Lubenští vyhráli po pětibrankovém koncertu svého střelce Dominika Varyše 6:2 v Janově, ale nečekali, že budou mistři, aspoň ne v tu chvíli. „Nemysleli jsme si, že by Žehrovice ztratily zápas se Zavidovem, ale pak někdo přišel a řekl, že se to stalo. Jsme šťastní a spokojení, po těch čtyřech nebo pěti letech porážek si to užíváme jak my hráči, tak vedení. Všechno teď jde nějak snáz,“ hlásí Denis Vopat.

Oslava se zatím nekonala. Zaprvé soutěž ještě neskončila a za druhé mají Lubenští jednu specialitku: vedení pro ně vymýšlí překvapení. „Šéfové klubu jsou tady u nás výborní. Když se nám něco povede, tak vymýšlí překvapení, které nám ale ukáží až na rozlučce po sezoně. Prý to bude něco velkého a jak je znám, tak to bude pravda, jenomže to drží dokonale pod pokličkou, aby to fakt bylo překvápko,“ usmívá se osmadvacetiletý záložník.

Baník Lubná má po triumfu v okresním přeboru nárok vrátit se do krajské I. B třídy, ale je otázkou, zda tohoto nároku využije. Přece jen všem zachutnala vítězství a B třída je o level výš. Jak to vidí Denis Vopat? „Teď o tom mezi námi běží debata. Původně to vypadalo, že spíš zůstaneme v okrese, ale jak teď vedení obvolává všechny kluky, zdá se mi, že se to lehce stáčí k názoru, že bychom to zase zkusili nahoře. Na rozhodnutí je ale ještě nějaký čas, takže zatím těžko odhadnout, jak to dopadne,“ říká.

Denis Vopat začal s fotbalem původně na SK Rakovník ve čtyřech letech, vždyť i jeho táta hrál výborně. Když ale nastoupil na základní školu doma v Lubné, přešel také do zdejšího klubu a od té doby nikdy jeho barvy neopustil, i když nabídek měl dost. „V dorostu jsem mohl hrát současně za Lubnou i SK Rakovník, to byla asi moje jediná změna dresu. Ale v Lubné jsem šťastný, dres už určitě měnit nebudu,“ má jasno s tím, že nejčastěji odmítal nabídky sousedů ze Zavidova nebo právě Rakovníka. „Párkrát už to asi bylo docela téma, ale nakonec jsem pokaždé odolal.“

Kromě fotbalu má Denis Vopat rád i další sporty, z pozice kantora spolupracuje s basketbalovými Kelty z Nového Strašecí. Kromě sportu pak miluje cestování a také historii, což často spojí. „Baví mne jako historika cesty kolem Středozemního moře, kde je památek opravdu hodně. Krásná byla návštěva Atén, ale líbila se také Dubaj, kde je v tomhle ohledu také dost zajímavých věcí,“ říká učitel Základní školy Lubná.

Předměty, kterými děti učí, se dají odhadnout z předešlých řádků – tělesná výchova a dějepis, a tak je mu zaměstnání vlastně i zábavou. Navíc zase doma. „V Lubné bydlím, učím na zdejší škole a hraju fotbal. Všechno blízko, a když mám cestovat, tak raději někam za zážitky,“ hlásí.

V Lubné ho před časem trénovat také jeho táta Zdeněk, který se v poslední době na lavičkách týmů z Rakovnicka přestal objevovat. Syn Denis jeho absenci vysvětluje: „Táta má časově hodně náročnou práci, tak si dal od trénování pauzu. Nedávno dostal nabídku k mládeži, ale zatím ji snad odmítl, i když mi naznačil, že jednu by se rád ještě k trénování vrátil.“

Když se stočí řeč k jeho nezapomenutelným zápasům a gólům, vrací se do I. B třídy, kde Lubná jako outsider porazila doma Slaný B 1:0 a vlastně mu tak zarazila cestu o soutěž výš. „Tehdy se s nimi pralo snad béčko Kladna a kluci od nich nám děkovali. Zápas se nám tehdy každopádně hodně povedl. S mými góly to tak slavné není, ale jednou jsem vyrovnával v Roztokách na 3:3 v nastaveném čase, na to vzpomínám rád. Podruhé se mi to povedlo pěknou střelou v Zavidově, jenže ten pak stejně vyhrál,“ ohlíží se za veselými i smutnějšími zážitky.

A co by si tenhle sympatický učitel a tvůrce lubenské hry přál do fotbalového budoucna? „Nastartovali jsme v Lubné mládež, a tak si přeju, abychom tenhle projekt dotáhli a vychovávali si hráče i sami, protože jinak vesnický fotbal bude živořit. Samozřejmě bych si ještě přál i nějakou vítěznou trofej s áčkem mužů. Když odmítneme postup do B třídy, tak třeba zase za rok vyhrát okresní přebor,“ dodal Denis Vopat.


Načítám tabulku ...