Jak byste zhodnotil učinkování v podzimní části soutěže?
Musím se přiznat, že když jsem se dozvěděl, jak dopadl los, bylo mi jasné, že když po prvních pěti kolech uděláme byť jen jediný bod, bude to úspěch, což se plně potvrdilo. Hráli jsme hned na úvod doma s Unhoští, kdy jsem byl všemi varován, že má nadstandardní přízeň rozhodčích a zvláště na půdě nováčka se to projeví. A poté čtyři zápasy s favority této soutěže, takže jsem byl spíše v roli psychologa, kdy jsem neustále kluky připravoval na to, že porážky s těmito soupeři se očekávají a rozhodně nás nesmí rozložit. Zpětně mě ale velice mrzí první zápas právě s Unhoští, kdy jsme mohli a hlavně měli uspět, ale vybrali jsme si velkou daň za nezkušenost, nervozitu a přílišný respekt k této soutěži, kterou Lubná nikdy nehrála. V dalších zápasech jsme již narazili na soupeře, kde jsem očekával, že budeme hrát důstojnější roli, ale i v těchto zápasech, zvláště v Jedomělicích a doma s Lány, jsem byl hodně zklamaný, protože nás jasně přehráli a nedali nám žádnou šanci.
Bylo vám už v tu dobu jasné, že budete hrát o záchranu?
V průběhu podzimní části se nakonec vykrystalizovala skupina týmů, které si to rozdají o záchranu, kde jsou kromě nás ještě Družec, Vinařice, Rudná a Velké Přítočno. Je tam namočený i Braškov, ale podle informací od svých kolegů, kteří tuto soutěž hrají již déle, tam to mají na jaře vždy podchyceno tak, že určitě nesestoupí. Každopádně kdy jsem byl na své borce hodně naštvaný a těžko skousával ztráty, tak to byly zápasy doma s Vinařicemi, které hrály od desáté minuty o deseti, hrály naprosto tragicky a my jsme je nebyli schopni přehrát, naopak, ještě jsme mohli prohrát. A potom zápas v Rudné, která hrála také velice špatně, ale my bohužel také.
Jak jste spokojen s jednotlivými hráči?
U této otázky bych se rád zastavil, protože zde cítím určitou hořkost a do dneška některé věci těžko vydýchávám. První věc, která mě zarazila již na konci minulé sezony byla, že polovina mužstva, a to i hráčů mladších, u kterých bych to vůbec nečekal, přemýšlela, zda vůbec chceme postoupit a zda nebude lepší zůstat v okresním přeboru. Což mě tehdy opravdu vytočilo a uvažoval jsem, zda má cenu u mužstva v roli trenéra pokračovat, protože já jsem byl, a myslím, že stále tuto vlastnost mám, vždy jako hráč, ale i člověk, ambiciózní. Vždy jsem se chtěl posouvat dále, být v tom, co dělám, vždy nejlepší a dělat pro to maximum, každou novou překážku se snažit překonat a rozhodně nikdy nic nevzdávat.
Kvalitu na vyšší soutěž jste tedy měli?
V týmu jsou jedinci, kteří mají na to, aby se ve fotbale ještě posunuli dále a mohli hrát i vyšší soutěž. A věřím, že dva až tři kluci v týmu jsou natolik ambiciózní a mají i herní potenciál, že by se jim to mohlo povést. Ale prvořadé je, aby na sobě tvrdě pracovali, tedy nepřišli na jeden až dva tréninky týdně a potom si přes víkend přišli zahrát a udělat si chuť na pivo. No a vrcholem pro mě jsou odpovědi některých hráčů typu, že oni ti profesionálové, za ten fotbal berou peníze, kdežto mi to děláme zadarmo, tak proč to přehánět. Vůbec nechápou, že většina těch úspěšných profesionálů také začínala hrát zadarmo, ale makali, neplakali nad tím, že je něco bolí, a dřinou se dostali tam, kde jsou..
Chcete okomentovat výkony jednotlivých borců?
Musím zmínit, že jádro mužstva stále ještě tvoří hráči, kteří před šesti lety hráli s Lubnou čtvrtou třídu, tedy nejnižší soutěž, která se u nás hraje. Věděli jsme již od začátku, že v mužstvu jsou kluci, kteří by tuto soutěž měli zvládnout, pokud samozřejmě přidají v tréninku. Potom dva až tři kluci, kteří ji již hráli a vědí, do čeho jdeme a potom několik hráčů, pro které již tato soutěž bude stropem, mnohdy i již nad jejich síly. Ale i přes tato holá fakta jsem byl optimista a věřil jsem, že nepropadneme. Nakonec musím přiznat, že jsem byl větší optimista a věřil, že herně na tom budeme lépe, že sehrajeme s těmi lepšími týmy vyrovnanější partie, ale ukázalo se, že skok mezi druhou třídou a I.B třídou je výrazně větší. Zcela jsme propadli v defenzivní činnosti, ale to nejen obránců, ale i ostatních řad, kdy jsme vyráběli strašlivé chyby. Doslova jsme vytvářeli soupeřům gólové šance a oni je samozřejmě trestali, protože v této soutěži jsou již mnohem fotbalově vyspělejší hráči, kteří chyby potrestají. Zcela zodpovědně tvrdím, že sedmdesát procent obdržených branek si nevypracoval soupeř, ale my jsme mu je svoji nešikovností, nezodpovědností a lajdáctvím sami nabídli.
A co ofenziva?
Propadli jsme samozřejmě i v ofenzívě, protože když se podíváte na počet vstřelených branek, je to tristní. Ale tady se v plné nahotě ukázalo, že to, co v okresním přeboru stačilo například Adamu Trejbalovi, aby patřil mezi nejlepší střelce, tady je málo. Hrají zde mnohem zkušenější obránci, mnohem organizovanější obrany a kanonýr jeho typu se jen těžko prosazuje.
Jaké jsou tedy hlavní rozdíly mezi okresním přeborem a krajskou I.B třídou?
Vše je tady rychlejší a hlavně mnohem důraznější, s čím mají kluci, kteří v okresním přeboru excelovali, obrovské problémy. Prostě hra tělem, pokrytí míče, rychlá práce s balonem na minimum doteků. Ale hlavně dohrávání osobních soubojů, kdy kluci v momentě, kdy je soupeř obejde, nebo v souboji přetlačí, se již na to prostě vykašlou a znovu hráče nedoráží. Snad s výjimkou dvou hráčů, a to Davida Vorla a Adama Bureše, s tím ostatní mají obrovský problém. To jim neustále vyčítám, ale oni se zde zlepšují jen velmi pomalu. Prostě fotbal bolí a my se chováme jako baletky, kdy do nás někdo strčí, nakopne nás a my se divíme a stěžujeme si, ale tak se ve vyšších soutěžích hraje.
Přesto – zaslouží někdo pochvalu?
Každopádně velkou pochvalu si za podzimní část soutěže zaslouží Aleš Herink, ačkoliv to bude vzhledem k počtu obdržených branek znít paradoxně, spousty šancí soupeře bravurně zlikvidoval.
Co plánujete na zimní přestávku?
Žádné velké plány nemáme, posílení mužstva o tři opravdu zkušené hráče, které bychom rozhodně do každé řady potřebovali, je takřka nemožné, protože na velké nákupy nemáme peníze. A ti nejlepší hráči z druhé třídy většinou ani vyšší soutěže hrát nechtějí, je to o té pohodlnosti, tam je všichni chválí, nemusí moc makat a jsou všichni spokojeni. Prostě chybí ta ambice dokázat, že mám na víc. Soustředění je vždy otázka na hráče, zda se jim bude chtít a samozřejmě i otázka peněz, protože tady jim na to klub něco přispěje, ale jinak si to musíme zaplatit sami. Pokud se domluvíme, tak tři až čtyři dny si někde trochu více zatrénovat, není na škodu.
Je v silách týmu udržet soutěž?
Jak jsem již řekl, pomohlo by nám posílení mužstva o opravdu dva, tři zkušené hráče, kteří to na hřišti dokáží zklidnit, zorganizovat a dát hře myšlenku. Ale to bude složité, takže se musíme soustředit na to, co máme. A pokud budou kluci jenom trochu chtít na sobě pracovat, přestane být některým jedincům jedno, jestli hrají okres, nebo I.B třídu, hlavně, že si jen zahrají, tak šanci rozhodně máme. Je nás tam pět mužstev, které si to rozdají o dvě sestupová místa.
Udělal byste něco po skončení podzimu jinak?
Určitě, člověk se pořád učí, takže některé věci bych jinak udělal, ale to si nechám pro sebe. Snad s výjimkou jedné poznámky, kdy jsme před sezonou měli s hráči, kteří si vybojovali postup, schůzku a čelil jsem na ni, zvláště ze strany některých hráčů, obavám, abych nepřivedl mnoho posil, protože by to údajně rozložilo mužstvo. Já na to skočil a opravdu přivedl pouze čtyři hráče, z nichž u některých jsem věděl, že nebudou na každý zápas, ale počítal jsem s tím, že ti stávající hráči a zvláště ti, kteří měli největší obavy a komentáře, dají fotbalu maximum a ukáží, že je na ně spolehnutí a budou patřit k tahounům mužstva. Ale tady jsem se hodně spletl.
A byla možnost sehnat ještě další posily?
Měl jsem možnost v létě přivést ještě dva opravdu kvalitní, zkušené hráče, kteří by nám na hřišti hodně pomohli. Jsou to povahově vítězové, takže by na sebe a ostatní hráče byli velmi nároční a v kabině by to u některých stávajících hráčů mohlo vytvořit problém, protože hodně mých svěřenců přímou kritiku neunese a mají s ní velký problém. Takže jsem je odmítl a byla to velká chyba, protože právě to, aby se někteří hráči probudili a uvědomili si, že ještě ve fotbale nic nedokázali a mohou být mnohem lepší, pokud budou naslouchat a učit se od zkušených hráčů, co něco ve fotbale již dokázali, jim může jedině pomoci.
Chtěl byste ještě někoho pochválit kromě zmíněného gólmana?
Jak jsem již výše zmínil, pochválil bych Aleše Herinka, ale byly zápasy, bohužel jich bylo méně, než jsem čekal, kdy jsme hráli celkem dobrý fotbal, ale problém je velká nevyrovnanost ve výkonech hráčů, kdy jeden víkend odehrají na hraně svých možností a za týden se jim něco na začátku zápasu nepovede a už se to s nimi veze a jsou v desáté minutě na střídání. Bohužel máme tak úzký kádr, že na lavičce jsem byl většinu podzimu sám s předsedou oddílu Pavlem Skleničkou, takže není ani možnost špatně hrající hráče vystřídat.
Cokoliv vás napadne, co byste chtěl říct čtenářům.
Asi jen tolik, že když jsme před pěti lety společně s Pavlem Skleničkou do lubenského fotbalu aktivně vstoupili, ani ve snu nás nenapadlo, že se dostaneme takhle daleko a Lubná bude hrát krajskou soutěž. Všichni, bez výjimky to děláme zadarmo, stojí nás to spoustu volného času, který bychom mohli věnovat svým nejbližším, nebo třeba cestování, v případě Pavla hudbě, kterou dělá velmi dobře, takže by byla obrovská škoda, abychom polevili, nebo to vzdávali. Ale potřebovali bychom více lidí, aby se zapojili a pomáhali, například s mládeží, nebo i se sponzoringem, protože bez peněz na základní chod oddílu se nedá dělat prakticky nic. To je to, co mě trápí, že každý hned natahuje ruku a ptá se, co za to bude mít, zadarmo se nikomu do ničeho nechce.
Miloslav Doležal
