To se mu splnilo a patřil k základním kamenům sestavy. Když se dostal do dorostu, propracoval se postupně z B týmu až do áčka, kde hrál poté také stabilně extraligu.

Jenže ke vší smůle potkala Matěje v jeho nejlepším věku nemoc, kvůli které vypadl skoro na třičtvrtě roku úplně mimo fotbalový rytmus a to ho přimělo vrátit se do mateřského klubu SK Rakovník, kde se chtěl vrátit zpět do formy a také pomoci současnému dorosteneckému týmu v boji v krajském přeboru.

Celý podzim jste mohli Matěje vidět v mistrovských utkání, ale on sám cítil, že po nemoci a dlouhé pauze se mu nehrálo úplně nejlépe a potýkal se s nedostatkem fyzického fondu.

Když soutěž skončila, měl možnost přes zimu nabrat nové síly a pomocí přípravy, soustředění a velké dřiny se dostat zpět na „vrchol“. K jeho smůle ale přišlo zranění a mladý fotbalista bude zdráv až v polovině února, pokud vše dobře dopadne.

Co tě přimělo odejít na hostování do Příbrami?
Chtěl jsem si vyzkoušet hrát fotbal na vyšší úrovni, navíc získat zkušenosti také v jiných klubech.

Jak často jsi hrál v základní sestavě a jakou soutěž?
V Příbrami jsem nastoupil do starších žáků, kde jsme hráli ligu a já nastupoval stabilně na postu levého záložníka. První rok v mladším dorostu B jsem hrál divizi a občas jsem nakukoval do mladšího A dorostu. Ve druhém roce jsem již nastupoval stabilně za A dorost v extralize.

Proč jsi se vrátil opět do Rakovníka a s jakým cílem?
Do Rakovníka jsem se vrátil kvůli nemoci – mononukleóze, která mě vyřadila na osm mesíců ze hry. Dále mám cíl vykopat se výš, ale na tom musím ještě hodně pracovat a pilně dřít.

Podzim jsi tedy odehrál za dorost SK Rakovník, jaké to pro tebe bylo, dařilo se?
No ani moc ne. Po tak dlouhé pauze jsem neměl dostatečný fyzický fond, tím pádem jsem nemohl předvádět výkony, se kterými bych se mohl chlubit. Každý nový start nebo začátek je těžký, než se do toho znovu dostanete.

Nyní jsi zraněný, co se stalo a jak dlouho budeš mimo?
Při Viola Cupu jsem šel do skluzu a přitom se mi sekla noha o parkety a odnesl to bohužel zlomený kotník. Do tréninkového plánu bych se měl zapojit v polovině února.

Nevyčítá ti trenér účast na Viole, zvláště když se to stalo na konci?
Ano, to je jasné. Ještě v pátek na tréninku před Violou mi doporučoval, abych už v hale nehrál, ale přesto jsem chtěl hrát finálové duely, kdo by taky nechtěl, když se dostanete až tam…

Co podle tebe dorostencům na SKR nejvíce schází?
Myslím si, že na tuto otázku mi jako hráči SKR nenáleží odpovídat, to ať posoudí jiní. Přijďte nás podpořit. (smích)

Až se vrátíš zpět do tréninků, na čem chceš nejvíce pracovat a jaké jsou tvé sny?
Je hodně věcí, které se dají zlepšit, v první řadě musím nabrat pořádnou fyzickou kondici a také bych chtěl zapracovat na rychosti. Mým snem je hrát po boku Cristiana Ronalda. (smích)