„Přiznám se, byl jsem nadšený. Vyrovnali jsme v nastavení a já dal gól po iks letech. Vůbec si nepamatuju, když jsme skóroval naposledy, možná v béčku. Proto ta velká radost,“ vyprávěl třiadvacetiletý defenzivní hráč.

Na roh šel do vápna jen proto, že Rakovník nutně potřeboval skórovat. „Jindy chodím na půlku a hlídám, aby nám neutekli soupeři z protiútoku. Ani jsem pořádně nevěděl, kam se postavit, tak jsem to zkusil před brankáře, najednou se ke mně odrazil míč a já ho snadno dokopl do sítě,“ usmál se.

Tenhle skromný dříč vyrůstal fotbalově doma v Pavlíkově, ale v žácích si ho všiml SK Rakovník a tak se stěhoval. Jiné kluby v podstatě nevyzkoušel s jedinou výjimkou. Když SKR pomohl sousednímu Tatranu dohrát divizi, tak tam na půl roku několik borců pustil, včetně Čadka.

Zahrál si tedy i divizi, ale teď je níž, v I. A třídě. Rakovník však hraje tak dobře, že klidně může postoupit. „Doufám, že se to povede, ale bude to ještě hodně těžké. Podle mne rozhodne zápas v Tuchoměřicích, na ten se těšíme,“ hlásí.

A proč podle něj Rakovník v téhle sezoně výsledkově i herně tak vyletěl? „Loni jsme se jen zachraňovali, nebylo to snadné. Ale přišly podle mne výborné posily, také trenér Hamouz nám sedí, a parta drží pohromadě. To všechno nás posunulo výš,“ říká Václav Čadek.

Zatímco na hřišti hraje nejraději ve středu zálohy, ale přiznává, že platnější je hlavně na kraji obrany, ve svém druhém oblíbeném sportu musí útočit víc.

Na výšky!

Je totiž horolezcem, nebo spíš zatím stěnolezcem – samoukem. „Asi před třemi roky jsem s tím začal a moc mě to baví. Lezu spíš uvnitř na stěnách, protože pro samouka není jednoduché vydat se hned na skálu. Nějakou už jsem také vylezl, ale spíš výjimečně,“ říká.

Teď před ním stojí jeden kopec, na který se dostává těžce v každé fotbalové úrovni – postupový. Přeleze ho SK Rakovník? A bude pro něj nakonec třeba i ta jediná branka Václava Čadka zlatá?

Možné to je a pak už se spoluhráči chechtat nemůžou.