Kliknutím zvětšíte
Dlouho vynikal jako fotbalista, už jako sedmnáctiletý kopal krajské soutěže za Lhotu na Kladensku. Pak ale Robin Havlíček zkusil i jiný „sport“, plavčíka, chcete-li lifeguarda či prostě člena pobřežní hlídky Spojených států amerických. Na východním pobřeží USA u Atlantského oceánu už čtyři sezony pomáhá dovolenkujícím se Američanům s jejich letními nesnázemi.
Kromě toho stíhá v Čechách už zmíněný fotbal, ale hlavně studium na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde ho čeká obhajoba diplomové práce a pak státnice. „A pak minimálně ještě na sezonu do Ameriky,“ plánuje pětadvacetiletý mladík.
Jak se tedy český mladík dostane do Ameriky k pobřežní hlídce?
U mě to bylo čistě náhodou. Povídali jsme s kamarády Tomášem Humlem a Vojtou Bednářem u piva a najednou padl nápad, že si najdeme práci ve Státech. Nápad vydržel, našli jsme agenturu hledající plavčíky, a pak už to šlo.
Tak jednoduše?
To pochopitelně ne. Nejdřív musíte ještě v Čechách udělat dost náročné plavecké zkoušky, s tréninkem to trvalo tři měsíce. Nutně musíte zvládnout i kurz první pomoci podle pravidel amerického Červeného kříže. K tomu nějaké papírování a mohli jsme vyrazit.
Kde jste začal sloužit?
„Moje“ pláž leží ve městě Myrtle Beach v Jižní Karolíně. Je to zhruba pět hodin jízdy od Floridy směrem nahoru. Myrtle Beach bych charakterizoval jako typické turistické středisko v USA. Jezdí sem rodiny k moři na dovolenou.
Jsou Američané podobní Čechům při trávení dovolených?
Je to podobné, ale řekl bych, že oni víc jezdívají celá rodina. Nejen rodiče a děti, ale většinou i dědové, babičky a někdy i starší.
Záchranu však předpokládám nejčastěji potřebují děti, ne?
To platí na sto procent. Děti zachraňujeme nejčastěji. Rodiče je tam hodně často pouští na lehátkách na širé moře, kde ovšem často přijde nějaký spodní proud a děti se nejsou schopné samy dostat zpátky na pevninu. Pak zasahujeme my. Ale pokud se jedná o nějakou vážnější záchranu, jsou to spíše dospělí, co přecení své plavecké dovednosti a dostanou se do problémů.
A co žraloci z amerických Čelistí, ti v Myrtle Beach nejsou?
Pohybují se tam, ale jsou to žraloci jiní než ve filmu. Mají kolem metru a občas někoho i kousnou, i když spíš náhodně, protože třeba nevidí ve zkalené vodě a turistů se leknou. Pak kousne, nicméně srovnal bych to s kousnutím od psa. Z vyprávění vím, že se na pláži objevil také dvou a půl metrový drobeček, toho chytili.
Vy s nimi tedy smutnou příhodu nemáte?
Se žraloky ne. Bohužel spíše s věcmi, které přináší život. Letos jsme třeba marně zachraňovali pána, jenž dostal ve vodě infarkt. První pomoc mu bohužel nepomohla, byl už dost starý.
A váš nejzajímavější zážitek?
Byla to potyčka s partou zfetovaných mladíků. Tehdy bylo dost brzy ráno, když jsem je viděl na pláži. Byli to čtyři kluci a dívka, která se válela po zemi v záchvatu. Měla pěnu u pusy, musel jsem rychle zavolat záchranku a začít s první pomocí. Což mi komplikovali ti kluci. Byli strašně agresivní, hlavně jeden z nich, který mi vyhrožoval, že když dívku nezachráním, zabije mě. Tam už jsem musel použít hrubou sílu. Naštěstí dorazila i policie, všechny vzali pod zámek na 24 hodin a toho nejagresivnějšího nakonec zavřeli na třicet dnů. Naštěstí to byl ojedinělý případ.
To hrdinové slavného amerického seriálu Pobřežní hlídka v čele s hvězdným Davidem Hasselhoffem měli zajímavých příhod víc, slyšíte někdy na seriál narážky?
(smích) Pořád, v Americe i tady. Realita je fakt jiná.
Jak vůbec dovedete skloubit studium na vysoké s několikaměsíční stáží v Americe?
Dělám to tak, že po podzimním návratu až do jarního odjezdu zkouším udělat i něco dopředu a zatím to vychází.
Musíte být hodně chytrý…
(úsměv) To ne, ale dávám to.
Studovat jste v USA nezkoušel?
Půl roku jsem byl v Atlantě na Emory University, také na ekonomii. Úroveň školství je tam sice vysoká, ale také ceny. Za semestr tam zaplatí studenti 25 tisíc dolarů. Co je zajímavé, že v Americe se zaměstnavatel pídí i po tom, jaký jste měl ve škole prospěch. Což je pro ně obrovská motivace a snaží se všichni mít co nejlepší známky. To u nás tak úplně nefunguje.
Také se tam při škole hodně sportuje, týkalo se to i vás?
Měli fotbalový klub, tak jsem se zapojil. Docela to šlo, ale ve fotbale jsme třeba při práci s mládeží na vyšší úrovni my.
Zajímalo je, že jste Čech a z malé země?
To ano, jen bohužel mnozí opravdu netuší, kde Česko leží. Dokonce se mi ptali, zda v Asii… Nicméně všichni takoví nejsou.
Vy jste hrál fotbal od malička?
Jasně, začal jsem už někdy ve čtyřech letech na Slavoji Kladno. Po třech letech jsem přestoupil do SK Kladno, kde jsem byl až do sedmnácti a už poznával, že na nějakou velkou kariéru to nebude.
Jak se pak krajní obránce s velice rychlými nohama dostal do Lhoty?
Trénoval tam kdysi můj děda Jan Havlíček. Ve fotbale vedl od malička i mne, dodnes je i mým mentorem. Fotbal miluje, vždyť přes svůj věk 76 let pořád ještě aktivně hraje!
Jenže vy jste tam šel v době, kdy mužstvo stavělo na skvělých starších borcích jako byli Hotový, Mačura či Zadák. To byla asi škola, ne?
To si pište, nebyla to legrace!
Ale poradil jste si i těmihle žraloky…
Poradil, ale opakuji, nebyla to sranda (úsměv). Prostě to byli kluci věkově jinde, měli jiné starosti.
Lhota vystoupala tak hodně, že letos na jaře dosáhla největšího úspěchu své historie, vyhrála krajský přebor. To už je něco.
To byl úspěch spíš jiných hráčů, ale úspěch obrovský. Já tam poslední čtyři roky hraju vždycky tak od poloviny podzimu do dubna, tedy jen část sezony.
Lhota si občas pořídí i slavné jméno do sestavy, jaký byl třeba internacionál Petr Mikolanda?
Výborný kluk. Na tréninky moc nejezdil, protože to měl daleko, ale jinak skvělý hráč.
Ještě se vrátím do USA, stíháte jen službu na pláži, nebo jste ze Spojených států viděl i něco jiného?
Vždycky po sezoně vyrážíme na dovolenou, cestování miluju. První rok jsme byli na východním pobřeží. V New Yorku, pak dole v Orlandu, kde je obří zábavní park Universal Pictures a také základna NASA, kde Elon Musk plánuje komerční lety raketoplánů. Dál v Miami a pak i v Key West, což je nejjižnější místo USA a Kuba je odsud jen devadesát mil. Druhý rok jsme věnovali zase americkému západu s krásnými národními parky a velkými městy Los Angeles, Las Vegas nebo pro mě nejhezčím San Franciskem. Třetí rok jsme mířili pro změnu do Houstonu a Mexika. Všechno krásné zážitky.
Což něco stojí, nicméně vyděláváte. Jak si v tomhle ohledu vede lifeguard v USA?
Řekl bych, že je to ke studiu super přivýdělek. ale samozřejmě sezonní.
Takže se do Ameriky budete dál vracet?
Nejsem přítel vyhlášení co bude. Vše se teprve uvidí. Každopádně jeden z cílů, kvůli nimž jsem tam vyrazil, byla angličtina, abych uměl plynně mluvit. To jsem zvládl. Teď pomalu končím školu, ale ještě aspoň jednu sezonu bych v Americe rád byl. Co bude dál, to se teprve uvidí.
Robin Havlíček (25)
se narodil 28. listopadu 1994 v Kladně. Od mala se dobře učil, dnes stojí před státní zkouškou na Vysoké škole ekonomické v Praze. Šel mu také fotbal, z mateřského Slavoje Kladno přešel brzy do většího SK Kladno a od 17 let kope krajské soutěže za SK Lhota. V sálovém fotbalu-futsalu, hájí barvy týmu Brazil Kladno. Před čtyřmi lety udělal krok do neznáma a složil zkoušky na plavčíka v USA. V Myrtle Beach na břehu Atlantského oceánu má za sebou už čtyři sezony. Rád zajde do fitstudia, cestuje, je hodně společenský a zatím svobodný. K jídlu miluje gyros, k pití americkou specialitu – jablečnou whisky se zázvorovým tonikem. Z filmů si rád pustí klasiku Top Gun.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
