K týmu přišel teprve v červnu, ale rychle udělal zásadní a také ne každým chválené kroky. Zejména na Tatranu, kde roky sám působil, ho nechtěli ani vidět, odvedl tam odsud pět borců plus svého syna… „Možná tam na plotě visela moje přeškrtnutá fotka,“ usmál se ještě pořád výborný hráč, který se ale chce prosadit jako trenér.
close
info
Zdroj: Aneta Poláková
zoom_in
Trenér starších žáků SK Rakovník Milan Polák. Jeho tým skvěle, dělí se o první místo s Dobříší.A zatímco u mužů Lubné se mu to nedařilo, mezi mladými nadějnými kluky to zvládl. „Líbila se mi vize nového vedení SK Rakovník, jak chtějí fotbal dělat. Navíc jsem tady hrál od pěti let a je to pro mne srdcová záležitost,“ říká Polák, jemuž dalo vedení volnou ruku, a tak se vydal na lov hráčů.
Právě na Tatran, a bylo z toho hodně zlé krve. „Kluky jsem znal už z mého trenérského působení na Tatranu, tak jsem obvolal jejich rodiče a všichni byli pro. Samozřejmě na Tatranu se na mne zlobili a chlapi z vedení se mnou přestali mluvit, což mě zklamalo, protože jsem pro ten klub něco udělal. Nešlo mi o to je likvidovat, ale ty nejlepší dostat do jednoho týmu. To by měl být cíl rakovnického fotbalu, protože dětí je prostě málo. Později z našeho širokého kádru tři kluci odešli právě do Tatranu, aby si víc zahráli. A tak je to v pořádku,“ myslí si Milan Polák.
Každopádně na SK se mu dařilo od začátku. Tým převzal po Jakubu Hamouzovi (posunul se do áčka jako asistent), udržel v něm šikovného vedoucího týmu Jaroslava Bulíře a jako asistenta si přivedl Miroslava Trešla, s nímž byl už v Lubné.
Základní cílem bylo dát dohromady partu, co nejlépe se připravit a hrát pokud možno v horních patrech tabulky. Vše se povedlo lépe než sám Polák čekal. „Parta šlape tak skvěle, že po čtyřech měsících nepoznáte, jestli někdo ještě nedávno kopal jinde. A herně se nám dařilo od začátku také. Sice jsme měli párkrát i trochu štěstí, ale to k fotbalu patří a kluci si ho za svoje výkony zasloužili,“ říká hrdý trenér.
Mužstvo přitom už v pátém kole přišlo o jasně nejlepšího střelce. Lukáš Bayer, jenž měl za čtyři utkání na kontě 12 gólů, si nadvakrát zlomil nohu. Na operaci naštěstí nemusel a dnes už začíná plavat a zlehka nohu namáhat, ale tým si musel bez své opory poradit. „Kluci se stmelili a nejlepšího hráče nahradili,“ uznale pokyvuje hlavou Milan Polák, jenž kromě hráčů dává velký kredit také svým spolupracovníkům z realizačního týmu.
Jeho parta ze 14 zápasů podzimu třináctkrát vyhrála a jedinou remízu 3:3 má s aktuálním lídrem tabulky Dobříší, kde září střelec z příbramské akademie Schneider (40 gólů). „My je doma mohli porazit, ale byl to zápas blbec. Měli jsme dost absencí a ještě proti nám šly věci, které nám jindy vyšly. Ale věřím, že po zimní přípravě, kterou už máme naplánovánu, budeme ještě lepší,“ plánuje Milan Polák.
A slibuje, že ambice má tým jen ty nejvyšší, přestože v případě postupu do divize už ji museli hrát spíše jiní kluci, protože většina těch současných přejde do dorostu. „To už by pak muselo rozhodnout vedení klubu. Pro nás se však cíle nemění: základ bude dobrá parta, hrát na hřišti jako jeden tým, ukázat divákům pěkný fotbal a v tabulce mít co nejvyšší ambice,“ má jasno kouč.
Zároveň vysvětluje, jak je to s jeho aktivní kariéru v Lubné, kde ještě před časem tým vedl. „Zůstal jsem tam jako hráč s tím, že hraji jen když trenéři potřebují a já mám čas. V závěru podzimu se mi to třikrát povedlo a jasně jsme porazili jak Lužnou, tak obávaný Janov a teď v zápase o první flek také Kněževes. Cítil jsem se výborně,“ usmívá se muž, jenž byl dokonce dvakrát v sestavě kola.
Kdyby měl času víc, hrál by častěji, ale kromě staršího kluka, jehož trénuje v žácích, se mu před půl rokem narodila dcera. „Musím se věnovat také rodině, fotbalu dávám hodně času. U kluka je výhodou, že ho mám v týmu, za malou a za manželkou pospíchám kolikrát ze zápasu i tak, že když je to rozhodnuté, nechám se vystřídat a upaluju domů. Manželce Anetě patří velké díky, že to se mnou snáší, a jsem rád, že také ona na zápasy chodí a dokonce nám dělá parádní fotky,“ dodala s díky Osobnost Deníku pro tento týden Milan Polák.
