Naopak chtěla potvrdit svou výhru z minulého kola nad Litvínovem a ziskem dalších tří bodů se dostat do horní poloviny skupiny B. Přání obou týmů bylo nakonec splněno jen na půl, protože střetnutí nemělo vítěze. Skončilo smírným výsledkem 1:1.

„Myslím, že diváci viděli solidní zápas. Navzdory horku se hrálo v rychlém tempu nahoru – dolů. Jen mě mrzí, že jsme po prvním poločase nevedli nad domácími alespoň 1:0. Soupeře jsme totiž do žádných vážnějších šancí nepustili a naopak my jsme Rakovník několikrát v útočné fázi přečíslili. Akce jsme však nedokázali dotáhnout do úspěšné koncovky. Po přestávce se domácí dost zlepšili a hrozili rychlými útoky. Jednou nastřelili tyč a dvakrát nás od pohromy výbornými zákroky zachránil gólman Pejša. Protože jsme ale i my trefili břevno, tak si myslím, že nerozhodný výsledek je pro oba týmy spravedlivý. Musím ovšem říci, že jsme dnes měli k vítězství blízko. Vyložené šance Rakovníka jsme totiž někdy i se štěstím přestáli, ale v závěru zápasu jsme dostali náhodný gól, když Isteníkův dalekonosný centr doplachtil do naší sítě,“ ohlédl se za duelem kladenský trenér Radek Duda, který byl nakonec se ziskem bodu spokojený.

To nelze říci o jeho rakovnickém kolegovi Radimu Suchánkovi. „Bod je pro nás málo. Musím však přiznat, že i když náš mladý soupeř nenastoupil s posilami z prvoligového kádru, má svou nemalou kvalitu. Hráči chtějí na sebe upozornit, jsou běhaví a nechybí jim ani důraz. Kromě úvodní čtvrthodinky, kdy jsme měli problémy s jejich presinkem, jsme začali hrát kombinační fotbal a vytvořili si i několik pěkných střeleckých příležitostí. Zejména ve druhém poločase jsme na kladenskou bránu vyslali dost střel, ale řada z nich šla vedle. Navíc gólman hostí měl výborný den a blýskl se několika skvělými zákroky. Bohužel nám někdy nepřálo ani štěstí. Například, když střela Bláhy se od vnitřní strany tyče odrazila tak, že míč putoval podél brankové čáry do hřiště. Pravdou je, že i Kladenští měli šance, ale my jich měli o poznání víc. Proto si myslím, že jsme měli vyhrát. Ale na šance se nehraje. “

JAROSLAV MOKREJŠ