Co se Řevničovu stalo, že od 82. minuty úplně ztratil půdu pod nohama, ztratil vedení 2:0 a rázem prohrával? „Ta to nevím, jestli vám dovedu odpovědět. Prostě se to nějak seběhlo a dostali jsme tři góly. Nejdřív nějakou dorážku, pak přišel vlastňák a nakonec nějaký dlouhý aut. Fotbal tohle občas přináší,“ zůstává Kapr nad věcí.
Jeho tým se však nevzdal, zvedl hlavy a ještě právě Kaprem vyrovnal. „Černé myšlenky jsem neměl, já snad ani nevěděl že už je 90. minuta. Pak se ke mně dostal dlouhý aut Michala Pedála, a i když jsem míč kvůli ostrému sluníčku viděl na poslední chvíli, naštěstí jsem to trefil,“ usmál se.
Byl to už jeho druhý gól a radost z něj měl větší nejen kvůli tomu, že Spartě zajistil bod. „Ten první byl ´strašně těžký´, protože Honza Sedlák utekl po lajně a dal mi to před bránu tak, že nešlo netrefit,“ smál se.
Vojtěch Kapr začínal s fotbalem v Tuchlovicích, v mládí si ho na chvíli vybrali i do SK Kladno. Nakonec se vrátil do Tuchlovic a v béčku sázel tolik branek (výjimkou nebylo ani šest za zápas), že si říkal o šanci v A týmu. Ale chtěl hlavně hrát, ne sedět na lavičce.
Nebylo to tak, že se od začátku postavil do útoku, vyzkoušel totiž snad všechny posty kromě brankáře. „Každé období jsem hrál jinde. Začínal jsem v obraně a postupně jsem se posunul do útoku. Většinou tam hrají největší nekopové, a také se mnou to tak dopadlo," smál se kdysi v rozhovoru pro Deník, tehdy mu bylo pouhých 24.
Dnes je pětatřicátníkem a připomíná, že by mohl hrát za starou gardu. Jenže vrstevníci už většinou nekopou, buď mají větší zranění, nebo už je fotbal tolik nebere.
Vojtěcha ano a vysvětluje, proč už roky hraje za Řevničov. „Já se sem přestěhoval a nikdy mě nebavilo někam dojíždět. Ideální je vzít tašku na ramena, dojít na hřiště pěšky a po zápase si sednout s kamarády a dát si pivo,“ vysvětluje.
Co se týče ambicí Řevničova, asi by by mohly být klidně i ty nejvyšší, postupové, ale Kapr je opatrný. „Za mě je hlavní ambicí to, aby fotbal bavil nás hráče a naše fanoušky. Když naše hra bude taková, že budeme nejlepší ze všech, tak nahoru jít můžeme, ale také si musíme uvědomit, že je nás dost málo. I když co se bavím z kluky z jiných klubů, ani tam to není o moc lepší,“ konstatuje smutně.
Co se týče svých osobních sportovních ambicí, už žádné speciální nemá. „Ivan Hašek zase nevolal,“ směje se a dodává, že pár branek snad ještě nastřílí a užije s kamarády spoustu legrace, tak to je u vesnického fotbalu nejdůležitější.
close
info
Zdroj: Miroslava Minářová
zoom_in
Vojtěch Kapr (vpravo) ještě v dresu Tuchlovic.
