Post kanonýra tedy vyřešen není, ale i tak může Zdeněk být pro mančaft přínosem. Jak se na působení v divizi těší, jsme zjišťovali.

Kdo vás oslovil, abyste šel do zimní přípravy s Novým Strašecím?
Oslovil mě trenér Miloslav Mrázek už někdy v listopadu a potom jsme si volali skoro každý týden. Vlastně hned poprvé se mě ptal, jestli bych měl zájem jít do Strašecí, nabídku jsem dlouho nezvažoval, protože taková nabídka se neodmítá. Přeci jen to byla nabídka hrát o dvě soutěže výš.

Co na vaše rozhodnutí říkalo vedení SK Rakovník, rodina, spoluhráči, kamarádi?
Rodina mě v tom samozřejmě podporuje. U kamarádů je to různé. Ti opravdoví kamarádi mi to přejí, jiní třeba závidí, nebo se tváří, že je to moc nezajímá. Probíral jsem to i s trenérem SKR Jirkou Kučerou a on řekl, že bude nerad, když odejdu, ale že mě pustí na přípravu a potom se uvidí. Takže to šlo celkem bez problémů…

Jak myslíte, že budete pro tým nejvíc přínosem?
Týmu bych mohl být prospěšný tím, že se umím dostat hodně často do gólových situací, ale musím se ještě naučit je více proměňovat, využívat. Už od malička mi říkají vrahu (smích).

Váš styl hry je založen spíš na technice, Nové Strašecí je však hodně bojovný mančaft, jakou taktiku na divizní soutěž zvolíte, a co od tohoto angažmá očekáváte?
Je mi jasné, že ty vyšší soutěže jsou více o důrazu, agresivitě, ale toho se nebojím, nikdy jsem se nebál do souboje i do soupeře (v souboji o míč) zajet. Nemám problém ani s tím, že když rozdám, tak umím i přijmout. Prostě to musím překousnout. Vím, že ve Strašecí jsou bojovní hráči, to bylo vždycky, co si pamatuji – už od přípravek až do chlapů, bojovnost je vždy zdobila. A nebojím se toho, že bych se nepřizpůsobil. Chtěl bych hrát pořád svůj technický a  rychlý fotbal i s potřebným důrazem a chtěl bych samozřejmě pomoct co nejvíce mančaftu k záchraně. Udělám pro to všechno.

Jak se vám líbil první trénink (pátek) v Rynholci a jak vás přijali noví spoluhráči?
Tak první trénink se mi líbil, byl takový seznamovací, hráli jsme s míčem a to bylo po delší pauze příjemné. Bylo  to fajn a hráči – nevím, jestli mě nějak přijali v lásce, snad ano…  Ale spoustu kluků tam znám, vím, že jsou v pohodě, takže v tom bych taky problém neviděl.