Sezonu jste odehráli hlavně s odchovanci a nakonec z toho bylo 8. místo, co na to říkáte?
Když jsme do toho s Mírou Procházkou šli, tak jsme zvolili filozofii, že soutěž odehrajeme s odchovanci, s čímž jsem souhlasil, i vzhledem k tomu, že finanční možnosti nejsou takové, abychom mohli dělat nějaké velké nákupy. Řada kluků prošla Miroslavovi Procházkovi dorostem a žáky, takže je znal a vydali jsme se tedy touto cestou. Kromě toho jsme se rozhodli trénovat oba týmy, áčko i béčko najednou, takže přes týden se kluci na trénincích připravovali dohromady. Tímto systémem to tedy fungovalo a jsem rád, že jsme se scházeli ve slušném počtu, s dvěma gólmany a mělo to tedy nějakou štábní kulturu.

Takže s bodovým ziskem a umístěním je spokojenost?
S osmým místem a 42 body musím být spokojen. Kluci na takové úrovni museli trénovat alespoň třikrát týdně a skloubit to s prací a školou je velice obtížné. Já když jsem hrál, tak jsem se fotbalem živil a pro mě to teď bylo něco nového. Ať jsem hrál v druhé, nebo třetí lize, měli jsme nějaké smlouvy a nemuseli tedy chodit do práce. Proto nyní před kluky smekám, že jdou po šichtě na trénink a mají fotbal tak rádi, že do toho jdou. Bodový zisk je podle mě maximum, jaké jsme s tímto týmem mohli získat.

Získali jste také Agro pohár, co pro vás zisk této trofeje znamená?
Je to taková třešnička na dortu. My jsme do poháru šli nejdřív s tím, že to odehrajeme hlavně z povinnosti, v prvních kolech jsme dávali příležitost hráčům z širšího kádru, v některých zápasech jsem kopal i já, ale poté jsme měli kritický moment na začátku jarní části, kdy jsme tři domácí zápasy v řadě prohráli. Vedení nám dalo nůž na krk, že do konce soutěže musíme získat určitý počet bodů a dojít co nejdál v poháru, jinak dojde k zásadním změnám v realizačním týmu. My jsme tedy od třetího kola hráli s tím nejlepším, co jsme měli k dispozici a stačilo to k zisku trofeje, za což jsem samozřejmě rád.

Zmínil jste, že jste měli na začátku jara kritický moment, kdy jste tři domácí zápasy v řadě prohráli, avšak matné výkony pokračovaly téměř celé jaro…
Ty tři zápasy jsme prohráli opravdu po špatných výkonech, bylo to pro mě velké zklamání a měl jsem sto chutí se na to vykašlat, protože jsem neviděl vůbec žádný posun. Přitom zimní příprava se nám jakš takš povedla, prohráli jsme pouze dvě přípravná utkání s divizními celky – Louny a Novým Strašecím, ostatní zápasy jsme vyhráli a odpracovali jsme to, co jsme měli. Jarní počáteční krize měla nakonec vliv na zbytek sezony, kdy už šlo do tuhého, nějaké zápasy byly nešťastné, prohráli jsme například v Sázavě, kde jsme byli vyloženě lepší a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Nejvíce gólů jste dostali od Ostré, ve dvou zápasech celkem 11, byla opravdu tak silná?
Já bych to neoznačil za žádná fiaska. Ač to byly debakly, tak naprosto zasloužené. Ostrá hrála fotbal, se kterým do této soutěže vůbec nepatřila. Ti jsou úplně někde jinde a proto jsem se na kluky ani nezlobil a neprezentoval to jako propadák. Ostrá má podle mě na třetí ligu. Její tým tvoří hráči sesbíraní z juniorek Sparty a Slavie, budují to tam opravdu velice dobře a v divizi bude patřit k nejlepším.

Jaký zápas se vám naopak nejvíce povedl?
Z mého pohledu se nám povedly spíš zápasy venku. Nevím zda je to tím, že kluci při svém nízkém věku neunesou doma tlak, každopádně dobrý zápas jsme odehráli třeba v silné Hostouni, kde jsme uhráli bod, po herní stránce se mi líbilo utkání ve Lhotě, kde jsme zvítězili 1:0 a úplně nejlepší výkon dle mého názoru podali kluci v první půli v Berouně v závěrečném kole.

V krajském přeboru jste dali nejméně gólů ze všech účastníků, je tedy zřejmé, kde vás tlačí bota…
Přesně tak, to byl takový náš kámen úrazu. Gólů jsme dali opravdu málo a to ještě asi třetinu branek dal Jarda Červený. Ten byl náš jediný koncový útočník, na tom byla postavena i naše hra, která byla pro soupeře dost čitelná a byl na nás připraven. Když se k tomu přidal fakt, že po zranění stopera, ho Jarda asi ve třetině zápasů musel nahradit, utrpěl tím náš útok ještě více. Přesto si myslím, že produktivita mohla být mnohem lepší i vzhledem k tomu, že osmdesát procent tréninků bylo zaměřeno na zakončení.

Budete tedy řešit příchod útočníka?
Určitě, s trenérem Liborem Šímou jsme s shodli, že jestli se chceme někam posunout, musí se přivést noví hráči i z důvodu toho, aby nám nestagnovali ti současní. Máme tedy rozhozené sítě, ale trh je dnes takový, že když třeba pojedu do Prahy a budu chtít nějakého kluka, bude požadovat třeba 15 tisíc, což jsou nereální cifry, takže nyní čekáme, kde se co ukáže. S jednáními nám začal pomáhat Robert Hamouz st., který má nějaké konexe a měla by to být otázka tohoto týdne.

Na podzim jste ke spoustě zápasů nastoupili s kádrem, kdy nejstaršímu hráči bylo 24 let, na jaře vám vypomohl zkušený Michal Fojtík, jak velký přínos pro mužstvo měl?
To, že jsme Michala přemluvili, aby nám pomohl bylo veliké pozitivum, neboť má z postu stopera neuvěřitelný přehled a hlavně klid v rozehrávce, čili dál naší hře nějaký řád a s jeho výkony jsme tedy spokojeni. Samozřejmě věk nikdo nezastaví, ale Michal si svoje odkopal a byl to pilíř naší obrany. Je pravda, že jsme měli mladý tým, ale nemůžeme naše výsledky donekonečna omlouvat na nezkušenost. I v lize kopou dvacetiletí kluci a tlak je na ně vyvíjen daleko větší a musí se s tím nějak poprat.

Během soutěže jste dávali hodně příležitostí i dorostencům, kdo vás svými výkony nejvíce překvapil?
Ohromě se zvedl svými výkony Robert Hamouz ml., ten může hrát ještě rok v dorostu, ale naskakoval za nás jak v Agro poháru, tak v soutěži a je to vůbec náš největší příslib do budoucna. Je to opravdu velký talent, pilně trénuje a má to srovnané v hlavě a jednou může být velice dobrý.

Dorost áčku i béčku hráčsky výrazně pomáhal, takže na spolupráci s ním si jistě nemůžete stěžovat…
Musím pochválit spolupráci s Mírou Křivánkem, trenérem prvního dorostu, který nám vycházel absolutně vstříc, hlavně béčku pomohlo z dorostu opravdu spoustu hráčů i za cenu toho, že museli odkopat dva zápasy během jednoho dne.

Béčko mělo sezonu rozehranou poměrně dobře, ale nakonec skončilo v okresním přeboru až čtvrté…
Na jaře už jsme začali dojíždět na malý počet hráčů pro rezervu, protože některé zápasy jsme museli odehrát dokonce i s kluky z mladšího dorostu.

Zmínili jsme vaše slabiny, co je naopak vaší devízou?
Síla je především v ohromné partě. Ti kluci spolu vyrůstali už od žáků, scházejí se v kabině i když není trénink a dívají se na fotbalové přenosy, nebo se pět z nich sebere, a vyrazí na výlet. Takovou partu jsem ještě nezažil, a to jsem prošel x týmů, kluci spolu opravdu neskuteční drží.

Týmy v krajském přeboru se v následující sezoně hodně obmění, jakou úroveň očekáváte, že bude mít soutěž nyní?
Já jsem na to sám zvědavý, protože do soutěže například postoupily Brandýs či Slaný, které jsme zažili v Agro poháru a třeba konkrétně Brandýs mě velice překvapil, má opravdu výborný mančaft a my jsme tam zvítězili opravdu s velkým štěstím, kdy jsme museli dotahovat dvoubrankovou ztrátu a nakonec zvítězili po penaltách. Já jsem o tom mluvil i s rozhodčími, kteří tam jezdili pískat a řekli mi, že takové dva týmy jsou fotbalově na dobré úrovni a na kraj budou mít, zbytek však je do kraje uměle dotlačený díky finančním prostředkům, nebo měly hráče na hostování, bez kterých se nyní budou muset obejít, takže možná bude úroveň o trochu horší, ale zase na druhou stranu do divize postoupila Dobříš o které si myslím, že na divizi nemá, ale při dnešních možnostech postoupila i z pátého místa…

Jak se těšíte na derby s Novým Strašecím?
Určitě bude konfrontace s Novým Strašecím velmi zajímavá, bude to navíc okořeněné i tím, že tam teď působí Míra Procházka, takže zápasy budou mít svůj náboj, bude to zajímavé i pro diváky, ale uvidíme sami, jak se připravíme, jak se připraví oni a kdo se nakonec bude radovat z výhry.

Trenér Libor Šíma chce hrát s mužstvem v horní polovině tabulky, avšak první přípravný zápas se vám vůbec nepovedl…
Je pravda, že jsme se s Liborem shodli na tom, že tým chceme někam posunout a že bychom chtěli kopat v horní polovině, ale v sobotu nás třetiligový Králův Dvůr trochu posadil na zadek a kluci se přesvědčili, o čem fotbal ve vyšší soutěži je. Když se kluci snažili akceptovat jejich herních systém a to, co jsme jim řekli, když ještě presovali a vydrželi s nimi běhat, mělo to ještě nějaké měřítko, ale poté to bylo jedno velké fiasko a hra kočky s myší.