Špílmachr Oldřich Nejedlý se 1. srpna 1941 podruhé ve své kariéře vrátil do dresu SK Rakovník.

Oldřich Nejedlý se narodil 25. prosince 1009 v Žebráku na Berounsku a zde také udělal své první fotbalové kroky. Ve svých patnácti už hrál za tamní A družstvo a jeho střelecký kumšt jej začal protlačovat do povědomí fotbalového světa. A právě v této době dostal nabídku hrát v druholigovém Rakovníku. Zde působil od roku 1928 tři roky, než podepsal 1. června svůj přestup do pražské Sparty, které dal přednost před nabídkami Bohemians, Slavie nebo třeba Náchoda. Hned ve svém prvním sparťanském startu na zájezdu po Dánsku vstřelil do sítě pět gólů, a než se vrátil do Prahy, měl už na kontě 16 tref do černého. Za svou kariéru odehrál v rudém dresu 415 zápasů, nastřílel 388 branek a celkem čtyřikrát získal se Spartou titul mistra ligy. Krátce po přestupu do Prahy, 16. července 1931, si na pozvání kapitána reprezentace Kolenatého poprvé oblékl i dres tehdejšího Československa v utkání proti Polsku. V letech 1931 – 1938 odehrál v národních barvách 43 zápasů, vstřelil 28 gólů a v roce 1937 se stal členem týmu výběru Evropy.
Ve své autobiografii Nejedlý uvádí: „Když jsem se vrátil do Žebráku (na jaře 1928 po půlroce v Košířích, pozn. aut.), první zápas na novém místě jsem hrál proti SK Rakovník, kterému jsem vstřelil čtyři branky. Rakovník, který o mne projevil zájem, začal vyjednávat se Žebrákem o mém uvolnění a na podzim 1928 jsem již oblékal dres Rakovníka, člena II. ligy. Ačkoli mužstvo bylo velmi dobré výkonnosti, rozhodující zápasy o postup do I. ligy prohrálo. Klub byl těmito neúspěchy i malým zájmem domácího obecenstva značně finančně vyčerpán. Tehdejší sekretář AC Sparta p. Münz, rakovnický rodák, navázal jednání o mém přestupu do Sparty, pro niž jsem byl 1. června 1931 uvolněn. Shodou okolností se stalo, že můj nový zápas za nový klub byl proti SK Rakovník a skončil vítězstvím Sparty 7:3.“Tak vzpomíná na své první rakovnické angažmá v knize Česká kopaná z roku 1946.

Do Rakovníka se ale vrátil ještě jednou. Přesně po deseti letech, 1. srpna 1941. Jak uvedl ve slovenském časopise Štart v roce 1959, odešel jako dvaatřicetiletý fotbalista k těm, mezi kterými se cítil nejlépe – domů. A noviny tehdy psaly: „Věřte mi, říká Olda, že mne ty cesty do Rakovníka ani trochu nevadí. Cítím se tam jako doma a je opravdu radostí hrát v tak kamarádském prostředí, uprostřed mladých talentů, které se mnohoslibně vyvíjejí. Ani stopy tu není po primadonství, hráči jsou jako jedna rodina a hlavně se těší na Prahu, kde chtějí prvně ve svém životě ukázat, co dovedou,“ odpověděl Nejedlý na připomínku, že 2. srpna hrál za Rakovník, ale ještě 7. srpna nastoupil za Spartu, a dodal: „Celé město je nyní ve znamení kvalifikačního turnaje. Kdybychom se snad přece jen do ligy dostali, věřím, že bychom soutěží ani hospodářsky nebyli na obtíž. Takové návštěvy jako na Kladně by v Rakovníku byly také. Vždyť jen na Mladoboleslavské bylo 4500 diváků! Ostaně nejlepším dokladem živelného zájmu je skutečnost, že onoho nedělního odpoledne byly uzavřeny hostince, neboť všichni šli na kopanou.“

Nevědomky tak vyslovil proroctví, které vyšlo. Rakovník do I. ligy postoupil. V Rakovníku Nejedlého také zastihl konec světové války i první poválečný ligový mač. V září 1945 odjel SK Rakovník na hřiště tehdejšího ŠK Bratislava a porazil jej 2:5. Zda se i Nejedlý trefil do sítě nevíme, ale tehdejší tisk psal: „Ale aký výkon vtedy eště nestárnoucí Oldo Nejedlý podal!“ Jiné noviny uvedly zprávu: „Hned po revoluci však Rakovník září naplno, v Poháru osvobození se dostává až do finále, a i když podléhá na Strahově Slavii, přece jen 25 000 diváků kvituje skvělý výkon mužstva a zejména Oldy Nejedlého,“ napsal v roce 1947 sportovní týdeník RUCH. Oldřich Nejedlý se v sestavě SK Rakovník objevuje ještě v roce 1950, když v předcházející sezoně ukončil svoji činnost jako trenér A družstva.

Podobně jako Oldřicha Nejedlého našel by fotbalový Rakovník ve své historii další esa tohoto sportu. I když dnes je ligová příslušnost SK jen snem, neměl by divák na svůj tým zanevřít ani ve chvílích, kdy se nedaří. Ostatně, jak se můžeme poučit z minulosti, nic není věčné. Přejme proto rakovnickému fotbalu, aby se vznovu vzchopil a podobně jako v poválečných letech měl na svých zápasech tisícihlavé davy diváků.