Kdysi platil za obrovský talent. Takový, že si ho vybral do už tak silného dorostu SK Kladno jeho tehdejší trenér Zdeněk Hašek. Honza byl přitom o dva roky mladší, ale na tu dobu vzpomíná moc rád. „To byly vlastně moje nejlepší fotbalové časy. Dostal jsem se mezi výborné kluky jako Jarda Tesař nebo Tonda Holub, navíc ke skvělému trenérovi Haškovi. Hned jsem dal i dva góly, na ten první mistrák nikdy nezapomenu,“ říká Jan Elsnic, jenž s týmem oslavil nevídaný úspěch: vyhráli Českou ligu dorostu a postoupili do extraligy! „Byl to stoprocentně můj největší úspěch,“ má jasno.
Tým včetně starších kluků ho vzal dobře mezi sebe, i když tehdy prý ještě fungovala správná hierarchie, kdy se mladí starali o nošení míčů, branek a měli další povinnosti „zobáků“. „To už se dneska moc nenosí,“ usmívá se hořce.
Proč v Kladně nezůstal? Mateřský SK Rakovník chtěl pochopitelně zaplatit, kladenským se cena nezdála, a k dohodě nedošlo. A tak se vrátil domů, což nebyla špatná varianta, protože Rakovník kopal divizi.
Tam se ale pouto mezi hráčem a klubem roztrhlo a velmi brzy. „Začalo to nadějně, první dva zápasy jsem hrál a měl z toho dobrý pocit. Jenže do klubu se vracel Jirka Razím a trenér Suchánek je známý tím, že základní sestavu nemění. Také mi hned oznámil, že budu dvanáctý až třináctý a mně se to nelíbilo. Rozešli jsme se ve zlém,“ přiznává Jan Elsnic, s nímž tedy odešel třeba i Milan Polák, jeho bratranec. Ten se později vrátil, dnes trénuje úspěšně děti, naopak Elsnic už nikdy.
Záchranné laso podala Kněževes a její šéf Roman Vrábík, který Elsnice vyplatil a získal do klubu hrajícího I. A třídu. „Podobně jako na Kladno rád vzpomínám také na Kněževes. Kolem kluků jako byl třeba Pavel Hlavatý se vytvořila výborná kabina, hrálo se dobře. Kněževes byla fajn,“ zasní se.
Přesto se stěhoval dál a prošel toho hodně. Jesenici, Lužnou, Branov, rodný Pavlíkov, v posledních letech vypomáhal v místě svého současného bydliště Novém Strašecí a hlavně kope za nedaleké Mšecké Žehrovice.
V jeho portfoliu najdete také Oráčov, kde roky pracoval jako člen Vězeňské služby ČR. Teď už pracuje pro jinou instituci, kde se musí poslouchat, ve škole. „Prací jsem neměl tolik jako klubů,“ směje se, ale vysvětlení častých přestupů vám přesné nedá. „Vždycky se to nějak vyvrbilo. Někde hráli kamarádi, překecali mne a já šel,“ usmívá se muž, který má k Rakovnickému deníku docela blízký vztah. Jeho brácha Miroslav dělal roky šéfredaktora, manželka Kamila byla ještě pod dívčím jménem Hejdová kdysi nadanou sporťačkou.
S Honzou vychovávají tři děti, všechny holky! S takovým oslabením si ale Elsnic starosti nedělá, chlapy má přece na fotbale a potkává je i při svojí další lásce, jízdě na kole. Ročně je prý schopen najet několik tisíc kilometrů!
„Letos jsme si koupili trenažér, takže jezdím i v zimě, proto mohu poprvé možná zmáknout šest tisíc,“ plánuje. S kamarády se podíval už do zajímavých destinací, jeli například přes celé Polsko až k Baltu – za tři dny! „Teď zase s klukama z Městečka chystáme Itálii,“ chlubí se letním plánem.
Ale zatímco s kolem má plány do budoucna, s fotbalem je to už jen výhled do letošního června. Až skončí sezona, rozloučí se prý i Honza. Opravdu?
„Mám už to v hlavě nachystané, srovnané. Není jen fotbal, mám velkou rodinu, práci. Je čas skončit,“ uzavřel Jan Elsnic.
