Dlouho se diskutovalo, jak to nakonec dopadne. Ostatně od té doby, co Olympie z II. třídy spadla, se drží vždy na horních patrech tabulky, takže pomyslná otázka návratu mezi „elitu" visela ve vzduchu už víckrát, i když to třeba neskončilo prvním místem.

Nyní to bylo zatím asi nejblíž a kabina i vedení se na postupu domluvily, ovšem stanovily si určité předpoklady, které se měly během letních dní splnit, aby to mělo smysl.

„Řekli jsme si, že když seženeme tři hráče, tak to zkusíme. Někteří byli sice proti, ale nakonec většina postup chtěla, tak jsme přihlásili II. třídu. Během posledních dní jsme měli schůzi, kde hráči usoudili, že by přeci jen raději zůstali ve třetí třídě. Mrzí mě to, ale akceptuji to. Bohužel mám ale jiný názor a s funkcí organizačního pracovníka a vedoucího klubu jsem skončil. Tím neříkám, že od týmu utíkám, to vůbec, klukům pomohu s administrativou, protože to není jednoduché, a u ženského týmu futsalu chci zůstat nadále, tam se nic nemění," vysvětluje předseda oddílu Jaromír Štefan.

Toho doplnil Zdeněk Špimr, jenž by měl převzít jeho roli v kádru Olympie: „Já jsem se do funkce vedoucího netlačil. Míra nám oznámil, že už to dělat nechce, když jsme odmítli postup. Člen výboru Zdeněk Křováček pak volal mně, jestli mu s tím pomohu a zda to nechci dělat. Na to jsem kývl, protože někdo to dělat musí. Ovšem s nikým jsme se nerozešli ve zlém. Míra u nás, doufám, zůstane, jeho místo bude vždy připraveno k návratu, akorát v tuto chvíli máme jiný názor na danou situaci.

My jsme chtěli sehnat alespoň tři hráče a nakonec nám bylo řečeno, že je pouze jeden, přičemž jsme ani nevěděli, jak na tom ten dotyčný je po fotbalové stránce. Dalšího hráče jsme sehnali my sami. A jedna posila nic neřeší. Navíc nám začali starší hráči volat, že pokud se postoupí, přestanou hrát úplně. Usoudili jsme, že je to všechno moc narychlo. Raději jsme zvolili variantu zůstat ve III. třídě a pokud třeba za rok opět soutěž vykopeme, pak už bychom postoupili a začali se zařizováním daleko dřív."

Kdo se těšil na Olympii mezi vyrovnanou skupinou druhé třídy, může zase zapomenout a pravdou je, že Rakovník by si zde důstojnou roli určitě uhrál.
Otázka je, jak by se hráči prezentovali po morální stránce. Někteří by po třech prohraných zápasech třeba už nepřišli a pak je jasné, kde je problém. Málo hráčů, žádná motivace a týmový duch se rozpadá. Třeba i z toho mají někteří strach. Je jasné, že tady by takovou procházku růžovou zahradou neměli, proto možná zůstávají u svého jistého – u nižší soutěže. Když pár lidí nepřijde, stejně si to zbytek odehraje bez ostudy.

„Já jsem si přál, aby tým postoupil. Kvůli tomu se přeci fotbal hraje, je to o postupech i o sestupech, o výhrách a porážkách. Přijde mi, že někteří si přijdou jen tak zahrát a je jim jedno, jak to dopadne. Vyhrávat umí každý. Stál jsem u zrodu klubu, je to deset let, a trochu mi přijde, že mé snažení bylo zbytečné. Já byl pro to zkusit…," lituje Štefan.

Nic už se nezmění a nabídka postupu přiletěla do Lišan, kde byla mile přivítána. V dalším ročníku budou právě Lišany tím posledním účastníkem okresního přeboru.

Na zdejším hřišti se odehrálo finále okresního poháru s lišanskou účastí, ale bohužel to místní hráči nedotáhli do vítězného konce a skončili druzí.