčko vždycky nějak poskládám," říká už zkušený brankář.

Co se týče zápasu ve Strašecí, jeho tým měl i hodně kliky, protože dal šťastné branky. Ve druhé půli pak už zkušeně bránil náskok a hlavně - bojoval. "Loni na podzim jsme dostávali nakládačky a nenechávali na hřišti všechno. Teď je to jiné. V zimě jsme potrénovali a vyjma domácího zápasu s Libušínem, který se tedy opravdu nepovedl, jezdíme a makáme. V to je to úplně jiné, navíc nám hodně pomohl příchod Tomáše Itnera do zálohy. Kdyby byli v pořádku oba naši hlavní útočníci Korčák s Neveďalem, asi by bylo bodů víc, takhle nás čeká na 99 procent pád do okresu. A mohu říci, že tam už béčko zrušíme a postavíme jeden silný tým," hlásí Aleš Kraus.

Je to asi logická volba a před takovou stál kdysi i pětiletý Aleš Kraus, když se rozhodoval, jaký sport bude provozovat a na jakém postu. "Táta Jiří tady v Zavidově zakládal klub, takže jsem byl u trávníku od malička. A protože táta chytal, automaticky jsem se hrnul do brány i já," usmívá se.

Prošel přípravkou v SKP Rakovník, pak se přesunul do SKR. Zajímavostí je, že už po přípravkách měl vyřízen přestup do Zavidova. "Tehdy nebylo jednoduché z SK odejít třeba v dorostu, chtěli za mladé kluky vysoké odstupné a někteří kvůli tomu s fotbalem skončili. Proto jsem měl přestup udělaný tak brzy a pak toho využil. Protože po dorostu jsem sice mohl jít do mužů SK Rakovník chytat I. A třídu, ale měli tam dva dobré gólmany. Já cítil větší šanci v Zavidově, kde jsem doma. Byl ta sice jedničkou Jarda Kukla, ale s tím jsme se víceméně střídali, a když jsem nedostal šanci v áčku, mohl jsem o víkendu čapat aspoň za béčko. A byl jsem rád," vysvětluje Aleš Kraus.

Byly to nejslavnější času zavidovského fotbalu. Mužstvo poprvé ve své historii vyhrálo B třídu a postoupilo výš. V A třídě se pár let drželo, hlavně díky skvělé bilanci z domácích zápasů. Jeden z jich nosí Aleš Kraus v hlavě dodnes jako svůj nejpovedenější v kariéře.

"Měli jsme seznamovací akci na ČVUT, do toho řešili úmrtí v rodině. Na zápas se Všenory jsem přijel vlakem hóóódně unavený a chytal Jarda Kukla. Jenže ten byl v 70. minutě vyloučen, já musel na plac a hned proti mě ex-slávista Martin Müller kopal trestňák. Trefil přesně šibenici, ale já se tam nějak vyškrábal a míč vyrazil. Udrželi jsme tak remízu a zvládli navíc penaltový rozstřel," vybavuje si sladké chvíle.

Fotbalu se v Zavidově dařilo do nástupu koronaviru, pak přišel sešup. Přitom na předešlou sezonu vzpomíná Aleš Kraus jako na vůbec nejpovedenější ve své kariéře. "Tehdy jsme sestoupili do B třídy a Jarda Kukla skončil. Nikdo nám moc nevěřil, ale my hráli skvěle a B třídu celkem suverénně vyhráli. Parádně jsme začali i další sezonu, měli po podzimu pětibodový náskok, jenže pak nastoupil koronavirus a od té doby jsme šli s výkony pořád dolů," mrzí brankáře.

Ten má kromě fotbalu rád také ostatní sporty a blízko má také k historii, zeměpisu, hudbě nebo dokonce filmu, který miluje tak, že uvažoval o přihlášce na FAMU. Nakonec vzdělaný fotbalista dal přednost větší jistotě - politologii, ale v praktickém životě se věnuje stejně něčemu úplně jinému. "Důležitá je ekonomika, takže pracuji v Plasech pro firmu, která se zabývá vodou jako technicko-obchodní specialista. Baví mě to," říká Aleš Kraus, ale jestli se mu povede přivést živou vodu také do zavidovského fotbalu, to si zatím odhadnout netroufá.

Každopádně je jí tam ještě tolik, že na dobrý vesnický fotbal stačí. I díky Alešovi.