Jeho táta Petr hrál za Kladno druhou ligu, a tak bylo jasné, že oba jeho synové budou kopat také. Starší Petr i mladší Patrik začali v kladenské Spartě v líhni tehdejší trenérské dětské ikony Karla Kozla. Patrik se prosazoval tak, že si ho museli všimnout o 300 metrů dál, na SK Kladno.

Tam se také dočkal už v patnácti letech prvního startu v I. lize. Mezi chlapy! Proti Plzni mu tehdy bylo 15 let a 341 dnů a byl jen o deset dnů starší, než je držitel českého rekordu Pavel Mezlík z Brna. „Vzpomínám na to rád. Někdo říká, že to bylo uspěchané a že to pak zkrátilo mou kariéru, ale já to tak neberu. Koukám se na to, co jsem prožil, spíš pozitivně, že to tak mělo být,“ říká Patrik, který už byl v té době členem mládežnické reprezentace (od U15 až do U20) a koupila ho Dukla Praha.

Kde však nikdy v lize už žádnou šanci nedostal. Proč?

„Nevím to dodnes, nějak mi to tam nesedlo. Šel jsem tam jako hroťák, ale oni mě dávali na křídlo, i když jsem podsaditější. Zájem o mě měly i Sparta, Slavia nebo Jablonec, ale třeba by to tam dopadlo stejně, nevím. Dukle nic nevyčítám, beru ji jako dobrou zkušenost,“ mávne rukou.

Skvělé časy prožil ve zmíněných mládežnických reprezentacích. Pod trenérem Radimem Kučerou byl dokonce kapitánem, později už pod Josefem Csaplárem mu byli spoluhráči Lukáš Juliš, Petr Ševčík nebo Aleš Čermák. „Zahrál jsem si na mistrovství Evropy sedmnáctek v Srbsku, kde jsme v ohromně těžké skupině uhráli tři cenné remízy s Nizozemskem, Německem i Srbskem a postoupili na mistrovství světa do Mexika. To byl nádherný zážitek, můj největší. První zápas s Amerikou přišlo asi patnáct tisíc diváků,“ zasní se při vzpomínce na šampionát, kde Čechy vyřadil tehdy skvělý výběr Uzbekistánu.

Kladno odstoudil gólem k sestupu. Neslavil…

Kariéra Patrika Svoboda jak rychle vylétla, tak začala po přechodu do mužů vadnout. Dukla ho dávala po hostováních, ale nebyly to špatné adresy: Kunice byly špičkou ČFL, to samé Benešov. V dresu Kunic však prožil zápas, na který nejde zapomenout.

Gólem a dvěma přihrávkami nechal sestoupit SK Kladno do divize. A ještě na jeho stadionu.

„Kladno potřebovalo vyhrát a nás Kladeňáků bylo v Kunicích víc. Já hrát nechtěl, ale trenér Zdeněk Hašek mi vysvětlil, že to nejde, že musím aspoň na lavičku. A nám se zranil po pár minutách stoper. Musel jsem na hřiště a nevěděl, co dělat. V poločase jsem se ptal táty a on mi řekl, že musím hrát normálně jak jsem zvyklý. A mě to zrovna vyšlo, góly jsem ale neslavil - sklonil jsme hlavu, měl jsem respekt k bývalému klubu. Ten však nesestoupil jenom kvůli tomu, že by mu Patrik Svoboda dal gól,“ říká čerstvý třicátník.

Do Strašecí ho zlákal Kut

Jeho vzorem nebyl táta, kterého si pamatuje jenom matně z dresu Kolče, kde končil kariéru. On si vysnil Tomáše Ujfalušiho. Proč obránce, když je sám útočníkem? „Je to zvláštní, ale vyznával podobný styl jako já, tedy hrát tvrdě tělem, to jsem měl vždycky rád,“ usmívá se.

Po konci v Benešově, kde se mu sice dařilo, ale tříhodinové cestování bylo po dvou letech stropem toho, co by hodlal snášet, ho ulovilo Nové Strašecí, tehdy divizní. „Znal jsem se z Kladna s brankářem Petrem Kutem a ten mi zavolal, jestli bych jim šel pomoci se záchranou. Mně se tam dařilo, soutěž jsme zachránili, a i když pak nebyli lidi a stejně se šlo dolů, já už tam zůstal a rád. Jsou tam fajn lidi,“ chválí klub z Bubákova, jak se Strašecí přezdívá.

I tam ale mají problémy, hlavně s počtem hráčů. Krajský přebor vzdali sami, z I. A třídy spadli loni. A kdyby se nespojili se Mšecí, možná by dospělý fotbal na pomezí Kladenska a Rakovnicka zanikl.

Sám Svoboda už hraje málo, přednost má práce, kdy s kamarády z firmy Fass zabývající se hasicí technikou jezdí často po montážích do celé republiky.

Ale sport i fotbal miluje dál. „Dokud budu stíhat, budu hrát. Teď mi dal trenér Honza Mrázek třicet minut a mě fotbal zase chytil. Jen se musím víc připravit fyzicky, nikdy jsem se necpal do sestavy, když jsem nebyl natrénovaný,“ říká a dodává, že ve Strašecí už asi zůstane do konce kariéry.

„Spojení se Mšecí se povedlo, parta je dobrá, hraje se špička tabulky. Zase mě to chytilo. Já v minulosti pár nabídek kolem komína měl, hlavně vedle z Tuchlovic, ale Honzové Mrázek s Ducárem mi vždycky, když jsem ohlásil přestup, s úsměvem odpověděli, že já už dohraju ve Strágu. Zatím měli vždycky pravdu,“ usmál se na konec povídání Patrik „Soda“ Svoboda.