Turnaj ve španělském Lloret de Mar, kousek od Barcelony a přímo u moře, kam v létě tradičně míří i tisíce českých turistů, už pro Šnídla žádnou novinkou, ze které by se mu měla rozklepat kolena, není. „Vyhráli jsme už Superpohár i Ligu mistrů a také v Lloret de Mar. Pořádá se zde dost velkých turnajů a já sem jezdím rád. Letos jsme se sice nedostali do blízké Barcelony na fotbal, jako loni na derby s Espaňolem, ale zase jsme se vykoupali v moři. S teplotou to ještě není hitparáda, ale do vody jsem musel," smál se borec Chemcomexu, za který hraje už čtrnáct let.

V sálovém a klasickém fotbalu totiž adresy nemění, to jen ve futsalu, kde aktuálně pomáhá Rapidu Ústí do druhé ligy, ale dříve hrával hlavně nejvyšší soutěž. „Potřebovali pomoc, tak jsme s kamarádem Martinem Dlouhým šli."


Ale zpátky do Katalánska na jeden z vrcholů sezony v sálovém fotbalu. Chemcomex jako třetí tým loňské české ligy (letos ji vyhrál a čeká ho tak napřesrok Liga mistrů) nedorazil z domoviny sám. Doprovodilo ho ještě jihočeské Větřní, nakonec třetí, ale i zbylá konkurence byla silná. Hlavně tři ruské, téměř profesionální celky, které navíc všechny musel vysavač z Prahy odklidit z cesty. „Rusy jsme opravdu porazili všechny, v semifinále Petrohrad, ve finále Spartak. Nejvíc jsme se zapotili ve skupině s Frjanovem," vykreslil Šnídl.


Mimochodem, s Frjanovem dal i svůj jediný gól v turnaji a byl hodně důležitý, po remíze totiž rozhodl penaltový rozstřel. Jinak už ale ve svých letech spíš pečlivě brání, útočení nechává mladším kolegům.


Hlavně si ale dokáže najít vždycky chvíli na pořádný hec, po kterém ústa kamarádů mění v rohlíky. Rusům ze Spartaku, kteří berou za sálovku peníze, se třeba smál, že když nevyhráli, tak je bafuňáři rozpustí. „Jenže oni smysl pro humor nemají. Ruku nám jich po finále podalo jen málo, pak jsme je viděli až na večeři," mávl rukou fotbalový hračička, ale také pořádný sniper.

Ve fotbale ho necháte volného na vápně a už vám meruna ničí síť v bráně. A vyrobit před vápnem trestňák? Hrajete-li proti Šnídlovi, každý trenér vás za takovou věc bude nahánět s brunátným obličejem do večera po hospodách i restauracích…


Koneckonců bez Šnídla jeho dvorní klub Městečko nezvládl důležitou bitvu okresního přeboru proti Kněževsí, bral jen bod za remízu a nepovedený rozstřel. „Teď už snad klukům trochu pomůžu. Ale hrajeme na Olympii, to bude těžký mač," je mu jasné.

Ovšem možná prý dorazí i jeho kolega z Chemcomexu David Rada, jehož Šnídl do Městečka přivedl z Prahy. „Snad ho pustí manželka," vrací se k vtipnému vláknu hovoru.
A slibuje, že fotbalovým, sálovým či futsalovým míčem se bude bavit, dokud to jen trochu půjde. „Jasně že jo, miluju hru. V sálovce máme navíc úžasnou partu, také jsem se díky ní podíval na spoustu krásných koutů Evropy. Možná je nejmenší ze sportů, které hraju, ale miluju ho také," dodal sběratel trofejí.

Další bude chtít přidat za rok, pohár za Ligu mistrů je přece jen ještě úžasnější než UEFS.